V žáru lásky

Ak dobre rátam, z Dory Carrington bolo hotových celkovo päť chlapov, čo je vzhľadom na jej prazvláštny účes dosť ťažko pochopiteľné. Dej je síce uvádzaný letopočtami, napriek tomu to striedanie chlapov nerobilo Dore dobrý obraz, respektíve je film tak zostrihaný, že som chvíľami nevedel, s kým zrovna randí. Inak ide o dvojhodinovú konverzačku, kde medzi sebou vedú dialógy viacerí bohémovia a vy si z toho buď niečo odnesiete, alebo možno ani nie. Najviac ma zaujali Stacheyho komentáre k nezmyselnosti vojny a jeho kritika vyššej vrstvy, nakoniec ho film ale zobrazuje ako jej pevnú súčasť. (02.12.2019)

Moja predpojatosť voči ramantickým a filmov plných lásky, nehy, dobra a miloty vážne ovplyvnila moje hodnotenie k tomuto filmu. Na jednej strane žena Dora s nie úplne ženským výzorom, na strane druhej mladý "nadržaný bujak" ktorý štyri roky musí tolerovať netýkavkovitosť Dory. Na ďaľšej strane starý upachtený Lytt ktorý sám so sebe vyhlasuje , že je buzík. Mladý muž má mladú ženú rád, ale nemá šancu. Starého homosexuálneho chlapa mladá žena fyzicky vôbec nepriťahue, má záujem len o jej psychično, ale práve tohoto starca Dora Carrington chce ...... Dalo by sa povedať, kde sa dvaja kohúti bijú - zvíťazí tretí .... Na scénu prichádza muž číslo 3 (vojak) a muž číslo 4 (milenec). Kto chce vedieť, ako sa to skončí, nech sa na to pozrie. Mne to úplne stačilo .... (26.08.2004)

Velmi hezky ztvárněný příběh o prazvláštním vztahu několika lidí. Hampton dokázal vybudovat skvělou atmosféru a charaktery postav dokonale rozvinul do nejmenších podrobností. Emma Thompsonová svou roli zvládla určitě dobře, ale ten kdo mě naprosto učaroval byl Jonathan Pryce. Nejenom svou vizáží, ale především svým projevem a mluvou. Dabing se zde blýskl a poslouchat Pryce bylo opravdovým zážitkem. A hlavně ten krásný britský humor. Tento snímek mě opravdu příjemně překvapil. (04.11.2008)

Proč "Plameny lásky" či "V žáru lásky" zcela nechápu - britský název "Carrington" celkem dobře asi odpovídá tomu jak ona sama sebe vnímala a presentovala . Asi aby se na film podívalo více lidí, kterým nic neříká britská bohéma nebo Bloomsbury Group, případně slyšeli jen o Virginii Woolfové. Když jsem ve filmu poprvé uviděla Emmu Thompson, vůbec mne nepřekvapilo, že se Lytton Strachey (Jonathan Pryce) o takového okouzlujícího chlapce zajímal. Potud ale mé okouzlení Emmou Thompson končí a i když jí role vyloženě sedla, tak mé okouzlení se vrací až ve chvíli, kdy sází žárovky. To se ale netýká filmu jako celku. Ten mne celkem dostal a když jsem si jej nedávno pouštěla znovu s dcerou, tak jsem si uvědomila, že velký podíl na tom mělo i originální znění. Nevím proč, ale titulky mi přišly strašně rušivé a zcela prozaicky narušovaly tu lehce dekadentní atmosféru filmu ze sexuálního i jiného života poflakující se bohémy. Ve filmu se moc nemluví a podle mne filmová verze velmi dobře vystihuje to, co již kdysi o životě této umělecké skupinky řekla Dorothy Parker - "they lived in squares, painted in circles and loved in triangles". (21.05.2019)

Tenhle naprosto nenápadný neznámý film s úplně nevhodně a naprosto stupidně přiřazeným českým názvem mě dostal a to tak, že VELMI. Mám ráda filmy, které jsou tolik sdělné, aniž by se ale příliš nakecalo. A Emma Thompson je v roli malířky, která obětovala svoje potřeby a touhy, svou práci i sebe samu a všechno podřídila muži, který to vzal jako housku na krámě, prostě úžasná. (25.08.2004)