Komentáře uživatelů k filmu (8)

  • Karlos80
    ****

    Tak konečně se mi to podařilo vidět, a opravdu byl jsem moc mile překvapen, všichni na to pěli svými ódami že je to jeden z nejlepších a nejvtipnějších němých filmů natočených tady u nás a jejich a mé zdání nás všechny určitě nezklamalo.Tento veseloherní film vlastně vypráví o takových malých trampotách a o záletném panu Šťovíčkov (Josef Vošalík), který je sledován žárlivou a podezíravou manželkou při nedělním skotačení na pražské vltavské plovárně.Myslím si že v tomto filmu mohli být poprvé použity trikové záběry dvojníků, a tím tento snímek obsahoval řadu tehdy velmi originálních scén na které tehdejší diváci nebyly až zas tak zvyklí, byla to prostě dobová novinka.Pěkné scény:tak určitě ta kdy pan Šťovíček pozoruje z vršku skály, dalekohledem jinou koupající se ženu, či pohled na plavčíka upevňující jiné plavkyni plovoucí provazový pás.Film byl bez hudby, doprovázela ho pouze doprovodná a titulky k filmu ty též neměli chybu, byly vtipné skvělé načasované prostě samá legrace od začátku až do konce.Celkový dojem z filmu 4,5/5*.(26.8.2006)

  • NinadeL
    ****

    Rozkošné letní dobrodružství, kterému byl před lety věnován celý jeden díl Úsměvů.(21.2.2009)

  • Véča
    **

    Přestože většinou slýchávám o české němé filmové produkci ne zrovna to nejlepší,Pražští adamité jsou výjimkou,bohužel potvrzující pravidlo.Josef Vošalík si v Adamitech zahrál patrně první dvojroli v českém filmu.Na tehdejší dobu kamera používá celkem vyspělé triky-dvojexpozice ve scénách,kde se objevuje pan Šťovíček a Véna Vodopich současně,ale také relativně pohyblivá kamera,která díky častému pootáčení sleduje postavy, aniž by bylo třeba přejít do nové scény.Kameramani Karel Degl a Václav Munzenberger,aspon dle mého názoru, často střídali různé způsoby záběrů,od detailů a polodetailů až po celkové záběry.Jejich práce je ale také historickým dokumentem, zobrazujícím dnes už neexistující části ještě císařské Prahy,která pro dnešního člověka zavání určitou romantikou a nostalgií světa,kde ještě není celý život prožitý ve spěchu,že z něj člověk vlastně nic nemá.Oproti mnohým americkým groteskám,jejichž humor byl hrubý a často založený na ubližování druhým,se tento snímek nese v milém nenásilném duchu příjemného a milého humoru,který dokáže pobavit a pohaldit na duši i po tolika letech od svého vzniku.(27.8.2006)

  • LiVentura
    ***

    Jeden z prvních českých filmů.(2.2.2010)

  • Marthos
    ****

    Vedle řady filmových společností, které v těch letech hojně vznikaly, zaujímá mimořádné postavení především Lucernafilm. Jedno z nejmocnějších impérií domácí kinematografie bylo vybudováno na troskách společnosti Kinofa, která nedokázala obstát ve vzrůstající konkurenci po katastrofálním fiasku neúspěšných grotesek s kabaretiérem Emilem Arturem Longenem. Lucernafilm pak zažíval strmou sinusoidu hvězdných výšin, ke kterým vystoupal zejména na přelomu třicátých a čtyřicátých let s podnikatelským duchem Miloše Havla. V letních měsících třetího roku první světové války natočil režisér Antonín Fencl grotesku o milostných dobrodružstvích na podolské plovárně. Film byl uveden jako reprezentační dílo a v kině Lucerna se hrál společně s dvěma dokumentárními snímky kameramana Karla Degla (Chrám sv. Víta na Hradčanech a Nové Město nad Metují). ADAMITÉ v sobě nesou i několik čestných prvenství. Byl to vůbec první film, který se proslavil v zahraničí a poprvé byla ve filmu také použita technika tzv. dvojexpozice. Ve scénách z vltavských lázní se pak pohybují desítky dobrovolných statistů, které lze s trochou nadsázky označit za první filmový kompars. V hlavních rolích se objevili kmenoví členové pražského Švandova divadla (Ema Švandová, Rudolf Kadlec, Jiří Nedošinský), kterým vévodí Josef Vošalík v ústřední dvojroli. Svou kariéru tu naopak vcelku nenápadně uzavírá první česká kinohvězda Katy Kaclová-Vališová. Vnější i vnitřní komika je vystavěna na klasických zákonech jako jsou pády, nedorozumění, záměny a vtipná jména postav (Šťovíček, Véna Vodopich, Drbaný, Ruda Pilník, Čiperná). I kdyby nic jiného, jsou ADAMITÉ nevyčíslitelnou dokumentární hodnotou, zachycující dnes již zaniklé panorama pražského Zlíchova a Podolí. A ty apartní modely dámských plaveckých úborů? Rozkošné!(3.11.2009)

  • vypravěč
    ****

    Hlavním zdrojem humoru tohoto němého filmu, lokalizovaného do přitažlivého pražského prostředí, není ani tak poměrně banální anekdotický příběh, ale to, co se k němu připíná a co jej prokresluje. Tedy vkládání drobných epizodek, hra gest, detaily, styl mezititulků a samozřejmě i nadšený kompars soustavně očima pátrající po kameře… Překvapila mne také výrazová pestrost. Josef Vošahlík se již nyní ukazuje jako výjimečný komediální talent, oba „dvojníky“ od sebe zdárně odlišuje mimicky i pohybově.(7.10.2009)

  • Brejlil
    ****

    Je rok 1917 a v Praze se natáčí relativně vtipný a technicky zvládnutý film. Herecké výkony jistě odpovídají době, a také zápletka není zrovna z nejoriginálnějších, ale tvůrci se snažili a výsledek za to stojí.(30.11.2007)

  • emil_sojka
    ***

    Vzhledem k tomu, že tento snímek nadzvedl cenzuře mandle, jsem se na něj spíš než na komedii díval jako na snímek, který soudobou společnost pohoršil. Nesporně je komický a ještě k tomu nabízí pohled na tehdejší společnost.(7.6.2009)