Lincoln

Mohla bych remcat, že tentokrát zabloudil ve svém vlastním muzeu režisér, ale proč bych to dělala, když jsem tam dvě a půl hodiny spokojeně bloudila s ním? Stevova donášková služba nám tentokrát místo velkolepého historického opusu dodala pod nos vcelku komorní politické drama s Třináctým dodatkem coby hlavním hrdinou, jehož skromným pomocníkem je šestnáctý prezident, a já si nestěžuju. Protože jsem coby bonus dostala důkaz, že i když to u mnoha současných filmů není vidět, tak se ten chlap za kamerou pořád počítá mezi umělce. Protože jsem viděla, že tak jako i dřív se kurvám říkalo celebrity, tak i korupčníci byli vždycky lobbisty, účel se chlístal na prostředky coby svěcená voda a moc se nehledělo na to, co se přihodí do toho kotle zvaného politika, protože jak každý chemik ví, někdy i z jedovatých prvků vznikne prospěšná sloučenina. Protože - jako by to pro nás, zamilované do té prchavé iluze zvané film, bylo nějaké překvapení - Daniel Lincolna nehraje, on jím je v každé vrásce svého jemně sarkastického úsměvu, v každém centimetru svých nahrbených zad, v každém mžiku svého zadumaného pohledu. V některých filmech by touhle nenápadnou grácií zastínil všechny spoluhráče a byl by tak věží tyčící se do oblak, nicméně stojící v pustině, ale jako černý kůň tohohle dostihu se projevil Tommy Lee Jones a komplexní Sally Field, která jako by vystoupila z rámu portrétu Mary Todd Lincolnové. Ale pro toho plešouna si za Williamsových tónů půjdeš ty, Danny Boy, takže mi odpusť ten potlesk už předem... (25.01.2013)

Steven ve finále vykřeše dojemnou pohádku ze všeho. Dokonce i z filmu o tom, jak vlídný pan prezident konečně dostává 89 let staré větičce, že jsou všichni lidé (ehm, tedy muži, že...) stvořeni sobě rovni. Má u toho bandu prvotřídních herců, neselhávající Williamsovy trumpety a Kaminskiho opojnou kameru, jenže dvě a půl hodiny dialogů přesto nadchne jen zřídkakdy. Samotný Lincoln totiž především tahá za nitky a málokdy mu věříte odvážný tah na branku (kde je sakra Liam Neeson, když ho člověk potřebuje?), takže musí zaskakovat divácky vděčný outsider s tváří Tommy Lee Jonese, jehož dějová linka jako jediná nabízí opravdové dramatické pnutí a (pro neznalé) nádhernou katarzi. Kolem to však lítá podle pravítka a nebýt Spielbergovy schopnosti pumpovat emoce, kdykoliv se mu zamane, byl by Lincoln jen další historickou freskou, jíž ocení akorát fandové povznášejících dějin a školní drobota, které rozhýbané obrázky přeci jen poslouží lépe než zaprášená učebnice. V téhle podobě je Lincoln tak tak zkousnutelný pro maintreamové diváctvo, víc než umně oživenou lekci z historie, která klidně mohla skončit o čtvrt hodiny dřív, ale vážně nečekejte. (7/10) P. S. Radši dejte šanci Johnu Adamsovi od HBO. Takhle se americké poklady těží na maximum! (10.01.2013)

Líbí se mi, jak je v posledních letech každý film Stevena Spielberga jiný. Jak pokaždé zkouší trochu jiný postup, jiný žánr a spolupracuje s jinými herci, aby to nakonec pokaždé dopadlo na jedničku. Jako teď. Aby bylo jasno - za jeden z nejlepších Spielbergových filmů vůbec považuji Amistad a o to víc jsem čekal, jak se s otroctvím vypořádá tentokrát. Skoro stejně výborně (tj. Amistad je přece jenom lepší). Natočit dvě a půl hodiny dlouhý film, ve kterém se jenom mluví a kterým prochází desítky historických postav, je zjevně leckomu proti srsti. Nechápu proč. Spousta takzvaných recenzentů nadává, že film je chaotický ukecaný guláš, který vznikl jen proto, aby dostal Oscara/Oscary. A hlavně "tam nejsou žádné bitvy - to i ve Válečném koni jich bylo víc". Proboha, lidi! Lincoln je skvělý právě proto, že v něm bitvy nejsou. Víme, že Občanská válka zuří, díky úvodní scéně si dovedeme představit, jaký humus to je, ale proč bychom se na ni měli dívat víc? Nestačí sledovat, co dělá s lidmi? Podle mě naprosto. Úporná snaha o prosazení 13. dodatku je stokrát napínavější než výjevy z bojiště, na kterém děla trhají lidi na kusy. A ta snaha je výborně popsaná - stejně jako osoba prezidenta Lincolna. Rozvážn i tvrdohlavý umanutý chlap, který má své vrtochy, neduhy, ale i smysl pro humor, věčný vypravěč historek a (nejmilejší překvapení pro mě) protřelý intrikán. V postavách, kterých rozhodně není tak moc, jak mnozí tvrdí, se dá vyznat krásně i díky jejich představitelům, jednotlivé příběhy, na něž je celý děj rozdělen, jsou výborné a hlavně skvěle ukončené (poslední scéna Tommy Lee Jonese!). K hercům není moc co psát, Steven Spielberg si špatné nevybírá... Jen by mě zajímalo proč roli odmítl Liam Neeson, když na Lincolna, jakého tady vidíme, příliš starý určitě není. Ale co, Daniel Day-Lewis je... Páni! Úžasný! Takže teď už jen klasicky pochválit úchvatnou Kaminskyho kameru, která si zase jednou skvěle hraje se světlem i stínem a v kině vypadá náramně, a pochopitelně i Williamsovu hudbu (ve filmu sice nevynikne tak jako na samostatném soundtracku, ale stejně je božská). Pět čistých. (03.02.2013)

Nuda, nuda, nuda....dost jsem litoval, že jsem při výběru filmu vybral zrovna tento. Tak nezáživný film, plný zajímavých herců, výpravy...... jsem dlouho neviděl. Raději bych shlédl dokument, který by se snažil přiblížit okolnosti podepsání 13. článku ústavy. Dle mého názoru to chtělo rozbít nějakou vedlejší linií, např. retrospektivou života Lincolna, jeho mládí, dospívání, proč se tak zaobíral otázkou otroctví, co ho k tomu vedlo, jaké měl zážitky, jací byli jeho rodiče apod. Ve filmu vidíme Lincolna už ve stáří, víme o co se snaží, ale abychom znali jeho motivaci a dozvěděli se o této velké postavě historie víc - to mi chybělo hodně. (27.01.2013)

Daniel Day-Lewis vtlačil svojej postave konskú dávku charizmy. Ten z nej vyžaruje a osvetľuje temnotu vojnovej doby. Lincoln pôsobí ľudsky ako uveriteľný zástupca obyčajného človeka. Ľahko zhrbený a situáciou viditeľne unavený prezident s cylindrom a typicky zarastenou tvárou navštevuje zranených, hrá sa so synom alebo zvyšuje hlas pri debatách. Vždy je na čo sa pozerať. Hlavne jeho dlhé vety a prednesy bez jediného strihu sa krásne počúvajú. Vizuálna stránka chce zapôsobiť a podtrhnúť herecké výkony. Pri rozhovoroch či prejavoch je kamera neposedná. Buď sa kolíše zo strany na stranu, alebo pomaly nabieha na hovorcu. Vyvoláva a umocňuje pocit nepokoja. Frontálne jazdy vzbudzujú dôležitosť prejavu, ktorý nezaprie určitú mieru patriotizmu. Lincoln je dramatickou hrou o jednom míľniku americkej histórie. Značne priamočiary príbeh neohromuje. Vyhotovenie a spracovanie až na pár výnimiek neoslní. Spielberg tak nakrútil iba zaujímavú lekciu dejepisu. Navyše dosť človeka nahnevá úplné vystrihnutie vraždy v opere na ktorú človek čaká ako na ihlách. (21.08.2013)