Buď požehnané, vězení (festivalový název)
-
Binecuvantata fii, inchisoare
-
Bless You, Prison
Drama
Rumunsko, 2002, 90 min
Režie:
Nicolae MargineanuHrají:
Maria Ploae, Dorina Lazar, Ecaterina Nazare, Maria Rotaru, Victoria Cocias - Serban, Iulia Lazar, Romanita Ionescu, Mioara Ifrim, Eugenia Maci, Eugenia Bosânceanu, Margareta Pogonat, Tamara Cretulescu, Monica Ghiuta, Ion Pavlescu, Cristina Tacoi, Rodica Ionescu, Richard Bovnoczki, Damian Victor Oancea, Cristian Cretu, Florentina Coca Zibilianu, Simona Popescu, Ioana Abur, Monica Mihaiescu, Emilia Dobrin - Besoiu, Nicodim Ungureanu, Vitali Bantas, Cerasela Iosifescu, Alexandru Georgescu, Alexandru Jitea, Marian Bucur, Catalin Stanciu, Edmond Banarescu, Ion Grosu, Daniela Minoiu, Maria Teslaru, Zina Fedov, Rada Ixari, Dana Pasacariu, Monica Madas, Mirela Oprisor, Madalina Constantin, Laura Vasiliu, Dana Nedelcu, Daiana Brundurel, Cristina Colotelo, Doinita Klauss, Lica Gherghinescu, Liviu Manolache, Ferchim Elias, Voicu Hetel, Lacrimioara Muscaliuc, Iulia Marcov, Adelaida Zamfira, Frosa Cercel, Simona Pandele, Delia Patrascanu, Ion Andrei Ionescu, Bogdan Vant, Vera Linguraru, Dalina Ionescu, Tania Loredana Diaconu, Mihaela Betiu, Dan Lucaciu, Tudor Vlad Jipa, Antoaneta Zaharia, Ion Batinas, Marian Mihai Petrini, Andra Maria Margineanu, Veronica Gheorghe, Vasile Toma, Carmen Ciorcila, Dana Trifan, George Robu, Robert Radoveneanu, George Munteanu, Leonid Donici, Mihai Calota, Florin Petrini, Radu Niculescu, Gabriela Bobes, Viorel CarageaObsah
-
Trpký príbeh mladej intelektuálky s liberálnymi myšlienkami, uväznenej rumunskou tajnou políciou za politické presvedčenie v komunistickom gulagu je inšpirovaný autobiografickými spomienkami na ťažké chvíle počas totalitného režimu v Rumunsku. Viera v ľudskú dôstojnosť a duchovný rozmer, vystupujúci zo samoty ťaživého väzenského prostredia, podporil aj obraz snímky s tlmenými farebnými odtieňmi. Cena za umelecký prínos, Cena ekumenickej poroty a Zvláštna cena poroty, FFF Montreal 2003. (oficiální text distributora)
Trpký príbeh mladej intelektuálky s liberálnymi myšlienkami, uväznenej rumunskou tajnou políciou za politické presvedčenie v komunistickom gulagu je inšpirovaný autobiografickými spomienkami na ťažké chvíle počas totalitného režimu v Rumunsku. Viera v ľudskú dôstojnosť a duchovný rozmer, vystupujúci zo samoty ťaživého väzenského prostredia, podporil aj obraz snímky s tlmenými farebnými odtieňmi.
Cena za umelecký prínos, Cena ekumenickej poroty a Zvláštna cena poroty, FFF Montreal 2003. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Aidan
Snímek podle vzpomínek křesťanské intelektuálky na komunistická vězení, lágry a vyšetřovny. Po filmařské stránce nevybočuje z průměru (zajímavá je nicméně "klaustrofobní" kamera, která navozuje pocity stísněnosti) a ani po stránce duchovní mi nepronikl až k srdci. Hlavní hrdinka je silná žena, která statečně snáší mučení, svým spoluvězeňkyním pomáhá a na dozorce se usmívá. Věřím, že lágr mohl mnohé přivést až ke svatosti. Zachytit to však na plátně tak, aby portrét odkazoval spíš ke Kristu než k Mirku Dušínovi, není nic snadného. Podobně "dušínovitě" na mě v některých scénách působil třeba také oceňovaný Zefirelliho Ježíš Nazaretský. Podobně i tomuto filmu se svatost místy daří, častěji ne. Pro toho, kdo jiné snímky z gulagu či koncentračních táborů neviděl, může být i tenhle strhujícím zážitkem (zdá se tak alespoň ze svědectví těch, kdo byli v kině se mnou). Jinak se nabízejí lepší alternativy - třeba Schlöndorffův Devátý den pojednávají přímo i nepřímo o kněžích internovaných v Dachau.(5.10.2009)
-
mau
Srpen 1949, Bukurešť. Nicoleta (Ploae) je jako členka demokratické strany zatčena a uvězněna. Podstupuje kruté výslechy a mučení, vyšetřovatelé ji chtějí donutit, aby udala své kolegy. Hrdinčina vůle je málem podlomena, ale podaří se jí najít sílu a odhodlání ve víře v Boha, která jí pomůže čelit těžké situaci, ve které se ocitla. Z vyšetřovací cely je převezena do ženské věznice, kde mezi spoluvězeňkyněmi nachází přátelství i spřízněné postoje k víře. S desítkami dalších žen je později přeřazena na stavbu průplavu mezi Dunajem a Černým mořem, kde ženy plní fyzicky velmi náročnou, ale i nebezpečnou práci. Nakonec je po čtyřech letech propuštěna. Především díky své víře si po celou dobu uchová naději, sílu i lid-skou důstojnost, je oporou ostatním ženám, se kterými sdílí podobný osud. Psychologický snímek se výrazně zaměřuje na vnitřní prožitky hlavní hrdinky, dotýká se především křesťan-ské víry a důležité okamžiky či předměty spojené s hrdinčinou vírou– nalezení víry, motiv popsání stěn cely žalmy, slavení Velikonoc, získání Bible, apod. jsou ve filmu výrazně akcentovány. S hrdinkou prožíváme také beznaděj vězně zavřeného, pozorovaného a manipulova-ného v malé cele. Název snímku odkazuje k citátu muže, který svým literárním dílem nejvý-razněji reflektoval zážitky politického vězně – Alexandr Solženicyn vyjádřil, že pro něj věze-ní bylo (paradoxně?) zároveň přínosné, stejně tak Nicoleta v závěru přichází se silným prohlá-šením, že nikdy nebyla tak blízko Bohu jako během doby, kdy byla vězněna. Komorní snímek se soustřeďuje především na hlavní představitelku, která se ke svému příběhu vrací hlasem staré ženy a jejíž vyprávění o pobytu ve vězení se mísí s flashbacky z dětství a především z období bezprostředně předcházejícímu zatčení. Voiceover popisuje probíhající události i subjektivní pocity, prožitky a myšlenky hlavní hrdinky v době pobytu ve vězení, ale vyjadřuje i zpětné hodnocení těchto vlastně již dávno minulých událostí. Stylově se dílo blíží spíše dokumentárnímu filmu, kamera pracuje hodně s detailními záběry hlavy či tváře hlavní hrdinky, barevné ladění obrazu do tmavých, především hnědých či šedých tónů vystihuje nehostinné, stísněné a neradostné prostředí vězení a pracovního tábora, ve kterém se příběh odehrává. Za pomoci minimálních výrazových prostředků je přitom dosaženo silného filmového zážitku, přestože průběh pobytu ve věznění působí poněkud schematicky. „Popisná“ rovina zachycují-cí události ve vězení je ovšem rozšířeno popisovanými subjektivními pocity a duchovním prožíváním hrdinky.(17.8.2008)
-
fuckme
Váhání mezi třemi a čtyřmi hvědzičkami nakonec rozhodl tématicky se nabízející český ekvivalent Přítelkyně z domu smutku, který jde mnohem více do hloubky a zdárně se vyhýbá některým klišé. Ani tento snímek však není špatný, ze začátku sice připomíná nějakou jihoamerickou telenovelu svým zpracováním i typáží postav, ale záhy přichází syrové záběry stísněné cely a mučení, ze kterých až mrazí. Škoda jen toho panbíčkářství, které mnohdy působí jako scénáristická berle i trochu moc konvenčnímu závěru ze stavby průplavu. Tím však nechci zrazovat od shlédnutí tohoto zajímavého i působivého snímku.(30.10.2008)
-
d-fens
ocenenia : Montréal World Film Festival 2003 - nominácia na Grand Prix des Amériques, Najväčší umelecký prínos (režisér Nicolae Margineanu), Špeciálna cena ekumenickej poroty(4.2.2010)
