Obsah
-
Zdá se, že drsný a na běžné evropské poměry těžký život na území dunajské delty se do dnešních dnů nijak nezměnil. Otec šestnáctileté Ryny sice začal podnikat a stal se majitelem benzinové pumpy, ale v zaostalém kraji mu obchody nejdou, a tak svou rozladěnost každou chvíli utápí v alkoholu. Doma se však chová uzurpátorsky, dcera musí vykonávat ryze mužské práce kolem pumpy a otec, jenž si přál syna, ji nutí se mužsky i oblékat. Tichá Ryna s vyholenou hlavou se nijak nevzpouzí, dělá vesměs, co se jí přikáže, ale uvnitř žije svým vlastním životem. I přesto, že jí prostředí poskytuje tak málo inspirace, má své sny a zájmy, nedá si nikým a ničím narušit svou integritu. Je přirozeně citlivá a to ve spojení s její zajímavou krásou nemůže zůstat bez odezvy. (oficiální text distributora) -
Šestnáctiletá Ryna pracuje v chlapeckém přestrojení jako automechanik u benzínové pumpy a v přilehlém autoservisu svého dominantního otce. Musí ho poslouchat na slovo a pečovat o něj, kdykoli je opilý. Profesně i lidsky zkrachovalý tatík nejenže mrzačí dceřinu osobnost, ale nedokáže se ani postavit na její ochranu. V rybářské chaloupce bydlí ještě submisivní matka a dementní, byť laskavý dědeček. V obci má důležitý vliv starosta, podle očekávání odpudivý balkánský macho a korupčník. Ač má panenská hrdinka několik ctitelů, drží si muže od těla. Trpí hemofilií a jakékoli poranění by jí mohlo ublížit. Vyrůstá v ženu, prohlíží se v zrcadle, ale své šaty a ozdoby musí skrývat. Ráda fotografuje. Známost s cizincem pro ni může znamenat začátek nového života.
Debut Ruxandry Zenideové, jenž vznikl ve spolupráci s českým scenáristou Markem Epsteinem, odpovídá modelové představě balkánského filmu určeného pro uplatnění na mezinárodních festivalech: přiměřená dávka exotismu, malebně zpustlé prostředí, patriarchální mravy, podněty pro etnologii, genderovou analýzu a feministickou kritiku. Nechybí ani obligátní motiv okouzleného poutníka, s nímž se může západní divák snadno identifikovat. V syžetu nepřehlédneme motivy z pohádek o Popelce a Šípkové Růžence. Na širokém plátně si divák užije atmosféru dané lokality a vlnící se rákosí.
Označení snímku za feministický režisérka odmítá: „Je to příběh o jistém venkovském regionu, kde ženy nejsou emancipovány tak jako ve velkoměstě, a chtěla jsem to realisticky ukázat. Pro mne je to příběh o silné dívčí osobnosti, jež má tím pádem i ženskou citlivost."
Ruxandra Zenideová (1975) emigrovala jako dítě s rodiči do Švýcarska a před deseti lety studovala na FAMU dvousemestrální kurz pro cizince. Žije v Ženevě, jejím manželem je režisér Alexandru Iordăchescu (Cesta za horizont). V současnosti spolu připravují pokračování filmu Ryna.
V Rumunsku bylo přijetí Ryny vlažné: pouhých 2 509 diváků v kinech. Dorotheea Petreová získala na Transylvánském MFF 2005 v Kluži cenu za debut a o rok později zazářila v dramatu Cătălina Mituleska Jak jsem strávil konec světa. Chvála talentované herečky dominuje také v zahraničních ohlasech. Na festivalu východoevropských filmů v Chotěbuzi obdržela Ryna Zvláštní cenu poroty. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)
