Pusinky

Chuťovo sladké a krehké. Zdanlivo nezávislé a naoko samostatné pusinky si vo filme Karin Bábinskej užívajú svoj trip, v ktorom svoju dočasnú slobodu nedokážu spracovať a použiť účelne. Záujdu do krajností, zažijú príjemné i nepríjemné a v tejto atmosfére sa film aj končí. Pre mňa to bol len obyčajný reálny príbeh o vývojových podnetoch, iskrivých pokusoch a omyloch veku primeraných. Žienky boli herecky uveriteľné. Tento film je lepší priemer a v prvom rade vyžaduje divácku empatiu a chuť pochopiť rozpačitú a premenlivú psychiku násťročných... (07.07.2008)

K zbláznění nevyrovnaný film brutálně střídá momenty dobré až výborné (lehké budování atmosféry, zajímavé herečky) s těmi naprosto špatnými (většinou ty, kterými nám chtějí autorky něco SDĚLIT). Herci jsou místy tlačeni do křeče, jindy jsou příjemně přirození. Stejně tak z dialogů a zvratů leckdy kouká přílišná chtěnost a svévole. Kdyby byl celý film stejně špatný, neštval by mě tolik - je tu cítit silný talent, ale nemá opozici. Pořádného dramaturga prosím! P.S. A ještě jedna věc mě šíleně vytáčela - tak trapný product placement (Student agency) jsem už dlouho neviděl. Ale možná jen málo koukám na české filmy. ** 1/2 (17.04.2007)

Fakt, že je tenhle film házen do jednoho pytle se všema snowborďákama, rafťákama, expertama a panicema je sám o sobě tragický. Fakt, že jeho návštěvnost tak tak přesáhla hranici 30 000 rovněž. Co nebo spíš kdo za to může? Pro mě byly Pusinky hodně slušný filmový zážitek, s kvalitním scénářem ze života, odpovídající, režií a zajímavými hereckými výkony. Ani náhodou se tady nedá mluvit o teenagerské komedii (což ale nevylučuje podařené komické momenty), naopak, jde o slušnou psychologickou sondu do života dospívajících holek. Života, jenž je minimálně stejně svízelný a tragický, jako opojný a krásný. Na mém vysokém hodnocení má velký podíl taky opravdu přesně sednoucí hudba. 70% (04.05.2007)

"Jsem nic, nemám nic a nepotřebuju si k sobě pustit dalšího, co ze mě udělá dvakrát nic.... Co je to za příměry? Nikdo nemáme nic, nikdo nejsme nic.... Tak proč si ty svoje nic zapisuješ? ...Třeba právě proto". Klobouk dolů před Karin Bábinskou, která si to mohla namířit s Pusinkama horem pádem do jůes koláče a ... neskončila tam. Její holčičky hledají a netuší CO a jejich herecké představitelky ten zmatek v orgánech perfektně zvládly. (09.10.2007)

Tragický je marketingový omyl s klamným názvem filmu, díky němuž jsem se do kina skoro nevypravil. Byl jsem přesvědčen, že jde o další přiblblou teenagerovskou komedii typu Snowboarďáků (napomohla tomu i další mystifikace v médiích, třeba v Reflexu byl článek o tomhle subžánru komedií a byly sem zařazeny i Pusinky). A přitom je to jedna z nejlepších generačních výpovědí v kontextu českého filmu za velmi dlouhou dobu, film o přelomové životní etapě, o hledání - svého místa v životě, svého vlastního já, o nejistotě, o stereotypech vnímání ženského a mužského světa, o konci dětství a počátcích něčeho, čemu se ještě hrdinky bojí říkat dospělost, o ztrátě ideálů, ale i o odpovědnosti za své jednání a uvědomění si tíhy života... Škoda jen zmateného začátku a velmi neumně vytvořené expozice a několika nevěrohodných replik. Jinak byl ale celý snímek plný autentických obrazů, dějových zvratů, psychologicky věrně motivovaného lidského jednání, výborné hudby (standardně vynikající Jan P. Muchow), syrových až naturalistických obrazů a scén (převážně při těch sexuálních mi na mysli vyvstával americký nezávislý Shortbus) a zvláště úžasných hereckých výkonů (hlavně herecký výkon Marie Doležalové mě doslova dostal). Karin Babinská, klobouk dolů! Pusinky jsou pro mě jedno z největších a nejpříjemnějších překvapení, svou otevřeností a odvahou popisovat problémy, kterých se jiní bojí sotva dotknout... (12.06.2007)