Skalní plemeno

Otomar Korbelář v roli střelmistra Petra Pangráce mě velice potěšil, chlapisko jak má být. Petr se chce osamostatnit a hlavně asi nemít za zády neumětelského mistra Hurta, koupí Borovíčko a dře do úmoru, aby našel kvalitní žulu a umožnil stavbu mostu přes řeku. Spolu s ním celý příběh na svých bedrech táhnou úžasní herci a herečky, za všechny Dana Medřická jako Anka Halíková a Jindřich Plachta coby polír. Filmové pohlazení. (14.08.2017)

Příjemný film na zimní podvečer. Slušné herecké výkony. Na mně působil pan Korbelář jako bezcitný primitiv a asi to tak mělo být. Medřická a Waleská byly příjemně přirozené. Děj nevázne. Dostala mně věta na tancovačce- "každýmu kdo má víc než 5 piv připiš jednu čárku", koukám, že se nám v tom pohostinství za těch 70 let nic nezměnilo :-) (06.10.2016)

Jeden z posledních filmů produkovaný v někdejších radlických pražských filmových ateliérech před jejich vybombardováním anglosaským letectvem na konci druhé světové války má zajímavý sociální náboj. Svou poetikou i celkovým směřováním, daným rázem a mezemi literární předlohy, odkazuje ke kritickému realismu předminulého století. Určitá míra sociálního sentimentu byla charakteristická jak pro Boženu Němcovou, tak pro dnes zcela zapomenutého Gustava Pflegra-Moravského. K úplnosti této informace je nutno dodat, že tyto rysy v zdeformované podobě byly také obsaženy v tehdejším čtivu (český výraz pro brak). Film tuto úroveň viditelně překonává a jeho obraz drsného, nesnadného života těchto dělníků-lomařů v zásadě nic nepřikrašluje. O tom, jak proměnný a bouřlivý vývoj hraný celovečerní film prodělal v druhé polovině dvacátého století i u nás, svědčí pojetí postavy Halíkové hrané tehdy začínající talentovanou Danou Medřickou, herečkou, která je nesporně spoluztělesněním moderního českého a československého filmu. SKALNÍ PLEMENO bylo a zůstává jímavým sociálním pohledem na "lidi zdola", dílem, které v lecčems přesahuje úzký rámec své doznívající éry. Nepochybně i filmem, který také dnes nalezne své diváky. (24.03.2008)

Tyhlety příběhy o dělnících mne povětšinou dost baví, nejsou-li příliš zatížené politikou, což tenhle případ není ani náhodou. S odstupem času naopak vnímám jako překvapivé, že během zuřící války v Protektorátu byla natočena řada skvělých dramat jako Noční motýl, Městečko na dlani, nebo tohle. Rok výroby bych hádal spíše o pár let neskorší. Velice lidský příběh, s dobře vystupňovaným napětím, vrcholí v momentu, kdy se na hlavního hrdinu usměje velké, doslova životní štěstí, a současně ho z jiné strany potkává obrovská rána. Skrze křivé obvinění jenom dočasná, způsobící nicméně jednu trvalou ztrátu. Z prostředí sklanatého lomu bylo tady poměrně dusno, charismatický Otomar Korbelář ztvárnil chlapisko opravdu "skalné" tělem i duší – tedy skalné pevnou silou i ve svém zapáleném vztahu k řemeslu – moc se mi líbil jeho civilní výkon. Pěkný snímek, drobné technické a jiné neduhy ponechávám stranou. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (04.12.2019)

Výrobna Nationalfilm se na sklonku války rozhodla pro realizaci stejnojmenného románu novináře a spisovatele Jana Morávka. Režisér Ladislav Brom tehdy objevil nový herecký talent, třiadvacetiletou členku pražského souboru divadla Uranie Danu Medřickou, která zde získala svou první větší hereckou příležitost. Ve výrazné roli kantýnské Anky měla možnost rozehrát postavu od živočišné smyslnosti až k tragickým motivům zásadového ženství. Společně s Medřickou hrála ve filmu plejáda význačných hereckých osobností v čele s Otomarem Korbelářem a Jindřichem Plachtou, jejichž civilní projev dokresluje napjatou a dusnou atmosféru posázavského kamenolomu. Skalní plemeno zůstalo navzdory všem dobovým proklamacím typickým českým filmem, postaveným na úžasných přírodních scenériích a obrazech oslavujících těžkou a fortelnou práci lamačů kamene a kameníků. (05.08.2009)