Obsahy(1)
Je leden 1990. Manželé Kozákovi vstávají. Ona se obléká, on ukládá do lednice maso pro psa. Ona odchází do školy, on zastřelí psa a pak sám sebe. Tak začíná text debutujícího scenáristy Václava Holance. Je rok 1990. V Praze zvolili za prezidenta nedávného disidenta Václava Havla, ale co tady, v gymnáziu na malém městě, jak se tady projeví revoluce? Zatímco Jan Kraus se ve svém filmu Městečko dívá na porevoluční malé město grimasou trapasu, Václav Holanec vypravuje porevoluční dobu na malém městě přes love story. Láska mezi starší učitelkou, vdovou po bývalém poslanci federálního shromáždění a mladým tělocvikářem, mluvčím místního Občanského fóra, vypukne nevhod, trapně a pozdě. Ale je tady, rozvíjí se a nenechá se ničím zastrašit. Je to poprvé co režisér Jaromír Polišenský opustil "svého" autora Jana Drbohlava a přijal scénář jiného autora, debutujícího Václava Holance. Už to o něčem vypovídá... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Za mne 4,5 hvězdiček (zaokrouhleno na 5) za poetický konec. :) Téma komunismu je velmi vděčné a když se to vezme ještě poeticky s aspektem nadlidskosti a nevysvětlitelným paranormálním silám, je to jen ku prospěchu. :) Edit: jelikož ani ne za měsíc už si moc nepamatuju, o čem film byl (tzn. neuchvátil mě tak, že by utkvěl v paměti), srážím hodnocení na 4*. ()
Sametová revoluce je v tomto snímku tak trochu opomíjena a přebíjena vztahem vdovy a mladého pedagoga. Vcelku tak zajímavý námět a šance vytřískat z průměrnéo snímku mnohem víc byla zahozena po pár minutách filmu. Za zmínku určitě stojí velmi dobrý výkon hlavní představitelky J.Válkové, které sekundoval naopak nevýrazný a "bez jiskry" M.Písařík. Tři hvězdy a ani o chlup víc! ()
Vzpomněl jsem si, že jsem film viděl už před lety a už tehdy mne zaujal. Teď při opakovaném shlédnutí mne překvapuje dost nízké hodnocení tohoto TV filmu. Zajímavý scénář, výborné herecké výkony hlavních představitelů a (bohužel) nadčasové téma. Film nejenom o tom, že je něco nezdravého ve společnosti kde dost často ti slušní jsou podezřelí či nebezpeční a více je slyšet ty druhé, kteří mají sami "dost svého másla na hlavě" a někdy třeba i kádrují/odsuzují ty slušné. Karel Kryl to všechno ve svých písních popsal naprosto přesně. Přesto je pořád naděje, že se to může časem zlepšovat, pokud ti slušní budou "vychovávat" ty druhé a ne naopak, jak tomu bohužel dost často bývá ... ()
Jak to bylo v roce 90? Snadné je odsoudit ženu poslance, který se "na tom všem podílel". Ostatně, na postavě ředitele je snadno vidět, kolik lidí a jak lehce převléklo kabáty. Příběh má docela pěknou milostnou scénu, ale i herecké výkony a hlavně zajímavý konec. Nicméně pro diváka je hlavní, že do konce je na co se dívat. Monology nejsou nudné a naopak nejen M. Písaříkovi odhalují, jak složitá situace byla po revoluci a jak nesnadné bylo se jí přizpůsobit. Myslím, že tohle je velmi kvalitní snímek. Dokonce bych řekl, že porevoluční situace v příběhu probíhala na pozadí milostné zápletky. Ať je to nakonec jak chce, bylo zajímavé film sledovat a nenudil jsem se. ()
Už len ten názov celkom osloví. Vôňa predsa nemá farbu a mráz nesmrdí. Chvíľu mi to ale smrdelo dobrým filmom, až som sa bál, že bude veľmi dobrý. Prvých tridsať minút príbehu totiž naozaj dobre naladí. Potom to však skĺzava do vzťahovej romance v nerovnom vzťahu a pre posun deja sa tu udejú veci, ktoré by bežne neboli možné. Teda napríklad určite ak mi niekto zazvoní pri dverách, ja otvorím a nikoho tam nevidím, nenechám otvorené dvere... Neistý záver nám nepriniesol skoro nič len holú prdel Janěkovej. Ale dopis to celé zachránil. ()
Reklama