Detektiv Ricardo Tubbs (Jamie Foxx) je zdvořilý a netečný elegán žijící s počítačovou analytičkou Trudy Joplin (Naomie Harris) na jižní Floridě. Inkognito pracuje na odhalení bandy pašeráků drog a vrahů. Jeho kolega detektiv James 'Sonny' Crockett (Colin Farrell) je jeho pravým opakem – záletník a švihák, to ale jen do doby, než potká Isabellu (Gong Li), čínskokubánskou manželku obchodníka se zbraněmi a drogami Arcángela de Jesús Montoyi (Luis Tosar). Hra na ostří nože se pro oba policisty stává každodenním životem a není než otázkou času, kdy je zločinci odhalí a odstřelí... (monolog)
Ti dva neoholení chlápci na mě (za)působili jako novodobí rytíři. Upsaní práci, která zavání průserem, do něhož jdou statečně a bez zaváhání, protože zlu je třeba se postavit (a ani kapka adrenalínu nesmí přijít na zmar), neznají rivalitu - jsou přátelé, jeden druhému zdí a záchytnou sítí, milují a své lásky si chrání, k tomu nehorázně dobře vypadají. Tohle že není film pro ženy? Tohle teda JE film pro Ženy !!!
Psychológia, tak vlastná Mannovmu majstrovskému dielu HEAT bohužiaľ - ale z pochopiteľných dôvodov - chýba. Hrá sa tu na letnú nôtu. Scenár, s výnimkou zopár dialógových perličiek, je iba tuctovou krimi a dynamika filmu ani zďaleka nezodpovedá sľubom nadupaného traileru. Majster Michael Mann však i tak z hovna uplietol bič, ktorý zanechá zopár zapamätateľných jaziev. Pre mňa sú to prvá spoločná jazda Colina Farrella a Li Gong v člne, tradičná nenapodobiteľná taktickosť a realistickosť mannovskej akcie a do tretice poetika záveru, z ktorého nikto nevychádza s jasným úsmevom. Skrátiť o 15-20 minút a bolo by to za 4*.
Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne".
Ten snímek IMHO nemá a skoro nevyvolá žádné pocity, takže na mě prostě mnoho scén nezapůsobilo tak, jak by mohly (nemocnice, odjezd lodi.) Z toho důvodu by ten film svou realističností a celým tím stylem mohl skoro celý vypadat jako dokument (a že k tomu má HODNĚ VELKÝ náběh) a zůstalo by to stejné.
Přes dvě hodiny trvající epizoda z Mannova dítěte jménem Robbery Homicide Division, které produkce zapíchla po první sezóně kvůli excesům tamního hlavního hrdiny, Toma Sizemorea. Právě v RHD si Mann vyzkoušel sílu digitální "ruční" práce a ukázal pořádnou porci reality, troufám si říct, že jinde neviděnou. A pak přišel s tímhle, všechno co si osahal, využil a ono to zase fungovalo a možná že ještě líp než dřív. Nemám co vytknout, snad jen že Gong Li na Marii Matiko nemá:) Tohle není taková ta pohodovka plná srandy jako třeba Mizerové. Tohle je policejní práce plná proher a malých výher, happyendy nečekejte a scén "OK, tak jo, já tu zbraň pokládám, hlavně pusťte rukojmí", se nebojte. Nejlepším Mannovým filmem pro mě zůstává Heat, ale Miami Vice je největší pecka minimálně tohohle léta. PS: Napodruhé a doma "v malém" to už nepůsobí tak nářezově - navíc když už víte, co se bude dít - ale kvalitní akčňák s osobním přístupem to bezesporu je. Pod 80% prostě nikdá nepůjdu.
Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo.
Až na prostřední část je Miami Vice skutečně zábavným a koukatelným akčním hitem. Jenže ta prostřední část trvá asi devadesát minut. Nevím, jaký mělo význam natáčení na digitál, filmu to každopádně dodává punc lacinosti, místy jako bychom sledovali gruzínské artové drama. Jenže to by v tom nesměli hrát ti dva nejhustější týpci z celého Hollywoodu. Je pravdou, že Farrel i Foxx mají vždy dokonale padnoucí hadry, tváří se jako prvotřídní mača a skoro i cítíte jejich nepochybně luxusní parfémy, ale nic z toho je nezachraňuje od nevýrazného plácání se v plytkosti svých charakterů. Chybí jim nějaká slabina, něco zpochybňující jejich božskost, alespoň špetka reálné emoce. Stejně bezradná (i když z jiných důvodů) je Gong Li, která jakoby místy nevěděla co vlastně říká (což možná skutečně nevěděla). Hereckou čest zachraňují pouze styloví padouši. Miami Vice ovšem nemá pouze nedůvěryhodné hrdiny, nemá ani pořádný příběh, nemá tempo, nemá absolutně žádnou gradaci (něco ve stylu: „řekněte mi až to přijde…“ „už to přišlo“), nemá duši. A k čemu je film tak chladný a odosobněný, ač výborně a nestandardně zrežírovaný? Dvouhodinový akční film s jedinou seriózní akční scénou nelze brát vážně. Ten neakční zbytek přitom budí rozpaky a výbuchy smíchu na nesprávných místech. Manna respektuji jako schopného řemeslníka, ale průměrného vypravěče, zde nevypráví vůbec, nechal se příliš unést snahou o perfektní vizuální dojem a dal vzniknout cooooool nudě. 60%
I na Manna příliš dlouhé (a že mám jeho styl vyprávění rád). Celkem zamotaný děj drží v pozoru zájem, stejně jako tradičně precizní kamera a trefně vybraná hudba, ale onen digitální look působí až příliš často otravně a narušuje tak vizuální kontinuitu filmu (tolik zrnitých scén se v kině jen tak nevidí). Na druhou stranu to má ten příjemný efekt, že díky digitálu je atmosféra Miami syrová. Všechny ty nablýskané káry a obří vybavené baráky nepůsobí jako výtažky z katalogů (jak prezentuje Bay Miami v Mizerech), ale jako reálný doplněk světa drog a zbraní, který se ukrývá za líbivou tváří exotického prostředí. Miami Vice je podstatě to samé, co Robbery Homicide Divison, ovšem s tím rozdílem, že hlavní postavy tu nemají tolik prostoru (především Foxx je krutě v pozadí) a děj je až příliš nárazově pojatý (v rámci pravidel "máme na to vše 90 minut, než spustíme hlavní akci"). Byl by to výborný díl krimi seriálu, ale je to slabší celovečerák. Je mi to upřímně líto, protože mám Manna hodně rád. Snad mu to vyjde příště, až zase zapojí i normální kameru, díky čemuž nebude pak každá akce tak nepřehledná a každá noční scéna jak krupicová kaše...
Scénář: Michael Mann ..
Nic extra se nekoná! Tvůrce seriálové předělávky Miami Vice, režisér a scénárista Michael Mann, sice od samého začátku předvádí jednu vizuálně nablýskanou scénu za druhou a mezitím vším ještě navozuje u diváka dojem, že to vše je jen jakýsi pověstný klid před bouří. Bohužel čekání nepřinese nic víc než jen pár vlahých kapek, které zmizí pod máchnutím stěračů tj. cool výbuch na závěr jedné z mála akčnějších pasáží následován finální ovšem nepřehlednou noční přestřelkou. Ano, akce je poskromnu a navíc tma na digitálu nepříjemně ruší. Čeho se však dostává v dávce větší a myslím i očekávané jsou všemožné emoce, ať už více či méně věrohodné až klišovité. Jenže ani to nestačí na překrytí mnoha hluchých ba samoúčelných pasáží, které mohly klidně skončit na zemi ve střižně, neboť by to výsledku jen prospělo. V kombinaci s drobnou nevěrohodností (Mann se s divákem moc nepáře a to zrovna neprahnu po doslovném vysvětlování) vyvstává nefalšovaný "summer cool look" film, který je pěkně natočený, ale jen na chvilkový efekt bez většího přesahu. Havana mojito rulez.
Dlouho očekávaný film Michaela Manna mě nechával vždycky chladným. Ani první trailery za rytmu Limkin park mě nedostali tak jak měli. Dvojice Colin Farrell a Jamie Foxx je na hranici dokonalosti. V tom není ani nejmenší problém, ale ... Asi všichni věděli, že se nebude konat žádná ultra akční jízda plná nádherných záběrů, ale to že v celém filmu jsou asi dvě tři akční scény je opravdu slabé. Michael Mann je dobrý režisér, ale příliš často se vyžívá v různých obrazech, kterými chce něco vyjadřovat, ale přitom zapomíná, že divák nemusí tuhle jeho lásku opětovat. Li Gong je fajn, není to pro mě nějaká úžasná krasavice a milostná linie s Colinem je trochu zbytečná, protože ve výsledku nevím jestli je film akční, romantický nebo jestli z něj chtěl udělat režisér konverzační drama o tom, kdy se policista stává tím zlým, protože je nucen jím být. Nevyznám se v tom co Michael Mann chtěl říct, vidím v tom něco málo a očekával jsem kvalitní akci spojenou s poutavým příběhem plného pochybností, ale nedostal jsem to. Film je pro mě velkým zklamáním a ať je jeho forma a krása digitální kamery jakákoliv nestačí to. Už druhý film po sobě(předtím Collatereal) mě zklamal přístupem režiséra a jeho neskutečnou láskou k digitálním pohledům na město apod. . Tak snad příště Michaele...
Osobně nevím (a možná i trochu nechápu), proč se Mann na stará kolena pustil do digitálního filmování, ale zřejmě potřeboval trochu rozptýlit a změnit nářadí. Výsledek je vizuálně rozpačitý a Miami by určitě slušely jasnější barvy a méně "krupicové kaše"... za tím mravenčením a neposedností každého záběru však nijak nezaniká duše filmu, se kterou si Mann opět pohrál s pozorností největšího puntíčkáře. Zapomeňte na původní seriál, zapomeňte na Mizery, Mannova vize je úplně jinde a táhne se jako velepříjemná medová slina, ve které sice o nic moc nejde, ale přesto cítíte, že je "smooth". Foxx i Farrell jsou jenom loutkami v rukou režiséra a snaží se tvářit pokud možno cool... jde jim to stejně jako všem ostatním rekvizitám... naleštěným člunům, autům a budovám. Mann k ničemu nepojme přehnaně vřelý vztah, nikdy nesklouzne do klasického buddy klišé a když už nečekáte žádný závan akce, vytasí přestřelku, která vám rozvibruje ušní bubínky na hranici snesitelnosti (stejně jako velmi chytře využívaný soundtrack). A zbytek? Žádné hlášky, žádná velká gesta, žadné macho momenty, o které byste se mohli opřít. Snad jen velmi osobitý způsob snímání, který svou jednoduchostí až provokuje. Pro někoho byl (r)evolucí v akčním žánru M:I-3, pro mě je to Miami Vice. Eat your shorts, Abrams. :)
Není to žádné překvapení, přesto to má něco do sebe co nutí diváka sledovat sled sekvencí a nenechá ho na pochybách. Herci jsou velmi pečlivě a vkusně vybráni a ve filmu jejich snaha rozhodně navyšuje kvalitu tohoto filmu. Celkem jsem se bavil, i když se to těžko hodnotí...přeci je to film již mnohokrát uznávaného režiséra a díky tomuto filmu rozhodně jeho pověst poroste dál svižným tempem. Velmi mě přkvapil soundtrack spíše ve stylu elektra a rocku, jehož obsah je k příběhu a k jeho tempu velice dobře přikládán. Nejvíce mě zaujali skladby: Mogwai - Auto Rock, Goldfrapp - Strict Machine, King Britt - New World in My View a nejvíce John Murphy - Who are You.
Jestli si někdo myslí, že tohle je pouze pánská podívaná o drsných chlapech pro drsný chlapy, tak ho ráda vyvedu z omylu, protože tohle patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v žánru akce - krimi - drama dohromady viděla a navíc ta hudba, na ni ani nemám slov, soundtrack jsem poslouchala svého času pořád, pořád dokola.
Tenhle film je vo tom, že se tam jezdí v v super bourácích, nosí módní hadry, skáče se na motorových člunech, pije se mojito, balí se ženský, lítá se v letadlech a občas se zastřílí (slůvko "občas" jení jen tak, akce tu vážně moc není ), Jamie ukáže svaly a prdel, Farrell zase nový sestřih vousů a že umí tančit...a do toho všeho hraje pěkná hudba. Dějové vakuum natažené na dvě a půl hodiny, charaktery ploché, že už to ani víc nejde, koncentrace samoúčelných sekvencí na hodinu filmu extrémně vysoká..... P.S. Skvěle se na to dívá. Definice slova COOL a letního filmu...
