Panu učiteli s láskou

Klasické schéma inteligentní učitel vs. nezvladatelná třída, možná poprvé použité v této podobě. Celkem se mi to líbilo, ale ne úplně bez výhrad. Sidney Poitier, i v roce 1967 stále v podstatě jediný obsazovaný černoch měl v témže roce tři veleslavné filmy má charisma na rozdávání a film táhne. Stejně tak na opačné straně jsou výrazní studenti, mezi nimiž se objeví i zpěvačka Lulu či menší roličce MacGyverova nemesis Michael Des Barres. Líbí se mi jak učitel rezignuje na látku a učí studenty o životě, co je správné a co je špatné. Ten přerod byl ale dost rychlý, občas se mohlo trošku přitlačit na pilu a hlavní hrdina je dost pokrytec. Tajně si hledá jinou práci a veškeré křivdy vůči studentům, kterých není málo omlouvá, zamlouvá a bagatelizuje. Na ty 4* to vytáhl závěr SPOILER dárek, písnička a roztrhání dopisu. PS: Pěkná titulní písnička zazněla ve filmu asi 4 krát, ve světě byla docela známá (i když ji neznám) a Oskarová nominace nikde. (09.08.2022)

Opravdu sladce zidealizované (kéž by svět byl lepší) :-) ... ale třeba se někdy podaří ten drsný a nezohledný svět "opravit". Jan Ámos byl velký učitel, ... možná i proto, že používal k výchově hulvátů i rákosku. Osobně bych rákosce ve škole vřele doporučoval "comeback" a žákům bych přál v řadách učitelů více autoritativního mužského pokolení. (16.08.2007)

Osvědčené a tolik omývané téma ze školních lavic. Správný učitel vs. studentská sebranka. Jsou pouze dvě možnosti: utéct, a nebo ty šmejdy bez kázně a zájmu něco naučit. Film to zábavný, snad prostý ve scénáři, ale o to silnější ve výkonech, a to zejména "dětských" představitelů. Sidneyho netřeba vychvalovat, to je totiž samozřejmost. V závěru dojemné s velmi milou písní. (16.01.2014)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Moje první setkání s Poitierem. Tenkrát jsem ho v tom filmu vnímal jako pořádnýho sympaťáka a opravdovou autoritu, která těm frackům ukáže, co to je kázeň a pak je ještě vezme do muzea. Podobných námětů bylo natočeno kupu. Ale Panu učiteli s láskou vás vtáhne vám moc dobře známou atmosférou ze školních lavic. Ta se totiž režisérovi podařila nastolit dokonale... (04.01.2008)