Obviněný

Dánové prostě umí. To jejich zobrazování emocí ve filmech mě vždy dostane. Obviněný má podobnou zápletku jako Hon s Mikkelsenem, a přitom vznikl mnohem dříve. Oba filmy se zaměřují na téma, které není vůbec příjemné a popravdě je dost depresivní. Film dokonale těží ze své zápletky a skvěle prodává tu nevědomost o tom, co je pravda a co není. V určitém bodě, film vyloží karty na stůl a v tu chvíli se jedná o nejsilnější část filmu. Problém je, že filmu potom svým způsobem spadne řetěz a nemám pak moc možností, jak nás jako diváky překvapit. Po režisérské stránce je to pojaté zajímavě (chladně, bez větší katarze, s údernými dialogy až po výbuch emocí). Režisér Jacob Thuesen odvedl velmi dobrou práci. Velkou pochvalu si zaslouží hlavní herecká dvojice ( Troels Lyby a Sofie Gråbøl), jelikož hrají parádně a to jakým způsobem pracují se svými emocemi je krásná ukázka špičkového herectví. Obviněný je povedený film, u kterého zamrzí, že po odhalení pointy nás už moc nepřekvapí. PS: Děkuji uživatelce leila22 za filmovou výzvu. (03.12.2021)

Sympatické prostředí, jenž krásně zachycuje pochmurnost a doplňuje náladu odehrávajíc se na plátně, je krapet potopeno pomalým a lehce utahaným dějem filmu, jenž by lehkou úpravu scénáře potřeboval jako sůl. Herecké výkony samozřejmě jak u dánských snímků bývá zvykem jsou velice věrohodné, obzvlášť hlavní postava. (23.04.2013)

Filmům na téma pedofilie, homosexualita (používám dosud tento obsoletní výraz) atp. se pokud možno vyhýbám, ale někdy se to prostě nepodaří. Ale i při sledování mi vrtal brouk v hlavě hamletovské "dívat se či nedívat". Problém jsem vyřešil (na rozdíl od Hamleta) tím, že jsem problém povýšil na obecnou úroveň: Nejspíš každý v životě překročil nějaké společenské, kulturní či osobní tabu. Otázkou je tedy jen, jak závažný to byl přečin a jak se s tím "postižený" dokáže vyrovnat čili zda s tím dokáže žít nebo alespoň existovat. Henrik to (ať už to nakonec dopadlo, jak chce) to nezvládl, přestože po celý film vypadal vcelku suverénně. Zakolísal ve chvíli, když se chlubil tím, že dospěl - nakonec lezl po čtyřech jako nemluvně, zatímco naplnil pouze incestuální předpoklad, kterým je oboustranná infantilita. Problém druhé strany se neřešil, tím se film odlehčil a zpřehlednil, i když divák tím přišel také poněkud zkrátka. "Druhou stranu" ale řeší jiná literatura; doporučuji knihu Francise Scotta Fitzgeralda "Něžná je noc", kterou jsem nedávno (po delší době) znovu poslouchal v rozhlasové dramatizaci (21.04.2016)

Taková dánská "Nevinnost" ovšem o dost nudnější a hodně pomalejší. Na mě to bylo příliš seversky psychologizující, příliš Bergmanovské a v některých místech jsem musela zařvat na tu dceru nahlas: "Tak už konečně něco řekni!!!!!!!!" No prostě látka být uchopena jinak a trošku svižnější střih, tak by to byla jasná 4*. Takto dávám 65% P.S. No a famóznímu " Honu" ze stejné provenience, to nesahá ani po kotníky... (16.02.2021)

Čtyřicátník Henrik, instruktor plavání, šedá bradka, ustupující vlasy na spáncích. Manželka Nina, výkonná tajemnice, bez bradky, naprosto věřící manželovi. Do té doby št'astný pár, vychovává 14tiletou dceru Stine. Jednoho dne Stine obviní vlastního otce z incestu. Od této chvíle se divák stává loutkou v rukou režiséra, který Stine záměrně drží dlouhodobě mimo hru, a víme o ní jen to, co říkají jiní. Stine již dříve podobně lhala, proto má Henrik plnou podporu manželky...Hodně nepříjemné psychologické drama, kde stále cítíte a tušíte, že něco není tak, jak se zdá být. Otázky a odpovědi jsou možná jasné, ale jen do té míry, do jaké jsou diváci vmanipulováni. (13.08.2014)