Atomic Attack

Vybuchne-li vám atomovka přímo na pěstěné zahrádce... Nukleární katastrofou (vy)strašená společnost padesátých let předjímala mnohé katastrofické scénáře. Ve viditelné míře se jich mimo stavby protiatomových krytů dotýkala poměrně četná produkce osvětových dokumentů. S té si dnes pouštíme všemožné úlety (Duck and Cover), ale soudnější Atomic Attack vypovídá o době neméně tak dobře. Tato televizní inscenace je posledním dílem pořadu s názvem „The Motorola Television Hour“, který formou instruktážní hry referoval o různých tématech. Podle obsahu propagandy bych tipoval, že Motorola vyrábí rádia, poněvdaž hrají ústřední roli pro instrukce civilní obrany, pouští v pravý čas uklidňující hudbu a pojí rodinu (na TV zapomeňte)... No, na estetiku taky zapomeňte, jsme ve světě účelné hrané inscenace, jak nás hned zkraje uvede vypravěč. Měl jsem za to, že nás tvůrci poučí, jak se chovat, ale je tomu přesně naopak. Všichni neví kudy a jsou hysteričtí až běda (starší dcera přehrává neuvěřitelným způsobem, mladší Patty McCormack si trénuje výraz holčičky z hororu, využitý o pár let později), spokojená hospodyňka bez muže je dramaticky oslabená. Walter Matthau dostal nepříliš pamětihodnou roli lékaře, didaktické repliky odzíval se zarážejícím klidem oproti neklidnému zbytku. Nejvzrušivější scéna nastane, když si sundá brýle a vykoukne jemná tvář nesmělého mládence. Matthauova chvíle je přesto důležitá apelem na nebezpečí ozáření, které se v některých dobových dokumentech nesmyslně bagatelizovalo. Kladně se dá hodnotit i univerzální pojetí nebezpečí, nikdo se neodkazuje přímo na komunisty a nebere kulomet na souseda. Byť se nesmí zapomínat, že dogmatičnost v sobě nese samotná premisa, živený strach je totiž nějúčinnější katalyzátor toho nejhoršího v nás. P. S. - křečovité záběry spokojené rodinky u snídaně jsou tak extrémně nepřesvědčivé, že mě znepokojují... (01.06.2012)