La Bamba

The Day the Music Died. Ne každé hudební drama, zejména pak životopisné, umí zaujmout na plný počet hvězdiček, ale např. Walk the Line či Ray, jsou důkazy toho, že filmy o ikonách z muzikantského světa fungují. La Bamba se může zařadit po bok dvou právě zmíněných snímků, neboť samotný životní příběh Ritchieho Valense je dostatečně zajímavý. Vynikající písničky jako "Donna" či "Come on, Let's go" dotvářejí perfektní atmosféru Valdezova počinu a i díky perfektním hereckým výkonům se divák nebude nudit. Závěr je pak silnou, emotivní tečkou za příběhem mladíka, který byl jedním z průkopníků rock'n'rollu a ač zemřel (spolu s ostatními hvězdami, s nimiž cestoval) příliš mladý, jeho muzika žije dál. (10.01.2016)

Perfektně natočený životopisný film o životě mladého zpěváka Ritchieho Valense. Vesměs neznámí herci svým projevem pomáhají navodit onu kouzelnou atmosféru z časů, kdy se rokenrol teprve začínal prosazovat na výsluní. Lou Diamond Phillips ve svých tehdy 25 letech hraje mladého 17-letého zpěváka působivě a s chutí, díky čemuž ještě zvyšuje věrohodnost filmu. Zazní zde spousta slavných hitů té doby, především pak ty dva, díky nimž Ritchie odstartoval svou hvězdnou kariéru, která neměla dlouhého trvání. Přiměřená dávka sentimentu, romantiky a na závěr i poměrně očekávaný, tudíž nekalkulovaný útok na divákovy emoce, to vše řadí tento film mezi špičku v žánru hudebních dramat. (03.09.2002)

La Bamba není špatný film, hezky se na to kouká, ale v podstatě nijak nevybočuje z řady podobných životopisných počinů, snad kromě vědomí brzké smrti hlavního hrdiny, takže jeho vyznání lásky své dívce nebo poslední telefonát se svým bratrem mají velkou příchuť fatálnosti. Snímek se sice zabývá Ritchieho hudebními začátky, jeho prvním vystoupením apod., ale zcela pomíjí podrobnosti jeho tvorby, vždy přijde na plac nebo do nahrávacího studia už s hotovou písní, což mi trochu chybělo, zvlášť když tam často mluví o "své muzice". Větší důraz je kladen na zpěvákův soukromý život a rodinu, on sám pak působí jako bezproblémový slušný chlapec, ale jelikož se dožil jen sedmnácti let, rock'n'roll ho ještě nestačil zkazit. Lepší trojka. (16.11.2013)

Větší hodnotitel na hovno, než jsem já asi neexistuje. Sám jsem emeritním rockerem a hudba byla vždy mým nejsilnějším koníčkem. Snil jsem si svůj příběh Ritchieho Valense a život mě odkopl někam jinam, do světa iterací a matematiky. O nehodě letadla jsem věděl už od 12-ti let. Tvorbu těchto nadšených snílků jsem si opatřil z Rakouska už ve 14-ti letech. Film se mi líbil ale jak jsem předeslal, hodnotitelem jsem na hovno. (09.02.2013)

Tady není moc co váhat a řešit, jako ve většině biografických filmů. Herecky omamující, hudebně očarující, řemeslně okouzlující. Opět vzývám precizní osmdesátky s jasným poselstvím o pohodě a zřejmě posledním vrcholu lidského lidství. Každý pohár holt jednou přeteče, ale že to bude tak brzy snad nikdo nečekal. P. S. Žádné sektářské holalujáá, jen takový menší proud spontánnosti a volnomyšlenkářství... (12.10.2012)