Každý rok je v Praze jaro, každý rok je Pražské jaro

Trilogii dokumentů o hudebním festivalu natočil nedávno zesnulý režisér Pavel Koutecký. V prvním díle uvidíme to, co divák na koncertech neuvidí (2004).

Pražské jaro patří bezesporu mezi nejvýznamnější hudební festivaly v Evropě. Doba jeho konání symbolizuje konec nejhorší války a jeho šedesátiletá kontinuita historicky unikátních šest desetiletí míru v Evropě. Místo konání – Praha, pak odkazuje k mnoha osobnostem světové hudby, které tu žily, tvořily, vystupovaly.

Film bourá stereotypy prezentování světa tzv. vážné hudby v médiích. Jistá strnulost, nuda, přehnaná oficiálnost vytváří bariéru mezi tímto oborem a veřejností. Film Pavla Kouteckého ale ukazuje něco fascinujícího, dobrodružného i zábavného. Dává divákovi příležitost sledovat příběhy několika koncertů. Představuje hudebníky jako živé bytosti, posedlé touhou po dokonalosti výkonů, ale současně jako normální lidi s vlastními stresy a obavami. Svět vážné hudby je vážný i směšný zároveň. A divák, zvyklý na klasický hudební pořad nebo přenos bude překvapen tím, jak dramatický, napínavý a někdy až komický obraz ze života uvnitř a kolem festivalu, film nabízí. Ukazuje však nejen prozaičnost a civilnost, ale i rituální svátečnost. Hlavní slovo má ovšem hudba, která velkých výkladů nepotřebuje. (oficiální text distributora)