Pusinky

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +má to ten správný sexy náboj, holky to zahráli přirozeně, celkem příjemná hudba -narazil jsem na pár zvláštních scén, některé mi přišli i přehnané/// Citlivý příběh tří kamarádek, který je citlivě natočen a netradičně na české poměry zrežírován. Není to srovnatelné a ani se nemůže srovnávat s filmy jako Rafťáci a jim podobné. Tohle je jiný film, víc dramatický než komedie, víc ze života a víc o životě. Pusinky jsou hodně dobrým filmovým zážitkem./// Celkem 75%/// (15.08.2009)

Trojka kamarádek řeší svoje velké problémy, které zajímají osmnáctileté holky. A obávám se, že jenom osmnáctileté holky docení, o co se Babinská snažila, protože není tak dobrá režisérka, aby její film někoho jiného než pubertální slečny bavil. Naprosto rozumím, proč kolega Cival považuje Pusinky za uječený peklo (nedodal, že ten film vlastně nemá příběh a Sandra Nováková přehrává), přesto dávám dvě hvězdičky za snahu natočit v českých podmínkách film, kde holky pod dvacet nejsou jen roštenky pro Kotka s Mádlem. (01.12.2007)

Zmatené jako hysterická holka, v několika chvílích nepochopitelně vzdálené od diváka a plné všeho a zároveň ničeho. Přesto příjemná road movie s šancí dostat se citlivějším povahám velmi hluboko pod kůži. Tři pusinky se ale pod tu mou dostávaly velmi ztěžka. Hlavně na začátku totiž scénář plete jednu scénu neuměle do druhé, hrdinky jsou svým přehrávaným brebentěním protivné a nedokázal jsem pochopit, co mám cítit, když se holky po čtvrthodince vykoupou a jásají něco ve smyslu naprosté úlevy. Nic zvláštního se jim zatím nestalo, takže na nějaké očištění je trochu brzy. V tu chvíli bych nevěřil, že se sžiji s melancholickou režií miss Karin a že nakonec budu chápat Išku až do její nejhlubší podstaty. Nemám problém s hledáním orientace, netvářím se ublíženě, jen co na mě někdo promluví a psychické potíže se mi momentálně také zdárně vyhýbají, ale ta její něžná touha po vrcholných (byť prchavých) chvílích mě začala čím dál víc sžírat. Abych několikrát se objevivším chvílím prázdnoty propadl téměř úplně. Tomu nejvíc pomohla přesná Muchowova hudba do nálady. Připomínky nakonec při titulcích pomalu blednou, protože pocity převládly nad racionálními výtkami. Ano, Vendula je na proplesk, ta cesta do Holandska je celkem zbytečný symbolický cíl a poselství "Ecstasy of Freedom" mě také moc nebralo. Jenže reálnost někdy všechno přebije. (02.11.2007)

Nejvyspělejší český film posledních let paradoxně natočila debutující režisérka Karin Babinská. Tři naprosto obyčejné holky a jeden mladý chlapec se vydávají na cestu, při které krom dosažení cíle každá z nich odkryje kousek ze svých tajemství. Citlivě napsaný scénář, pečlivá atmosféra a hlavně velmi dospělá režie tvoří velmi kompaktní celek, který funguje. Karin Babinská, jak se zdá, má smysl pro detail, ve snímku je několik scén, které se obejdou naprosto beze slov, přesto si však divák dokáže přesně domyslet, na co hrdinky myslí, zná je a prožívá příběh s nimi. Jasně zřetelný je důraz na co největší přirozenost, veškeré scény působí autenticky (jak po stránce dialogů, tak i po stránce obrazové). Pusinky se neskrývají za pastelovými barvami filtrů, ale odhadují všechny nedostatky i klady. Krásně je to vidět zejména na nočních scénách, jež jsou pečlivě nasvícené vykazují opravdu vysokou míru autentičnosti - jinak řečeno tma vypadá jako tma. Velmi sympatické jsou i zlomy v ději, ať je to již zcela nečekaná a drsná scéna znásilnění u benzínové pumpy nebo zásadní zlom mezi postavami v půli filmu, kdy se celý snímek vrhá do depresivní atmosféry absolutní bezmocnosti a je zcela jasně zřetelný úbytek sil u všech postav. Dokreslovat atmosféru se tu pak daří i pomocí neskutečných lokací, které jsou většinou velmi přírodní, ale přesto nesou jisté prvky nepříjemné průmyslové oblasti - nevím přesně jak své pocity popsat. Navíc mám sám pocit, jako bych na těch místech někdy sám byl. Nejsou to však místa něčím příliš výrazná, přesto však mají své kouzlo. Přesně tak aby na sebe nestrhávala pozornost, ale zároveň dokázala zaujmout - většinou jsem si říkal něco ve smyslu: "Aha, tady jsem také byl"; jsou jistým způsobem povědomá. Zajímavý pohled je na ojedinělé mužské postavy, které sice nemají tolik prostoru jako dívky, přesto se však jedná o velmi výrazné postavy (zejména skvělý Matěj Ruppert). Pusinky působí velmi sebevědomým dojmem a rozhodně nemají nouzi o silné, ani zapamatování hodné scény (např. gymnastické kousky u železniční dráhy), přesto však nejsou snímkem dokonalým, ano i ony mají své mouchy. Největší problém jsem měl s intermezzi (čekání na autobus, smích u vody...), kterých je v ději spoustu a pak s postavou Maria Kubaše, ovšem nepopírám, že posouvala děj. To že snímek stojí zejména na hereckých představitelkách, které předvádějí opravdu herecký koncert (a Filip Blažek je obrovský herecký talent!) nemá asi ani cenu zmiňovat, na čem jiném by také snímek o silných osudech mohl stát, že, přesto si však myslím, že i tato zmínka musí v komentáři být. Takže Karin, gratuluji Vám, ač Pusinky dokonalé nejsou, s přihlédnutím na fakt, že se jedná o jeden z nejlepších českých filmů (ne-li ten nejlepší) přimhouřím obě oči a plné hodnocení musím dát. Mám velikou radost, že česká kinematografie má i takovéto talenty. (06.01.2008)

Je léto, 30°C ve stínu, jsem devatenáctiletá holka, mám po maturitě a prožívám své poslední prázdniny před odchodem na vysokou. Na jaký jiný film bych pak měla jít než na Pusinky? Čekala jsem, že mi "sednou do noty" a bohužel... Čekala jsem příliš. Není to rozhodně špatný film, má spoustu důležitých kladů. Třeba naprosto skvělý střih, kameru a moderní hudbu (která ovšem není tak "vtíravá" jako například u Snowborďáků). Velkým plusem je pak i letní atmosféra, spoustu prosluněných obrázků... Jo, občas to působilo docela příjemně a svěže. Škoda, že jen občas. Většinu času jsem bohužel měla pocit, že si tady se mnou někdo hraje a snaží se mě přesvědčit o něčem, co není pravda. Prostě jsem to tomu filmu "nebaštila". Ovšem největší problém vidím v hlavních hrdinkách. Tři lehce hysterické slečny s hrubě načrtnutým charakterem. Neměla jsem se s kým ztotožnit, neměla jsem komu fandit... Kromě toho mi nepřipadalo, že sleduji holky, kterým bude dvacet, ale spíše puberťačky toho nejhoršího kalibru. Nejdospěleji pak mezi nimi pak působil Iščin čtrnáctiletý bratr Vojta... Každopádně - i přes to všechno je to dobrý začátek pro Karin Babinskou. Rozhodně jsem na její další počin zvědavá. (19.07.2007)