Portrét šílenství

Vtipne a pritom ne banalni (a kratke, coz se na filmovem festivalu vzdy ceni) pojednani o tom, jak muz jednoho dne opusti svou manzelku a ponori se do viru nocniho pokoutniho zivota velkomesta, coz mu az zalostne nejde a nakonec ho dovede do velku zajimaveho konce. Pri tom, jak se snazi zaplatit prostitutce kreditni kartou, se jiste budete bavit. (07.07.2006)

Po skončení tohoto filmu možná dostanete chuť zajít si někam za kurvama a pak jít do baru a přemejšlet tam nad nesmrtelností chrousta. Pro mě to byla taková nenáročná podívaná, na který mě občas překvapilo obsazení některejch vedlejších rolí (např. Mena Suvari a Denise Richards jako kurvičky). Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že film byl až neuvěřitelně odfláknutej. Problém je v tom, že film je hrozně krátkej a v těch cca 70 minutách neni moc prostoru na nějaký vysvětlování. Třeba proměna hlavní postavy je tak náhlá, že je až neuvěřitelná. Podle mě by film moh mít klidně 2 hodiny. (15.09.2008)

Kolega Goodlooker píše, že mu naprosto uniká smysl tohoto snímku, Lima prý zas už dlouho ve filmu neslyšel tak nepřirozené a šroubované dialogy. Tak to jsme na tom stejně :-). Hlavní hrdina je bezesporu magor a já jsem si tak při sledování jeho příhod pomalu začal připadat také. Jenže co naplat - "Portrét šílenství" se mi prostě líbil a vůbec mne nenudil - naopak bych uvítal podstatně delší stopáž. To máte jako s některými obrazy - co je pro jednoho mazanina, to je pro jiného hodno obdivu a ani pro to nemusí mít nějaký konkrétní důvod. Atmosféra filmu byla osobitá, Macyho herecký projev jako vždy zajímavý, Julia Stiles přitažlivá a i když nad některými scénami zůstává rozum stát, ani na chvíli jsem neuvažoval, že bych dal míň než 4 *. (31.08.2009)

Jestli jsem se s nějakým filmem za poslední rok pro mě nečekaně naprosto minul, byl to tenhle. William Macy pod vedením hororové persony Stuarta Gordona a scenář z pera Davida Mameta, jednoho z nejrespektovanějších scenáristů současného Hollywoodu? Nezvyklé spojení...fajn, těšil jsem se moc! A byla to studená sprcha. Ješte zhruba tak první třetinu film držel nad vodou sympatický politicky nekorektní přístup k některým postavám a Macy, na kterého se dobře dívá, i kdyby vám na plátně celou dobu předčítal z telefonního seznamu. Počínaje neskutečnou (ve špatným slova smyslu) společnou scénou Edmonda s Glenn jsem přestal věřit všemu, co se v příběhu děje, slova NEPŘIROZENOST a NEUVĚŘITELNOST to dobře vystihují. Ať jde o vývoj hlavní postavy, jednotlivé scény, u kterých by si člověk krk ukroutil a hlavně - tak šroubované, nepřirozené dialogy jsem ve fimu už dlouho neslyšel, včetně filozofování dvou muklů v cele v samém závěru (vážně jsem nevěděl, jestli se mám smát, nebo plakat). 76-minutová filmová tortura, možná z mé strany nepochopená, ale v tomhle případě mě to snad ani nemrzí..... (09.01.2007)

Edmond Burke je.... Odchází od ženy a po rozhovoru s jiným bílým límečkem v baru, který mu zadarmo poskytne moudra, jenž by se dala shrnout slovy, už si ho nehoň sám, se vrhá do víru velkoměsta, aby konečně ulevil tomu hučení. Těžko se však zbavuje svých (zřejmě civilizačních) návyků a jeho finanční sadomasochismus (pro korunu vrtáme svá kolena) mu brání ten přetlak uvolnit. A tak se v tom plácá a plácá a volným pádem (nebo Volným pádem?) směřuje k nezvratnému osudu. Výstřiku toho pravého šílenství se pak kupodivu dočkáme až po výstřiku řekněme uvolňujícím a v této chvíli jsem Edmondovi přestal definitivně rozumět. A tak mě dnes trezorový závěr s černým ptákem v bílé kleci vlastně docela potěšil. Edmond Burke je totiž debil. Hodně užvaněný a taky hodně prázdný film, trochu tuším, že o té prázdnotě měl i být, ale i příběh debila se dá vyprávět s jistou nonšalancí. Snad tu autobiografii tedy někdy dopíšu, zbývají mi poslední dvě kapitoly. (07.05.2021)