Muži bez křídel

Pamětní film natočený rok po válce, který se zabývá odbojovou skupinou mechaniků, kteří pracují na ruzyňském letišti v době, kdy byl spáchán atentát na Heydricha. Já teda nevím, ale mně se to líbilo. Mělo to ještě nádech té válečné doby. Délka filmu byla tak akorát, žádné zbytečně zdlouhavé dění. Od začátku do konce jsem byl napjatý a celkem překvapený. Navíc si nemyslím, že to herci nějak odflákli. Třeba Eduard Linkers v roli Ullmanna byl výborný. Jasně, bylo rok po válce a někdo musel vyzdvihnout český odboj, ale na tu hodinku mě to příjemně zabavilo. (03.01.2011)

Velice rázný snímek o hrůze doby v období po atentátu na Heydricha. Jedná se dokonce i o snímek, který připomíná osud Lidic. I když pravda, události jako atentát na Heydricha, vypálení Lidic a pražského povstání jsou střihově připomenuty zkratkovitě, ale to je asi jen na svou dobu kvůli náročnosti scén. Snímek, který vznikl pouhý rok po válce a ve svém smyslu i velice odvážně. Příběh o odbojové skupině, v tomto případě na letišti, není nic neobvyklého, ale tragický osud chlapce, který přežil vyhlazení Lidic jenom proto, že byl zrovna v tu dobu se svým strýcem mimo obec na letišti, by asi dnes už nikdo nezopakoval. Ale taková krutá doba to prostě byla. Samozřejmě je v centru dění vysílačka a dějově asi i překvapení, že u německých nacistů pracuje česká sekretářka dělající skutky pro odboj. Stopáž snímku je na celovečerní film krátká, ale alespoň se do děje nevsunovali zbytečné vedlejší věci. Velice povedený film ještě bez ideologického vyznění a tak je nepochopitelné jeho opomíjení. I když pravda, závěrečné vyobrazení pražského povstání v obraze prolínající tří záběry, kde je mimo jiné i usměvavá žena omotaná pásem s nábojnicemi tak, že by ji i John Rambo záviděl a v ruce držící vlající vlajku moc na důvěryhodnosti nepřidá. (15.09.2017)

Skvělý film, který díky tomu, že vznikl pouhý rok po osvobození, je velice autentický. Všichni herci věděli, co hrají a proč. Bylo to patrné z každého jejich pohledu. Stejně tak František Čáp měl přesnou představu, co bude točit. Vznikl tak velký film o nenápadném hrdinství, které kapku po kapce ztěžovalo okupantům jejich situaci. Postava Gustava Nezvala je nešťastná, napadá mě německé slovo Pechvogel. Ale dnes víme, že byla řada bojovníků za svobodu, která rychleji konala, než přemýšlela.... samotný konec filmu se vztyčováním československé vlajky je velmi emotivní. Za normálních okolností by mi asi už vadil, ale v tomto případě (rok 1946) je zcela namístě. (04.04.2012)

O válce po válce. 1) Po osvobození se pro nově znárodněnou kinematografii přirozeně nabízelo téma nejžhavější - okupace. 33letý František Čáp pojal svůj v pořadí již dvanáctý (!) film jako odbojářské drama s jasně definovaným našincem a nepřítelem. Tuto tezovitost lze vzhledem k době vzniku jen těžko snímku vytýkat. 2) Více mi vadila melodramatičnost, divadelní přehrávání herců, naivní scénář a celkové dobově typicky ploché černobílé vidění světa. 3) Film je zajímavý svými reáliemi (letiště Ruzyně) a autentickými detaily (jak to tak u historických snímků točených s jen krátkým odstupem bývá). Vazba na lidickou tragédii je působivá. Snímek má tempo a švih. Nicméně necítím potřebu se na něj kouknout znovu. (10.12.2013)

Co Čech to odbojář.......... Děsná režie,herecké výkony i scénář..... Co stálo za pozornost : staré ruzyňské letiště,uvrhnutí hlavního záporáka Ulmanna (E.Linkers) do transformátoru. První (5vteřiová) role R.Lukavského v roli velitele sonderkomanda.Panoptikální pohřbení chlapce na vrakovišti letadel.... A závěr filmu, kdy v jakési koláži pochoduje žena opásána kulometnými pásy s náboji, v pozadí plamenů, to už snad byla legrace...nebo néééé? 20 % ...... (18.03.2009)