Ima, ai ni jukimasu

A zase som raz podľahol a zanechal som objektvitu pri úvodných titulkoch stáť za dverami. Ale veď prečo sa brániť?!...Príbeh čerpajúci z podobnej tématiky ako My live without me, zobrazujúc krehkú sebaobetavú lásku, ktorej je doprianá šanca ešte raz sa zrodiť aby sa mohla natrvalo usadiť v príbitku nezabúdania dvoch osôb bezhranične milujúcich, smútiacich. Nejedná sa o nijaký experiment s invenciou skôr o starostlivo vybrúsený diamant v rodinnej šperkovnici romantickej tvorby Ázie. Pre fanúšikov určite ďaľšia motivácia naďalej sa enchávať strhávať pravidelne filmami z týchto končín, pre iných možno zase pomalá romantická rozprávka nudiaca a neposúvajúca dej ani o milimeter za hodinu. Očividne som ten prvý prípad. 4,5* (09.12.2006)

"Pri každej veci, ktorá Ti lahodí alebo Ti prináša úžitok alebo sa teší Tvojej obľube, nezabúdaj si hovoriť, aká je jej prirodzenosť. A začni tým najnepatrnejším. Ak máš napríklad v obľube hrniec, hovor si: Obľúbil som si hrniec pretože ak sa Ti rozbije, nebudeš sa znepokojovať. Ak bozkávaš svoju ženu alebo svoje dieťa, hovor si, že bozkávaš človeka, pretože ak umrie, nebudeš sa znepokojovať." (stoik Epiktetos). So stoickým kľudom je už potom ťažké a priam nemožné nechávať sa podobnými filmami citovo vydierať, huh! (22.10.2017)

Naprostý opak k japonským šílenostem je citlivé a svým způsobem roztomilé drama Ima, ai ni yukimasu. Fantaskní rovina s navrácením zemřelé manželky a matky působí velice tajuplně a svěže, zejména i díky lesním exteriérům, které ještě více podtrhují už tak melancholické, ale nikterak prázdné vyznění. Podobně příjemní jsou i herci, zejména ten prcek a Shido, který hází jeden přehnaně nesmělý výraz za druhým. Škoda té násilné pointy na konci. (06.02.2009)

Už od samého začátku, kdy nám to představí pochmurnou zápletku podpořenou teskným pianovým soundtrackem, je naprosto jasné, jaké to celé bude - nenáročné, vyděračské, plné ubrečených a "emotivních" scén. Takže mě to začalo dost děsit a když se Mia vrátila, popadla mě panika z toho, že na mě čeká japonská, lehce fantasy verze jihokorejských Vzpomínek na lásku (které považuji za jeden z nejvíce vyděračských filmů vůbec a osobně ten film vůbec nemám rád), ale nakonec jsem to dokázal dokoukat bez větších problém a byl jsem i mile překvapen z toho, že to až tak vyděračské nebylo. Ono to je taky tím, že se mi to povedlo brát jako pohádku, kterou to je a naštěstí i na ni to není až tak emočně přehnané, jak jsem se obával. Samozřejmě to do jisté míry pořád vyděračské je, stejně tak i kýčovité, v závěru i s krapet přehnaným, byť docela originálním zvratem (a ty slunečnice mě popravdě rozesmály nahlas, vzpomněl jsem si při nich na volební spoty KDU-ČSL, které zase vždycky vypadaly jako z obálky Strážné věže) a postrádá to jakoukoli myšlenku, stejně tak mě to minulo i emočně. Ale jako pohádka to pořád ještě ušlo, nijak výrazněji mě to nenudilo a zvládl jsem to bez následků, takže i když to rozhodně není film, který bych potřeboval vidět znova a který by mě měl šanci jakkoli oslovit, i tak nemám problém mi ty tři hvězdy dát. Slabé 3* (06.03.2023)

Perfektní romantické drama s přesnou dávkou fantasy. Nebylo ho ani málo, ani moc. Je neuvěřitelné jaký mají Japonci cit a smysl pro detail. Vše je tak přesné a důkladné, přesto to vypadá přirozeně a lehce. Bavilo mě třeba jen pozorovat Miiny drobné ruce, jak otevírají časovou schránku. Opět s takovou skromností a opatrností jakoby to byl nejdražší diamant světa..a pro ně vlastně byl. Jsem plná emocí a je mi hezky. V tom případě asi není nad čím přemýšlet..5*. (20.08.2011)