Obsah
-
Povídkovou kompozici s paralelními, vzájemně propletenými příběhy, v nichž funkce hrdiny přechází z jedné postavy na druhou, použil již Nae Caranfil ve svém debutu E pericoloso sporgersi (Nevyklánějte se z oken, 1993) a o rok později ji zpopularizoval Quentin Tarantino gangsterkou Pulp Fiction. Cristian Mungiu, jenž původně vystudoval anglickou literaturu (scénáře jeho filmů jsou tak kvalitní, že vycházejí v literární podobě), sáhl po této sofistikované narativní formě v době, kdy dosud neztratila svůj inovační potenciál (srov. Amores perros - Láska je kurva, 2000) a zároveň ještě nezískala své odborné jméno „hyperlink cinema".
Povídky Luci a Sorina, Mihaela a její matka, Nae Zigfrid a pan plukovník jsou zalidněny postavami rozličného původu, několika pokolení a v různé sociální situaci. Rozmanité jsou i vektory jejich pohybů a směřování: z domova do ciziny, z ciziny domů, z Východu na Západ a naopak, přičemž jde většinou o stagnaci. Kritik Alex. Leo Şerban vynalezl pro Západ paradoxní žánrové označení „nehybné road-movie". Podobně jako u Caranfila zde mají převahu citové problémy a trpká generační zkušenost nikoli však ze soumraku Ceauşeskovy éry, ale z následujícího období divokého kapitalismu. „Většina těch historek je pravdivých," pravil Mungiu. „Jakmile ve filmu začnete povídky míchat dohromady, tak je měníte. Čerpal jsem ze skutečných příběhů. Zcela pravdivá je například příhoda s černochem, byl jsem jejím svědkem." Mungiu si povšiml, že jeho přátele spojuje myšlenka na emigraci; všechny debaty třicátníků se prý v jisté chvíli stočily k rozhodování, zda zůstat, nebo odejít. V hereckém obsazení našla uplatnění generační kontinuita, když Mungiu vedle začínajících profesionálů angažoval několik herců známých především z filmů Mircei Daneliuca.
Emočně vřelý, místy lyrický a bezpochyby upřímný snímek, jehož zábavnost je v rovnováze se sociologickou závažností, měl premiéru na MFF v Cannes v sekci Čtrnáctideník režisérů. Uveden byl na dalších 75 festivalech, promítal se například v Belgii, Švýcarsku a ve Španělsku a vysílal se v německé, nizozemské, jihokorejské a řecké televizi. V rumunských kinech jej navštívilo 54 tisíc diváků. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola) -
Jeden z nejvýraznějších současných filmů střední a východní Evropy rozvíjí paralelně tři příběhy, které se navzájem časově, místně a osobnostně úzce prolínají. Prostřednictvím detailnějšího rozkrývání příběhů obyčejných lidí se režisérovi Cristianu Mungiuovi podařilo velmi přesně vystihnout atmosféru současného východoevropského prostoru s rostoucími a dosud nepoznanými sociálními problémy. Formálně může film někomu připomínat MAGNOLII nebo LOLA BĚŽÍ O ŽIVOT, což může pro čtenáře tohoto textu mít spíše mínusové znaménko, nicméně věřte, že v tomto případě se rozbitý postup vypravování používá s velkou bravůrou a zcela přiměřeně. (5150)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Tommy.D
Příjemné rumunské překvapení. Nevím ale, jestli se pro něj primárně hodí označení komedie, film dokáže být místy i dost depresivní. Líbila se mi forma vyprávění příběhu z pohledu více postav, postupně doplňující skládačku celého příběhu (byť 3. část už nebyla úplně nezbytná). Jinak snímek na plakátu je zvolen výborně, tohle je přesně ta scéna, kterou si jako první v souvislosti s tímto filmem vybavím.(5.8.2011)
-
fuckme
Knoflíkáři po rumunsku s ještě větším sepjetím s velmi sympatickými postavami, skvěle pointovanými scénami a i trochou sofistikované tragiky. Jako stvořené pro sychravé podzimní večery, kdy člověk potřebuje něčím zahřát.(23.10.2008)
-
Murrro
Sofistikovaná komédia, ktorej relatívne jednoduchý dej je členený do niekoľkých línií. Vďaka tomu sa sledovanie stáva zábavnou hrou s výrazným sociálnym akcentom, pri ktorej poteší najmä jej kompaktnosť a v kontexte príbehu fungujúci záver.(1.7.2008)
-
Hank
Jedna hvězdička a v podstatě nevím za co a proč vlastně. Film (komedie) nefunguje v žádném směru a smyslu, zplácaná fraška ve stylu hodně brzkých československých komedií jako mix Discopříběhu, Trošky a Hřebejka. Aspoň je dobře vidět, že naše i rumunská kinematografie se potýkala s podobnýma scénaristickýma úlety jako seznamovací kanceláře či nechtěný nápadník černoch apod. Chybí jakýkoliv náznak děje (náhodilý slepenec není děj) nebo hereckých výkonů, které připomínají spíš nepovedené ochotníky. Největším zklamáním je film v kontextu dalšího filmu Cristiana Mungiu :4 měsíce, 3 týdny...(11.3.2010)