Timon Aténský (TV film)
-
Timon of Athens
Komedie / Drama
Velká Británie, 1981, 128 min
Hrají:
Jonathan Pryce, John Shrapnel, Diana DorsKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
zdepapepa
Jako kdybych už něco takového viděl, a lépe. A ono tomu tak je. Už samotná adaptace legendárního misantropa se mi nezdá příliš závratnou. Osciluje to svou jednoduchostí mezi morality play a satire, ovšem míchat témata peněz a přátelství, chamtivosti a dluhů ztvárnil Shakespeare lépe v Kupci benátském, lidskost jako takovou krásně popsal v Králi Learovi. Toto, až na pár pamětihodných scén (v podstatě jakákoliv z hodovních scén, scény na pobřeží, kdy Timon posílá služebníky za "kamarády" s prosbou o peníze), mi přišlo na Shakespeara trochu slabší, čekal bych navíc, že s varováním před zhoubou bude trochu méně okatější a že tam nebude Apemantus papouškovat neodvratnou hrozbu. Stojí za zhlédnutí. Jedno.(19.10.2011)
-
bogu
Nezvykle jednoduchý, přímočarý příběh Shakespearova Timona z Athén se vratce kolébá na žánrové hranici mezi středověkou moralitou a dobovou satirou na lidskou chamtivost, lehkovážnost, pokrytectví, atd. Témata jako vztah peněz, přátelství a závazků (dramatizovaná například už ve známější komedii Kupec benátský), lidské přirozenosti a lidského společenství (viz Král Lear) jsou samozřejmě stále živá a dobrá inscenace Timona by měla být schopná k nim něco podnětného sdělit. Millerovi, který už do televizní série kompletního Shakespeara od BBC přispěl několikrát (Othello, Král Lear, Troilus a Cressida, Zkrocení zlé ženy, atd.) se to podařilo částečně. Ve své interpretačně rezervované inscenaci akcentuje především osobní rovinu příběhu, případně s dobrým smyslem pro psychologický detail vybarvuje figurky samolibých mocipánů, ale velké závěry ohledně vztahu financí, společenského postavení a lidských ctností nedělá. Film tak udržoval mou pozornost především výbornými hereckými výkony – Jonathana Pryce mám hrozně rád a jeho Timonovi nemám co vytknout: jeho fenomenální přerod z naivního lidumila v (možná o nic méně naivního) misantropa jsem sledoval se zájmem, když už ne s účastí – to by ovšem měl na svědomí spíše Miller, který se jen nerad vzdává své přísně vědecké, nezaujaté optiky. Skvěle obsazení jsou i Apemantus (potměšile se pochechtávající Norman Rodway), Flavius (prozaický, ovšem občas dojemný John Welsh) a první senátor (ultra-padouch David Neal). Naopak škůdci jsou pro mě John Shrapnel (který se v BBC Shakespearech objevuje nepříjemně často a ještě nikde mi nesedl) jako Alcibiades, a John Bird a John Fortune, kteří jen hloupě a monotónně karikovali role Malíře a Básníka. Stylizované kulisy oceňuju – v druhé polovině evokuje štěrkovité pobřeží a ruiny Beckettovy apokalypticky minimalistické krajiny – stejně jako odvahu křísit s pomocí kostýmů alžbětinskou imaginaci (to dělá Miller ostatně moc rád), a na rozdíl od hrozného zachycení zvuku, ve vosku zalité kamery a Millerovy fóbie ze střihačských nůžek. Pamětihodné jsou scény druhé hostiny (Timon polévající své hosty vodou), groteskního posezení Timona a Apemanta uprostřed pustiny a úpřímně dojemného uznání Flaviovy dobroty krátce na to. Millerův Timon není revoluční a jen zřídka provokativní (stejně jako mnoho dalších Shakespearů od BBC), ale má své kvality a není na škodu se touto cestou seznámit s jednou z Shakespearových odstrkovaných her. // LEPŠÍ VERZE: Nevím o nikom dalším, kdo by měl tu odvahu dát s kamerou přednost Timonovi před Hamletem, Richardem III., Learem...(26.12.2010)
