Elvisovy začátky

"Before Elvis, there was nothing.".... Dabing byl z počátku můj velký nepřítel, avšak výborné herectví Meyerse mi spravilo chuť. Ta podoba, pohyby, skoro jako Král sám. Přiznávám se, že jsem jeho začátky čekala poněkud divočejší, domnívala jsem se, že byl větší rebel, ale on přitom skákal, jak mu Plukovník pískal, což mě trošku zklamalo. (Ani ten jeho účes nebyl tak jako na fotkách, jak ho znám.) Po dobrým rozjezdu přišla středová krize a po ní následoval ucouraný konec, ale já to vydržela, neb jeho písničky mám ráda. Poslední scéna mi přišla jako taková špatná zábava na plese, takový chudáček ukňouraný... (21.05.2012)

O dost lepší film než s Kurtem. K dokonalosti chybí už jen malinko pořád je to totiž stopáží přepálená skoronuda utnutá téměř před tím nejzajímavějším a to je konec jeho života kdy ho zmáhaly prášky a začal se nám trochu tvarovat. Nicméně Meyers předvádí místy až obdivuhodný výkon který sice na plešouna není ale rozhodně ocenění v podobě zlaté planety je dost adekvátní k jeho výkonu a pozadu nejsou ani ostatní herci. Celkově vzato, že z televizního rozpočtu vzniknul fakt dobrý film o Elvisovy… (31.10.2013)

Ve skutečnosti na televizi překvapivě koukatelné zpracování. Atmosféru 50-60. let se jim zachytit podařilo, songy vybrali správně, a za celé tři hodiny jsem se na hodinky podívala asi jen dvakrát. Ale nízký rozpočet je cítit už z prvních minut. Což se částečně podepsalo na castingu a částečně na technické stránce filmu. Herečka zvolená do role Priscilly nebyla zrovna nejšťastnější volbou a předabování písniček už vůbec ne. Meyers odvedl výjimečnou práci. Myslím, že se kvůli němu Elvis v hrobě obracet nemusí. Jenže, když se hlasově spoléhá na playback, soustředí se více na nastudované pohyby a gesta, což jde obzvlášť poznat v poslední scéně, která už je trochu over the top. Kdyby šli cestou Walk the Line, tak by výsledek nemusel při koncertních scénách vypadat tak křečovitě, protože Meyers zpívat umí. Kombinace Elvise a Meyerse je pro mě ale příliš neodolatelná. (13.01.2008)

Těšila jsem se moc. Ne na Elvise, ale na Jonathana Rhys Meyerse a jeho Zlatým globem oceněný výkon. Film byl v pravém slova smyslu průměrný, notoricky známé věci - láska k matce, závislost na prášcích, Priscilla, ataky "charity" z nudy. Scénář tu šeď větami "já to zvládnu/nezvládnu" jen podpořil. Osvěžením byl výkon Randyho Quaida v roli Elvisova manažera. Bohužel - a neveřila bych, že to řeknu - Jonathan Rhys Meyers mě zklamal, nebylo to vzrušující převtělení jako u Val Kilmera v Jima Morrisona, naopak u poslední písně jsem měla pocit, že sedím na nějakém zoufalém věčírku a kdosi v podroušeném stavu se dal nad ránem do imitování Elvise. Slovy Forresta Gumpa: "Musí to bejt těžký - bejt KRÁL". (03.08.2006)

Na to, že to bylo o Králi Rock 'n' Rollu, až tak královské to v mých očích nebylo. Průměr je to vážně absolutně čirý, protože tu nepotkáváme nic extra skličujícího. Jsem Elvisova velká fanynka a těšila jsem se, jak mě Jonathan pořádně dostane na kolena, spoléhala jsem, že jeho výkon bude víc než uspokojující. Nakonec jsem dospěla k závěru, že z toho mohli vymačkat o moc víc a udělat to prostě víc do hloubky. Myslím, že tomu dost škodí čistě televizní vizáž. Největší minus byl taky tentokrát dabing, bohužel se mi nepodařilo sehnat původní znění a i tento faktor pošlapával dojem. Jonathan dělal, co mohl, avšak ani jeho výkon nebyl zcela stoprocentní, ale zahrát Elvise musí být sakra těžké. Protože Král je jen jeden a ,,Before Elvis, there was nothing." (21.07.2013)