Narcisový dům

Dvojdílné televizní drama o vypjatém soužití dvou generací rodin pod jednou střechou, ale také o manipulaci, porušených principech a nepřijatelných kompromisech.Tomu všemu vévodí skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Paní Hlaváčová, pan Cupák, paní Medvecká a pan Schmitzer svými plnokrevnými výkony dokazují, že v jejich hereckém rejstříku, se až teprve v devadesátých letech objevila příležitost na obohacení rolí, které jim nebyly až tak vlastní. Hráli tak, jak jsem od nich nebyl zvyklí, a byli naprosto precizní. A přitom to zvládli na omezeném prostoru, protože mnoho lokací se v inscenaci nevystřídalo. Většinou navštívíme interiér domu a jeho blízké okolí anebo symbolický prodej narcis u hřbitovní zdi. A narciskami všechno začalo a také skončilo. Jen je škoda, že už tak precizní nebyl režijní přístup, který poměrně necitlivým, hlavně rychlým posunem děje vpřed, připravil diváka o dokonalý prožitek, když zbylo na divákovi, aby si některé sekvence jen dotvářel nebo domýšlel. Prostoru bylo dost, takže nevím, proč právě byl zvolen tento přístup. To však neubírá na tom, že v rámci televizní tvorby, jde o zajímavý počin. 60% (25.03.2013)

Poctivá televizní práce, natočená tak nějak postaru, jak se to dělávalo před rokem 89. Nadstandardní vztahová studie s excelentní dvojicí Cupák-Hlaváčová. Dva díly jsou ale zbytečné, protože díky tomu to má i pár hluchých míst a ve druhém díle i něco málo psychopatických scén, celkově ale zakončeno nevšední a solidně vygradovanou pointou. A v přemrštěné stopáži začne bejt i otravná hudba, která je jinak skvělá. (22.03.2016)

Excelentní drama o tom, jak jeden člověk dokáže zničit celou rodinu. Charaktery osob jsou tak civilní a uvěřitelné, až kolikrát zamrazí. Hlavně po herecké stránce nelze absolutně nic vytknout. Smekám a tleskám. Velmi zvláštní je i hudba Emila Viklického. Parádní dvoudílná inscenace, která patří k tomu nejlepšímu, co kdy Československá televize vytvořila. (26.03.2017)

Nápad upozornit na odcizení mezi nejbližšími je hodně zajímavé a silné téma, ale zpracování je polovičaté, takže ani skvělé herecké sestavě jsem ztvárnění nevěřil. Zbytečné je rozmělnění do dvou částí. Charakteristika je načrtnuta, ale postavy se v krátkém časovém sledu (vnučka Martinka je cca tříletá) zásadně mění - Ota (J. Schmitzer) alkoholik se promění v abstinenta, ale ve druhém díle znovu vyvádí. Na jedné straně zobrazeno vydírání, hraničící až s domácím násilím, ale na druhé straně nedořešeno, takže postavy umírají, případně myslí na sebevraždu (dcera Marie - T. Medvecká při pohledu na rozbitou vázu; opilý Ota v garáži; matka Marie - J. Hlaváčová předpokládám, že nepřežila "škobrtnutí") bez ladu a skladu. Závěr nechtěně působí komicky, navíc když členem požárního sboru je bodrý soused a když Marie (Medvecká) v kočárku místo své dcery veze basu piv... Výprava připomíná 90. léta pouze výzdobou vinného sklípku nebo sekačkou na trávu. Jinak působí tak na začátek 80. let. Kdo je vinen? Obyvatelé domu, nebo dům? (06.07.2010)

Rozhodně nebylo nezbytné, aby tato inscenace měla dva díly, Henke ji klidně mohl sestříhat a učinit z ní 90 minutovou záležitost. Zbytné byly též veškeré postavy mimo ústřední čtveřici. Jenže práce hlavních čtyř herců byla natolik svědomitá a poctivá, že nemohu dát méně než 4 hvězdičky. Neboť se jim i přes určitou občasnou chvilkovou nemohoucnost scénáře podařilo vytvořit velice zajímavou atmosféru. (30.03.2013)