První den mého syna

To je přece nesmírná blbost, co se tady děje s člověkem! Helgeho filmy (zdaleka ne všechny) jsou paralyzujícím pohledem na tehdejší dění ve společnosti a přístup, jakým Helge zkoumá jednotlivé aspekty socialistického života, je svým způsobem nonkonformní. Tady je ta nonkonformita vyjádřena i neurčitým, přesto snadno vytušitelným queer podtextem, přičemž jak Pucholtova, tak i Munzarova postava nabízí mnohem složitější přístup k dané problematice, než jak se na první pohled může zdát. Sedmnáctiletý hejsek (Pucholt), drzý, nevychovaný, ale vnitřně nejistý a rozechvělý, právě tak jako arogantní, sebejistý a rozkolísaný "mistr" (Munzar) mají společnou nejen frustraci, pramenící ovšem u každého z odlišných struktur, ale především svou společenskou neukotvenost, na což ostatně film velmi tvrdě naráží. Závěr, který Helge záměrně ponechal v novém, tentokrát neradostném vystřízlivění, jasně naznačuje, že jakýkoliv zásah (zvenčí) do života mladých a nespoutaných lidí, kteří prostě jenom nevědí, co se sebou, znamená hořkou prohru. Ano, nikdo nikoho nebude do konce života tahat za ruku. Je lepší špatným být, než se špatným zdát. (05.02.2018)

Moji oblíbení herci, Kostka i Pucholt mě svými výkony rozhodně nezklamali, měla jsem spíše problém s jejich postavami. Nebyla jsem schopná se vcítit či vžít ani do jedné z nich, proto jsem si asi film nevychutnala. Vlastně, ten Pucholtův Žluťásek, jeho postava věrohodná a uvěřitelná pro mě byla, ale čerstvý tatínek Kostka podle mě vystřízlivěl později než bych očekávala. (01.03.2016)

Brno s dnes uz neexistujucimi miestami - zaujimavy napad. Niekto tvrdi ze teply tam bol snad asi kazdy, dalsi zase tvria ze nic queer tam nevideli. Ja teda ako laik nedouk som videl len Petra Kostku jak obchadza hospody a vinarne, zoznamyi sa s akymi 17 rocnym mladikom - a - este som videl namakanu reziu, slusne dialogy. Plus tempo, ktore nijak nenudilo : 80 % (06.04.2019)

Psychologické drama, které se zaobírá tématem problémy dospívající generace. Přesvědčivé výkony Petra Kostky, Vladimíra Pucholta (který byl ve své roli pěknej spratek, škoda, že musel emigrovat a nevěnovat se dále herecké kariéře) a Luďka Munzara - jeho zlověstná povaha v závěru snímku je ohromující. Film se natáčel v Brně a na Brněnské přehradě a je velmi zajímavé z dnešního pohledu porovnávat lokace, jak vypadaly dříve a jak vypadají v současnosti. Zejména Masarykova ulice , Náměstí svobody nebo Minoritské náměstí. (05.03.2016)

„V ženskejch se musíš umět vyznat, ale nesmíš je brát vážně. Když deš mezi ženy, vem si s sebou bič!“ Od Helgeho je to teprve můj druhý film, ale časem se chci určitě podívat i na jeho další snímky. První den mého syna je dramatem, místy docela dost tíživým. A nejen díky výbornému projevu herců a myšlenkám, ale také technické stránce filmu. Kamera seká ostré detaily tváří postav jak Baťa cvičky, k tomu opravdu dominantní práce se zvukem (už jen ten úvodní až nepříjemný telefon). Pokud jsem však film označil za drama, nutno dodat, že nejde o nic čistokrevného. Najde se v něm totiž překvapivě i několik situací k zasmání (zpravidla v podobě „rozumbradovských“ hlášek pronášených Pucholtem). No a pak je tu samozřejmě složka filmu, která diváka vybízí k úsměvu poněkud nechtěně…ano, mám na mysli ten mnohými zmiňovaný queer podtext. A pak ten výmluvný konec…Celkově je film velmi působivý a já osobně mu přiklepávám solidní 4*. „Co ty vlastně děláš?“ – „Zatloukám špagety do zdi.“ – „Cože?“ – „Elektroinstalatér, prosím.“ (13.07.2016)