Pusinky

Zoufalý to český film. Na Pusinkách je asi nejvíce vidět problém téměř všech českých filmů a to, že film měl být dramatem a přesto ze sebe snaží vyblít vtip za každou cenu. Paradoxně se mu komediální stránka (i ta nechtěná) daří lépe. Takoví Rafťáci byli dost špatní, ale alespoň se nesnažili o nic víc, než byl žánr teenagerovské komedie. Karin Babinská se snaží přihnout z láhve levného bílého vína stokrát jinak a v druhém plánu paří na PlayStationu Portable. Hlavním problémem dramatické roviny příběhu jsou všechny titulní slečny. Nemohl jsem jim fandit, protože z principu odmítám s takovými skvosty cokoli prožívat. Jejich "problémy" mi přišly směšné, což logicky nejvíce kazí můj celkový pohled na film. (09.05.2007)

Chuťovo sladké a krehké. Zdanlivo nezávislé a naoko samostatné pusinky si vo filme Karin Bábinskej užívajú svoj trip, v ktorom svoju dočasnú slobodu nedokážu spracovať a použiť účelne. Záujdu do krajností, zažijú príjemné i nepríjemné a v tejto atmosfére sa film aj končí. Pre mňa to bol len obyčajný reálny príbeh o vývojových podnetoch, iskrivých pokusoch a omyloch veku primeraných. Žienky boli herecky uveriteľné. Tento film je lepší priemer a v prvom rade vyžaduje divácku empatiu a chuť pochopiť rozpačitú a premenlivú psychiku násťročných... (07.07.2008)

Budiž přínosem tohoto filmu mimo jiné to, že jsem se konečně dokázala rozhodnout a přikláním se k tomu typu světonázoru, že Shadwell je pitomec. --- Jinak nevím proč, ale film jsem si tak nějak zařadila jako druhou polovinu Vorlova Gymplu. Nezávislý snímek o dospívajících, se zjevnými uměleckými ambicemi, na první pohled mylně interpretovaný jako komerční týnejdžerská komedie, hledání sebe sama v době, kdy člověk ještě prd ví. A stejně jako Gymplu se ani Pusinkám bohužel nepodařilo doklusat až na konec cesty. Gympl vyprávěl klučičím způsobem o klucích, Pusinky zase holčičím způsobem o holkách, co jenom nechápu, proč to musí znamenat, že se zase u holek daleko víc brečí. Oba filmy i trpí stejnými problémy; jako u Vorla zaváněly oproti propracovaným klukům dívčí figury ze všeho nejvíc šablonou, tak Babinská zase opomíjí nějak vyplastikovat muže, oproti tomu zase dělá z bezradných holek někoho div ne následováníhodného a utápí se na tolik v nevyjádřitelnosti dívčího nitra, až člověk má pocit, že v tom slavném nitru stejně nic není. Ve srovnání dojmů, které ve mně dotyčné snímky zanechaly, se vysoce tyčí Graffiti epos a teprve až za ním klopýtají tyhle dívky, které já nikdy nemůžu pochopit, protože to mám taky k ženskosti daleko jako čarodějnice k přechodu pro chodce na třímetrovém koštěti. (24.08.2009)

Sebevědomá koketa, tlustá zakomplexovaná kr*va a lesba se sebevražednými sklony. Lituju, ale nedokážu se sžít s někým, kdo se mi charakterově hnusí, takže tenhle film opravdu není pro mě. Vzala jsem si z něj jen to, že je o třech mladých nánách, které si myslí, že jim patří svět, a přitom větší loserky aby člověk pohledal. (20.07.2012)

Po tomhle filmu se vážně stydím, že jsem dal kdysi Snowboarďákům tak vysoké hodnocení. Je to dost ošemetný film. Dementní název vyzve diváky na srandovní teenagerskej film, a ve výsledku je to famózně natočená deprese ze života. Sice nedrží moc tempo, zpočátku se tam toho děje strašně moc a nestíhá se to zpracovávat, ale dopad má silný. Kamera, střih a režie ovšem na světové úrovni. V posledních několika letech jsem neviděl tak dobře nasnímaný český film. Fakt. (27.03.2007)