Základní instinkt 2

Myslím si, že kdyby nešlo o pokračování tak zásadního filmu, šlo by hodnocení o něco nahoru. Producentští veteráni Mario Kassar a Andrew Vajna oprášili neoprášitelné a vznikl minimálně podivný spletenec, který překvapivě rychle začne uspávat. Napětí mezi Catherine Tramell a psychoanalytikem Glassem (zcela jalový a hereckými geny nepolíbený David Morrissey) je v úvodních pasážích slušné, s přibývajícím časem a stále tupějším scénářem ale kouzlo vyprchá a pod nohy svým hrdinům hází scénárista pořádné klády. A do úst jen nezáživné plkání. Sic má Sharon Stone ve filmu jen omezený rejstřík svůdných pohledů a naaranžovaných vstupů do záběrů, tak má tahle ženská pořád šťávu, že by utahala i fotbalovou jedenáctku. Přídomek sexuálního symbolu tady pořád funguje (i když s pomocí botoxových injekcí)!! Škoda jen, že si stejnou roli chtěla zopakovat. Nenašla totiž nejen pořádnou látku pro svoji provokující manipulátorku, ale ani schopného režiséra (pokud si to nemyslíte o rutinním Caton-Jonesovi), který by se alespoň jen přiblížil hutné atmosféře a dynamice prvního dílu. Jen nahodile předhazuje scény, aby tu a tam mohl ukázat nějakou tu bradavku a v závěru vše shodit v jeden velký žert!! (13.11.2007)

Natočení druhého Základního instinktu provázela řada potíží, problémy s obsazením počínaje a výběrem režiséra konče. Vzhledem ke slabému scénáři, který pouze recykluje jedničku (bohužel však postrádá onu rafinovanou strukturu) je až s podivem, že se nakonec k natočení dvojky nechala z původního týmu ukecat alespoň Sharon Stone. Ani její snaživý výkon však nemůže tenhle nudný erotický thriller zachránit. Režie je mdlá a herecké výkony, krom samotné Stone (na které se však již viditelně podepsal zub času) jsou zoufale nevýrazné. Hřebíčkem do rakve je především Morrissey coby psychiatr, který charisma neviděl ani z rychlíku. Mezi ním a Stone je takové prázdno, že by ho nevyplnilo ani tisíc sekáčků na led... (22.10.2006)

Rádoby šokující pokračování klasického erotického thrilleru, které staví pouze na světoznámém názvu, sekáčku na led v plakátu a zachovalé Sharon Stone. Toť vše, dusná atmosféra Verhovenova filmu se naprosto vypařila, stejně tak odvážné erotické scény a dobře fungující detektivní příběh, místo toho se ve "dvojce" dočkáme blbého scénáře s blybými postavami uvnitř (hlavní hrdina je prostě vůl...) a sterilních a nezajímavých šukaček, jejichž prostřednictvím chtějí tvůrci jen ukázat, že ta Sharon prostě furt vypadá dobře. Na to by stačilo, aby Sharon nafotila nějaký odvážný kalendář a ve filmovém průmyslu by bylo o jednu hovadinu méně. 30% (21.01.2010)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)

Něco tak nečekaně špatného jsem dlouho neviděl. První hodina filmu se vlekla jako dvě, druhá jako tři, Sharon Stone byla až lacině trapná a sexistické narážky, které pronášela v každé druhé větě, nudily. O nesympatickém panákovi, jenž jí byl co do neherectví rovnocenným protějškem, raději ani nemluvím. Michael Caton-Jones ten velkolepý průšvih bohužel nijak zachránit nedokázal, no a John Murphy by si bez Goldsmithova motivu ani "nevrznul". Zcela zbytečný snímek. (07.10.2012)