Smrt pana Lazaresca
-
Moartea domnului Lazarescu
-
Smrť pána Lazaresca
-
Death of Mr. Lazarescu, The
Drama
Rumunsko, 2005, 150 min
Režie:
Cristi PuiuObsah
-
Jednoho večera se panu Lazarescovi, který žije sám, udělá trochu špatně. Nakonec se ocitne v sanitce na cestě do nemocnice, čímž začíná jeho tragikomická odysea. Každý lékař, který ho přijde prohlédnout, dojde k úplně jiné diagnóze a ošetření samotné se neustále odkládá. Lékaři jsou hluší k naléhavým prosbám pana Lazaresca i jeho přátel. Vrcholem jejich cituprostého přístupu je, když je starý pan Lazarescu opět vystrčen do bukureštské noci. (oficiální text distributora) -
Na počátku byl skandál: námětu se nedostalo finanční podpory ze strany Národního filmového centra (CNC). Teprve až se Cristi Puiu obrátil na tehdejšího ministra kultury Răzvana Theodoresca, centrum své odmítavé rozhodnutí změnilo. Smrt pana Lazaresca je první díl projektu Šest příběhů z předměstí Bukurešti, věnovaného Ericu Rohmerovi. Každý z příběhů by se měl odehrát v rozmezí 24 hodin, postavy si vzájemně kříží cestu a některé potkáme v následujícím Puiově filmu Aurora.
Příběh byl údajně inspirován záchvatem hypochondrie, který autor prožil v roce 2001, a také skutečným případem z roku 1997, kdy jistý občan vystřídal pět nemocnic a nakonec byl ponechán na ulici, kde zemřel. Bylo by však povrchní považovat film za komunální kritiku rumunského zdravotnictví. Sestřičky a lékaři se k pacientovi chovají rázně, ale přátelsky, dělají vše, co je v jejich silách, nemýlí se v diagnózách, používají moderní přístroje. Jsou zrovna ve stresu, neboť přijímají zraněné z vážné nehody, k níž došlo téže noci. Cristi Puiu zdůrazňuje, že jeho dílo se ani tak netýká roviny sociální jako metafyzické: „Pro mne je důležité, že to není film o zanedbání zdravotní péče. (…) Ano, je to i o těch institucích, ale především je to o odcházení, o vyhasínání lidské bytosti a duše."
Vyšetřování pacienta je snímáno v dlouhých záběrech, ruční kamerou, v reálném čase. Divák má dojem dokumentárního záznamu, přestože v rolích zdravotnického personálu účinkují herci. Ač se Puiu svou hyperrealistickou metodou vymezuje proti dosavadní alegorické tradici rumunského uměleckého filmu, nevyhýbá se symbolice ani intertextovým odkazům: pacientovo jméno Dante Lăzărescu odkazuje jak k peklu, tak ke vzkříšení. Provází ho zdravotní sestra Mioară, jejíž jméno připomíná bájnou mluvící jehničku z lidové balady Mioriţa.
Recenze byly nadšené. Roger Ebert napsal: „… film žije zcela přítomností, sleduje, co a jak se děje, nevyvozuje závěry, nevydává prohlášení, nesplétá dramatické konflikty, jen ukazuje lidi, jak žijí, okamžik po okamžiku, tak jak musí žít." V rumunských kinech film navštívilo kolem 30 tisíc diváků. Ion Fiscuteanu, představitel pana Lazaresca, zemřel na rakovinu v roce 2007. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (50)
-
jefimyc
hypnoticke, skvela kamera(21.2.2012)
-
merlik
Neskutečná odysea nemocného člověka po nemocnicích. Tohle snad není možné!(24.9.2010)
-
m4xp4yn3
Scénáristický záměr, že film bude sledovat osudy pana Lazaresca v přísně dodržované časové souslednosti, bohužel přináší daň v podobě časté nudy a zdlouhavosti. Film by klidně snesl prostříhání na standardní hodinu a půl.(24.9.2010)
-
rawboy
Tragické dialogy, nepovedená kamera, stále jsem doufal alespoň v nějaký posun v příběhu. A že času na to bylo dost! Vzhledem k tomu, že jsem již odvykl věřit zdejšímu hodnocení tak to až takové zklamání ve finále nebylo - nic velkého jsem nečekal.(26.5.2011)
-
fakáč
Syrové, přirozené, jako by bez scénáře - režisér je jen pozorovatelem..... Výborné, odkaz že ani nejmodernější technika nic nezmůže, pokud lidi nebudou lidmi..... odsouzení rychlých úsudků, stáří a nemoc..... mrtvice..... ze života, jaký je.....(23.8.2011)
-
Posheidon
Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém.(24.9.2010)
-
easaque
komentáře tady to popisují většinou hodně dobře, tak je zbytečné se rozepisovat. Zpracování hodně uvěřitelné a cítíte uplně, že jste tam - skoro i ten smrad. Soucítil jsem i s doktory, personálem i pacientem. Přesto hodně depresivní a stačí mi to vidět jednou. Navíc mne zklamal závěr.(11.6.2011)
-
yannes
Rumunská kinematografia u nás nie je moc prezentovaná, ale toto je skvelé dielko. Klobúk dole pred tvorcami tohoto bezpochyby skvelého filmu /alebo dokumetu ?/. Výborné herecké výkony hlavných predstaviteľov, ale aj medicínskeho personálu. Nemôžem si pomôcť, ale tento film mi niečo strašne pripomína.... Nebolo to náhodou natočené v našich zemepisných šírkach ????? Tento film by mali povinne premietať medikom pred vykonaním Hippokratovej prísahy. U mňa 99 % a vrelo každému odporúčam.(23.5.2011)
-
Jester_X
Skvělý film, v němž sálá napětí z triviální zápletky. Pan Lazaresco prožívá svoji pouť po nemocnicích a balancuje na okraji smrti. Film při tom obnažuje skutečnost, že jeho život závisí na rozhodnutí a vůli jiných lidí, charakterově rozličných doktorů, které takto demýtizuje z pozice dobrastrůjců. Snímek se při tom stále tváří dosti civilně a nechává patos amerických "nemocničných" seriálů stranou. Puiu zkrátka minimalizoval realitu celého světa, životní pouť každého z nás, do mikrosvěta nemocnic.(19.8.2011)
-
baronGrga
Smrt pana Lazaresca má podle mého názoru jedno velké mínus: v šesti dílčích "dějstvích" jde vlastně stále o totéž. Lazarescu neustále opakuje svou vlastní verzi diagnózy, lékaři neustále kladou otázky, nikdy se neopomene zmínit Lazarescovo pití, sestřičky vždy poslušně pobíhají kolem a vypisují karty, vyšetření vždy odkryje něco nového, kdykoli se nevyšetřuje, rozhovor se obrací k věcem méně tíživým, Lazarescu nakonec vždy místo dějství odpouští (vždy v trochu horším stavu) a vydává se jinam, včetně dějství posledního. Na 150 minut je to až příliš jednotvárné (70%).(7.10.2011)
