Večeře u Noriko (festivalový název)
-
Noriko no Shokutaku
-
Noriko's Dinner Table
Drama / Thriller
Japonsko, 2005, 158 min
Režie:
Shion SonoHrají:
Kazue Fukiishi, Tsugumi, Yuriko Yoshitaka, Ken MitsuishiObsah
-
Rodinný portrét ze současného Japonska o generační vzpouře jinak poslušných dcer. Od filmů Nagisy Ošimy stále někde v japonském suterénu dříme silný generační nesoulad, který je hybatelem děje i v Sonově filmu, žánrově kolísajícím mezi psychothrillerem a filmy o dospívání. Sestry Noriko a Juka sdílejí na pokraji dospělosti nechuť ke svému otci, k jeho rituálům a hodnotám. Před lákadly sekty je nezachrání ani jejich laskavá matka. Nejdříve odejde z rodného domu v provincii starší Noriko, která se přes e-mailové chaty seznámila s dívkou Kumiko, za níž jednoho dne odjede do Tokia. Mladší Juka ji za několik měsíců následuje. Vedle Kumiko se jejich život naprosto promění mají nová jména, nový život a nejsou v tom samy. Jejich otec se rozhodne získat své dcery zpět, ale setkává se s hradbou spiklenectví, již je těžké překonat. (oficiální text distributora)
Rodinný portrét ze současného Japonska o generační vzpouře jinak poslušných dcer. Od filmů Nagisy Ošimy stále někde v japonském suterénu dříme silný generační nesoulad, který je hybatelem děje i v Sonově filmu, žánrově kolísajícím mezi psychothrillerem a filmy o dospívání. Sestry Noriko a Juka sdílejí na pokraji dospělosti nechuť ke svému otci, k jeho rituálům a hodnotám. Před lákadly sekty je nezachrání ani jejich laskavá matka. Nejdříve odejde z rodného domu v provincii starší Noriko, která se přes e-mailové chaty seznámila s dívkou Kumiko, za níž jednoho dne odjede do Tokia. Mladší Juka ji za několik měsíců následuje. Vedle Kumiko se jejich život naprosto promění mají nová jména, nový život a nejsou v tom samy. Jejich otec se rozhodne získat své dcery zpět, ale setkává se s hradbou spiklenectví, již je těžké překonat. Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
Houdini
Křišťálový glóbus - výběr(10.5.2007)
-
Renton
Scénář: Shion Sono(31.12.2010)
-
Adrian
Shion Sono zrealizoval v kinematografii veľmi zriedkavý (možno až unikátny) prípad, kedy svojím nasledujúcim filmom vysvetlil a rozšíril svet svojho predchádzajúceho snímku (pričom medzi spomínanými snímkami nejde o vzťah prequel-sequel). Noriko totiž pracuje s koncepciou, ktorú použil v svojom predchádzajúcom filme - Jisatsu saakuru (používa aj konkrétne zábery z tohto filmu), pričom ju rozvíja do oveľa širších súvislostí. Vzťah hry presvedčivejšej ako samotná realita (ktorá je tým zároveň popieraná) ako i fungovanie buričskej, možno až anarchistickej skupiny v rámci celkovej spoločnosti potom ešte vzbuduje spomienky aj na Fincherov Fight Club.(8.7.2005)
-
May
Noriko no Shokutaku je rozdělena do několika kapitol. V první kapitole nenastoluje "dokonalou a čistou romanci, aniž by se tam kdokoliv do kohokoliv zamiloval a nebo pomyslel jen na opačné pohlaví", ale snaží se do diváka propašovat pocity, které prožívá hlavní hrdinka; její pohled na svět a její trápení se tím, že ji nikdo nerozumí a že je ve svých 17 letech pořád na (úplně) všechno jen sama, bez přátel a pochopení rodiny. Kvůli tomu a touze někam patřit se začlení do extrémistické komunity, která, díky detailnímu vykreslení chodu, dává nový a lepší rozměr celému Jisatsu saakuru. Noriko není japan-shock ale mrazivé drama. Ruční kamera celé dění posouvá o stupeň výš do reálnosti a násobí tím tíhu emocionálního dopadu. Třetí díl by už nejspíš nebyl dobrý nápad, ale Noriko.. je prostě geniální.(10.7.2005)
-
Jhershaw
Při sledování Noriko mě mrzelo, že jsem viděl Suicide Circle až pak, protože jsem myslel, že mi objasní pozadí celého toho fenoménu Suicide Clubu (což se nakonec nestalo:). Zde jsou události kolem hromadných sebevražd jen jedním střípkem v celé mozaice příběhu, a zatímco SC byl především o vyšetřování sebevražd + ukazoval něco z japonské mentality, Noriko se ve svém delším časovém záběru může soustředit na pár lidí a především hlavní hrdinku a zkoumat, jak se časem a pod různými vlivy mění... z tohoto pohledu to myslím je o dost více propracované, a ne méně zábavné.(15.7.2005)
-
ork
For Me 77%(18.1.2011)
-
Maemi
Dlouhá stopáž mě neodradila, protože po geniálním čtyřhodinovém Ai no mukidashi Sionu Sonovi věřím a opravdu nebylo čeho se bát. Film mi uběhl neskutečně rychle, protože režisér dovede vše zlouhavě vysvětlovat a nabalovat další a další informace a zápletky, odhalovat zdánlivě nedůležité stránky postav, a to způsobem, který mě tak baví, že nestihnu ani mrknout a už je o hodinu víc. Bohužel mě Večeře u Noriko neuchvátila tak jako Ai no mukidashi (i když to ani nelze) a neodnesla jsem si z toho žádné silnější pocity, asi mi film nevyvstane na paměti pokaždé, když narazím na něco, co mi ho vzdáleně připomene, ale určitě si myslím, že mi přinesl kvalitně strávené poledne, protože je to sakra dobrý film.(21.12.2010)
-
Mulosz
Film sice souvisejici s predchozim Suicide Club, ale celkove naprosto jiny. Vysvetluje motivace clenu Sucide Clubu, ale nijak neodhaluje veskere souvislosti predchoziho filmu, nesetkavame se se stejnymi postavami. Oproti Sucide Clubu je vystaven vice dokumentarne, cemuz prispiva rucni kamera a nekolik diegetickych vypravecu v podobe samotnych hlavnich postav, ktere se divakovi sveruji se svymi vnitrnimi pocity a predznamenavaji sva dalsi jednani. A v tom prave alespon pro mne tkvi klicovy nedostatek celeho snimku. V prvni casti se sice vypravecka jevi jako vhodny zpusob explicitniho zprostredkovani svych pocitu, nicmene v dalsich fazich pusobi komentar jiz spise rusive a v zaveru myslim uz vubec nebylo nutne divakovi sdelovat totez, co muze videt pomoci obrazu. Osobne mi byla blizsi syrovost Sucide Clubu a chvile beze slov dukladne pridavaly na atmosfere, coz se zde nedeje az tak precizne, nebot temer neni okamziku, ve kterem nejsou slyset slova. Samozrejme by nebylo na miste zadat po autorovi, aby byl tento film zpracovan naprosto stejne jako predchozi, protoze tim by oba ztratily na osobitosti, avsak zde plati, ze nekdy i mene je vice. Tak ci tak pro me ale urcite Shion Sono zustava jednim z nespornych talentu soucasneho japonskeho filmu a je to pankac jako hrom, ktery si nic nezada s ostatnimi predstaviteli tohoto proudu (Tsukamoto, Toyoda, Miike, Hiroki). "Gratulujeme pane rezisere, klobouk dolu." (Marek Eben pri zaverecnem ceremonialu MFF KV 2005).(10.9.2008)
-
snob
Odhodlal jsem se roztleskat své dlaně a doposud se mi je nepodařilo zastavit. Mistrovský film. Při první části mi připadalo, že sleduju nějaký trapností oblitý teen problém, jaké štěstí, že se film už druhou částí začal přetavovat v problém veskrze můj. Převléknu se za lva a budu si hrát.(19.9.2010)
-
Lord.Jim
Děsivé a pro mě málo uvěřitelné.(18.12.2010)
-
Ceres
Bravurní dílo od Sona, i když jsem měl v průběhu sledování určité výhrady, jako značně amatérská kamera, která mě po hodině sledování začala neskutečně iritovat, protože některé scény to degradovalo o několik tříd dolů. Mé pocity bych rozdělil na 3 části, protože zhruba hodinu a půl jsem balancoval nad tím, jestli je tohle fakt tak dobrý či ne moc dobrý snímek. První hodina byla koukatelná, zvykal jsem si na kameru a hodně monologů. Pak jsem asi půl hodiny bojoval s tím, že tohle není moc dobrá záležitost právě díky technickému zpracování, docela mě to štvalo, protože jsem si pro sebe říkal, že tohle není prostě špatný film, mé myšlenky a naštvání přerušilo více jak hodinové finále, alespoň pro mě. Protože ta více jak hodinová závěrečná stopáž mě totálně odrovnala tím, co se dělo na scéně, že jsem přestal řešit předešlé kraviny. Pak, až začaly závěrečné titulky, jsem mohl dát za pravdu všem těm, co to tady velmi vynáší k nejvyššímu hodnocení. Perfektní snímek, perfektní, odpustím i to, že jsem měl určité problémy při sledování první půle.(28.7.2011)
-
Othello
Noriko no Shokutaku hodinu začíná, hodinu končí a půl hodiny se láme. Námět a scénář je od Suicide Club neskutečný pokrok a evoluce myšlenky do evropské dospělosti. Pro představu je to, jakoby Lynch šukal Hanekeho a někdo si u toho psal poznámky. Tedy již podruhé (po Kimyô na sâkasu) měl u mě Sono našlápnuto na absolutno. Opět to posral. Zatímco Kimyô geniální formu zazdilo stupidně řešeným vyvrcholením, které ještě tak dlouho řvalo na diváka, že graduje až to začalo vadit, Noriko podrazila nohy forma. Film vypadá strašně, jak debut z kapesného a trvá dost dlouho, než ho začnete brát vážně (naštěstí to má pojištěno stopáží). I poté se však udrží další neduh a to jsou vnitřní monology, které nejsou ničim jiným než doslovným popisem situace, kterou právě vidíme - kluk obejme babičku a je nám řečeno "kluk objal babičku", muž se vrátí do místnosti a overvoice hlásí "vrátil jsem se místnosti". Tahle úlitba slepým divákům není rozhodně nic, co bych ocenil a téměř 160 minut filmu donutí několikrát k tomuto faktu změnit stanovisko, ale nikdy v jeho prospěch.(14.10.2011)
-
forsythia
Pár velmi silných okamžiků, ale místy přece jen lehce zdlouhavé. Nicméně i ty lehce zdlouhavé pasáže (a možná se mi zdály zdlouhavé jen proto, že jsem je hned nepochopila) stály za to velkolepé finále, ve kterém všechny kousky skládačky do sebe dokonale zapadly. Sonovy pohledy na život mě dostávají do slepé uličky.(22.2.2012)
-
smeidler
Tak takhle pošahaný film jsem ještě neviděl. Opakují se tam motivy z Klubu sebevrahů, objevují se nové postavy, všichni "hrají" nějaké role, vnitřní monology (a potažmo i dialogy jako takové) sestávají z (pro mě) naprosto nepochopitelných vysvětlování smyslu života. Dvě a půl hodiny je taky sakra hodně. Motivace postav mi naprosto uniká. S.S. se rozhodl onanovat. A přizval si k tomu obecenstvo. - 50 %(24.7.2011)
-
muti
asi az po hodine som prisiel na to co sa vo filme naozaj deje :) ale ked som sa do toho dostal, uz to bolo o inom. Nefunkcnsot modernej rodiny, vzajomne (ne)pochopenie, hra na rodinu mi pripomina nielen Love Exposure ale aj niektorych dnesnych 17 rocnych. 5* by som dal kebyje to o 20 min kratsie a bolo by tam menej komentov deja. otazka na zaver - si lev alebo zajac?(29.3.2012)
