Děti ze stanice Leningradská
-
Children of Leningradsky, The
-
Děti z Leningradské
(festivalový název)
Krátkometrážní / Dokumentární
Polsko, 2005, 35 min
Režie:
Andrzej Celiński, Hanna PolakObsah
-
Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. (MFF Karlovy Vary)
Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Le_Chuck
Povinnosť pre všetkých, ktorí majú pocit, že k nim bol život nespravodlivý. 90%(17.10.2007)
-
TheDarKnig
zdrcující dokument, ve kterém je jasně vidět, jak na tom Rusko i v současnosti je.. Opravdu si po takových dokumentech uvědomíte, jaké máte štěstí, že ste se narodili zde a na malou chvilku zapomenete na všechny svoje "problémy". Chudáci děti, takový život si nezaslouží nikdo, rozhodně ne bez samostatného rozhodnutí..(21.1.2011)
-
Adman
Jedná se o dosud jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků ze třídy středometrážního dokumentu. „Děti ze stanice Leningradská“, je dokument natočený jako poukázání na krutou realitu. Dle domněnek se na ulici a bez domova ocitl obrovský počet dětí právě po pádu „železné opony“ (je to označení pro neprostupnou hranici mezi západním a východním blokem v době studené války. Nacházela se na západní hranici NDR, Československa, Maďarska, ale i Rumunska a Bulharska). Tvůrci dokumentu se soustředili na skupinku dětských bezdomovců žijících ze dne na den na moskevské stanici metra Leningradská, které většinu svého života tráví žebráním a nejistým živořením co bude zítra. Dost takto smutných osudů se skrývá v nemalých problémech jejich rodin. Pro nenávist matky k dítěti, či otcovo neustálé bití jich pod vlivem alkoholu, se raději děti rozhodnou žít sami na vlastní pěst. Ty pak dostávají denně kruté a nemilosrdné rány života. Něco tak nevinného a čistého jako je dítě, se poté stává „zkažené realitou“. Žijí ve špíně a zimě, mají zodpovědnost jen sami za sebe a již od tak útlého věku neváhají kupovat a pít tvrdý alkohol, omamovat se výpary z lepidla nebo jakkoli jinak utéct ze světa do jiných stavů mimo vědomí. Je to pro nás něco naprosto nepředstavitelného. V dokumentu se seznamujeme konkrétně s několika vybranými postavami. Saša (8), Kristýna (11), Míša (13) nebo Andrej (10) mají všichni podobný, hrozný osud. Ten nám výborně podávají jakoby autentické záběry, kterými jsme sami přítomni mnohým rvačkám, popíjením alkoholu a vůbec života na ulici jako takového. Ve stanici metra ve zuboženém stavu žebrají peníze, protože nechtějí krást. Dojemné, jak i v takových k životu nepříznivých podmínkách mají někteří svou důstojnost a čest. Jiní i přes svůj osud dál šíří zlo a nenávist, která se jim jistě vrátí. Mladším žebrákům ti starší bez ostychu kradou to co si za celý den nažebrali. Když přijde zima, uchylují se děti do kanálů k teplovodním potrubím a když je nejhůř, snaží si vydělat na jídlo i pomocí prostituce. Dokument je proložen i rozhovory, kde se dozvídáme jaký jejich život ve skutečnosti je. Obzvláště působivé je, když se děti zasní a začnou si představovat jaké by chtěly aby to bylo, jaký by chtěly aby měly život, žít ve velikém domě, všichni pohromadě, spokojeni a šťastně. Mezitím se dostáváme přímo do jádra samotného dění, kdy nám přímo před očima, začnou děti čichat výpary z lepidla v igelitovém sáčku a omamovat se. Při takových situacích na plátně se dělá divákovi doslova mdlo. Když jednou našli kluci půl lahve ředidla, nabízeli to i Andrejovi. Ten dva týdny odolával a říkal, že to nechce, ale jakmile vyzkoušel o co jde, zalíbilo se mu to a nyní už nevydrží bez pravidelných dávek lepidla. Právě vdechování výparů z lepidla je pro tyto děti jednou z mála možností, jak alespoň na chvíli uniknout nemilosrdnému okolnímu světu. Mimo hlad a zimy je trápí také policie. Nekompromisně a surově s nimi jedná. Nezřídka nevinné a ubohé děti, které za ninic z toho čím jsou a čím procházejí nemohou, policisté bijí, kopají a urážejí. Občas si někoho odchytí, odvlečou jej na stanici, kde se s nimi nemazlí. Strašidelné jen pomyslet. Jednou dokonce i kamery zachytily následek aktu, když moskevští zastánci zákona nejprve jedno dítě surově zbyli, načeš mu vymačkali na hlavu tubu lepidla. Občas přijede na nádraží charitativní organizace a dá místním dětským bezdomovcům najíst a napít, poskytne jim nějaké nezbytně nutné oblečení a ošetří drobná zranění, ke kterým denně v takovém životě přicházejí. Rvačky a nemilosrdné boje mezi bezdomovci samotnými je na běžném pořádku. Často napadají i starší dospělé bezdomovce, kteří podle výpovědi jednoho děcka smrdí a nikdo je nemá rád. Jsme jednoho takového aktu svědky. Větší přesila mladých bezdomovců napadá postaršího jiného, kterému nakonec seberou kalhoty a ponožky. Snaží se přežít jak to jen jde. Stále doufají v lepší zítřky, ale někdy přece jen propadnou beznaději, nevěří ničemu, žádné spravedlnosti, ničemu, jak bylo řečeno od Kristýny. Některé děti mají i na své rodiče číslo a vědí kde žijí, tak jim čas od času i zavolají, chtějí je alespoň slyšet. Někteří na ně ale nedokážou ani promluvit, přes mateřský odpor k dítěti se zajisté jen těžko dokáže člověk přenést. Na závěr snímku umírá jedno z dětí, Táňa, pro následky inhalace lepidla. Na první pohled milé a normální děvče, jehož rodiče byli věčně opilí a o svou dceru se vůbec nestarali. Její osud bohužel není ojedinělý. Dokument je neuvěřitelně působivý a zanechá v divákovi dlouho smíšené a i depresivní pocity. Jak již bylo řečeno (by Le_Chuck): Film by měli vidět lidé, kteří si myslí, že je k nim život nespravedlivý.(11.11.2007)
-
Revanx
Film ukazujúci odvrátenú stranu novodobého Ruska. Ukazuje stovky odložených detí, ktoré sa každý deň snažia prežiť v uliciach Moskvy. Ide o veľmi silný zážitok ktorý ukáže že niečo takého hrozného sa nedeje len v Afrike, prípadne Ázii či Južnej Amerike, ale aj hneď za rohom- v “bohatom a mocnom“ Rusku.(30.1.2008)
-
Tygrys
Uff... co k tomu říct... tady se člověk může snad jenom zamyslet.(2.4.2007)
-
Soundtrack
V Rusku jsem nikdy nebyl a ani mě moc neláká, proto nevím, jak na tom jsou. Každopádně si určitě myslím, že tenhle dokument dodržuje realitu do posledního detailu. Ukazuje, že ani samotné děti, na které je dokument zaměřený, nejsou žádnými andílky a kdejaký necita by jim tento osud mohl i přát. No, ale těžkou hlavu mi dělá jedna věc. Jak dokáží kameramané takovýchto dokumentů natáčet takto vážná témata a nezasáhnout, nepomoct? Zajímalo by mě, jak to tam vypadalo při vypnuté kameře.(3.1.2011)
-
Freemind
Forma tohoto filmu je velmi nevyvážená - pokud mám hodnotit jen provedení, pak bohužel musím konstatovat, že dobrý scénář sráží dolů laciná kamera, někdy to vypadá, jako by to točili na nějakou levnou VHSku. Obsah je ale dost silné kafe - dětští bezdomovci, dvanáctiletí prostituti, tváře rozežrané od toluenu, desítky osobních příběhu. Tvůrci tato dramata velmi citlivě stupňují až ke závěrečné smutné pointě. Doporučuji všem, kteří naivně věří na dobré anděly a spravedlivá řízení osudu.(7.3.2010)
-
Rhed
V určitých momentech není právě nejvhodnější obhajobou, že Pepíček také dostal pětku. Nicméně problém bezprizorních dětí se týká prakticky všech metropolí bývalého východního bloku. Zřejmě nejdrsnějším momentem celého snímku je nalití lepidla na hlavu malého bezdomovce. Děti přespávající na teplovodním potrubí, snící o velkém domě pro všechny podobně postižené kamarády. Před usnutím vzývající matku, kterou někteří z nich nikdy neviděli. Je otázkou, zda by se děti po mnoha letech takového života vůbec dokázaly vrátit k životnímu způsobu spořádaných občanů, i kdyby šanci nakrásně dostaly.(20.2.2010)
-
Pája=)
Neuvěřitelně strhující dokument o problému, který málo kdo zná. Zůstává jen rozum stát nad tím, že s tím ruské úřady nic nedělají. Ale to co jsem nedokázal pochopit bylo to, jak mohli autoři dokumentu s klidem filmovat a zaznamenávat osudy těchto dětí, aniž by jim jakkoliv pomohli.(16.2.2009)
-
Sfinkter
My děti ze stanice Leningradská, těžko uvěřitelné, ale stále reálné. Rusko a Moskva ukazují svou temnou stránku, kterou jsem vždycky tak nějak tušil, ale konfrontace s realitou byla i tak docela tvrdá.(26.12.2010)
-
Abiosis
*DETI-SMETI* Dokument o problematike takej neuveriteľnej, až sa človeku nechce veriť. Naozaj sa mi nechce. Film je obrazom reality, ktorá nemá s tou našou absolútne nič spoločné, a vedomie prosí o sladké zabudnutie bezprostredne po dopozeraní. Boj o život, fetovanie, alkohol, cigarety, žobranie, sexuálne zbližovanie, sexuálne zneužívanie, prostitúcia, bitky, krádeže, smrť - to všetko v podaní násťročných odhodených detí. Som rád, že dokument neponúka riešenie, nesnaží sa moralizovať, nepodsúva hypotézy. Je priamy, tvrdý, presný. Je kopancom do hlavy diváka. Z neho sa však po pár dňoch pozviechame, pocity spojené s filmom zoslabnú, spomienky na deti vyblednú. Nie je to náš život. Našťastie. Verdikt v 1 vete: Dokument o všetkom tom, čo ste ako dvanásťročný nemuseli a nechceli zažívať. 23.11.2010(23.11.2010)
-
Angelino
Jednoznačne jeden z najsilnejších filmov čo som v poslednom období videl, ktorý určite dáva námet na celospoločenskú diskusiu... tu som pochopil prečo vznikla konvencia o právach dieťaťa, teraz ešte ako s nimi do praxe...(20.10.2007)
-
Saj
To mě zas něco rozbilo(7.1.2010)
-
Gardenboy
Ale áno, dokument má svoje nesporné kvality a rozhodne ide možno o najlšpeí dokument svojho druhu. V tomto ohľade si oscara na nomináciu zaslúžil. Obdivujem obrovskú odvahu tvorcov dokumentu prísť až prakticky do samotného skrytého jadra a natáčať práve tých, ktorých sa dokument týka v ich bezprostrednom životnom prostredí, či už to je na stanici metra alebo pri teplovodnom potrubý, alebo so sáčkom na ústach. Obdivujem tvorcov za to, že sa nebáli, kedykoľvek sfetovaná mládež mohla na nich zaútočiť a v čase pobytu s kamerou v ich "domove" (rozumej na mieste, kde by sa pomoci nedovolal nijak raz) to muselo byť obrovské riziko a v tomto pravdepodobne tkvie najväčšia sila snímky. Lenže je tu pár problémov beräcich piatu hviezdičku. Mne totiž to len nikam nevedúce zobrazovanie hrôz života nestačí. Dokument neponúka riešenie. Zobrazuje len pár odbrovoľníkov pomáhajúcich deťom a neutešenú situáciu. Zopár bitiek, kopu fetu a špiny. Celý "dejový oblúk" je postavený na záverečnej smrti 14 ročného dievčaťa, ktorá má znamenať akúsi alegóriu (riešenie?) k bezvýchodiskovej situácií. A nakoniec nemohol som sa zbaviť dojmu, že film vypočítavo brnká na najcitlivejšiu strunu zaslepených divákov - utrpenie bezbranných - a tým si prudko, no bezdôvodne zvyšuje akúsi naliehavosť (rozumej v porovnaní s inými ohniskami, kde deti tiež trpia ... ). Lenže ono deti z Leningradskej zastávky nie sú jediné na svete, ktorých situácia je neutešená. Somálske deti v občianskej vojne, deti v Zimbabwe, deti z Mesta bohov, Kosovské/Srbské/Bosniacke deti ... Tie ruské z Moskvy sú len jedni z mnoha. A ničím výnimočné. Bohužial dokument ich stavia do úrovne bezbranných, ktoré sú odkázané na jedno jediné - natŕčať ruku okolitému svetu, bez možnosti sa od dna odraziť (to podtrhuje práve onen fakit, že dokument vlastne riešenie neponúka). my plačeme nad ich utrpením, ale poskytovaním pomoci, ktorú im dáme rovno pod nos siutáciu ešte nikto nikdy nevyriešil. Problém totiž to je v celkovej ruskej náture, ktorej dopomohli bratia zo západneho sveta - rozhodli sa zničiť východ ekonomicky takmer hneď po tom, ako pochopili, že vojensky to nepôjde. Presne tí istý bratia zo západného sveta, ktorí teraz alibisticky tento film oceňujú ako výborní dokument. Výsledok ich ťaženia pred tým ako prehodili kabát? 80% nezamentnanosť, pár multimiliardárov a takmer všetci hlboko pod hranicou chudoby, prázdne regály v obchodoch, hyperinflácia 2050% (1993, 1998), 4 milióny opustených detí z toho len 30 000 v Moskve a to navyše ešte v čase natáčania filmu (2004). Takže sa na to skúsme pozrieť reálne ...(4.1.2010)
-
sheldonka.
Absolutně nejsilnější dokument jaký jsem kdy viděla. Dívali jsme se na to před rokem ve škole a dokonce i teď to někdy vzpomeneme, což je důsledkem toho, jakou obrovskou stopu to v nás zanechalo. Ten pocit, který jsem měla když jsme se na to dodívali nemůžu ani popsat. Rozhodně by to měli shlédnout všichni ti, kdo si myslí jak k nim život byl krutý, protože tohle je tak tvrdá realita, že z toho až mrazí.(23.1.2012)
-
Daewiik
Nikdy nezapomenu...(24.1.2012)
-
Jimy
Surová realita, ukázka toho, jaký ten svět doopravdy je, bez jakýchkoliv iluzí. Ten problém se rozhodně netýká jen Ruské federace, která je stále ještě utopená v moři ekonomických, politických a společenských problémů, i když je pravdou, že se zde ten problém násobí tím, že v Rusku život člověka nikdy neměl velkou cenu. Sám jsem byl před mnoha lety svědkem prakticky stejné situace, když jsme projížděli Rumunskem a Bulharskem. Bohužel při pohledu na současný svět a směřování lidského smýšlení si myslím, že bude tento stav ještě velmi dlouho trvat, než dojde k nějaké viditelné a reálné změně k lepšímu...(8.1.2012)
-
xargos
U tohohle filmu brečím. Promítnout každému, kdo si myslí, že má "podělanej" život a přitom má lidi, co ho milují, má kde bydlet, co jíst... http://www.kratke-filmy.cz/the-children-of-leningradsky(26.9.2010)
-
Adrai
Hodně silná realita ... vodka, lepidlo, Tanya ...(8.7.2010)
-
lorette
Pokiaľ si myslíte, že máte problém, skúste si ho porovnať... Po prečítaní si obsahu na ČSFD som vopred očakávala niečo srdcervúce, no iba polhodinový snímok mi naložil viac, než som bola v tej chvíli schopná uniesť. Jeho tvorcovia nám bez akéhokoľvek náznaku patetickosti predložili tvrdú a možno priam neuveriteľnú realitu, s ktorou sa potýkajú malé deti. Každé z nich malo svoj dôvod, prečo sa ocitlo na ulici, no ani jedno si za to nemohlo samo. A j napriek tomu, že niektoré z nich vyzerali ako anjelici, život bezdomovcov ich zocelil, hoci vôbec nie tým správnym spôsobom. Spoločnosť zlyhala a trpia tí najzraniteľnejší...(23.11.2010)
