Režie:
Vladislav DelongKamera:
Jan KališHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Martin Růžek, Jaroslav Mareš, Radoslav Brzobohatý, Miroslav Macháček, Václav Voska, Květoslava Houdlová, Marie Tomášová, Vlastimil Hašek, Eva Sirotková (více)Obsahy(1)
Jaro 1943: Ze sovětského vojenského letiště ve frontovém pásmu odlétá tříčlená skupina odbojářů, která má na okupovaném území navázat kontakty s ilegálním komunistickým centrem, které bylo přerušeno za heydrichiády... Natáčení filmu se protáhlo na víc než tři roky a došlo k zásadnímu přepracování scénáře. Na kvalitě filmu se to kladně neprojevilo. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Překvapivě kvalitní snímek, který jednak díky letopočtu vzniku už není ani zdaleka tak zpolitizovaný a dobově poplatný jako tematicky obdobná produkce natáčená dejme tomu o dekádu dříve, za druhé vynikajícím a nepředpojatým způsobem odráží tristní situaci, v jaké se ocitali členové paradesantních skupin, ať už přicházeli ze západu nebo z východu. Dusivá atmosféra protektorátu, prodchnutá na jedné straně všudypřítomným strachem, na straně druhé pak úpornou snahou zapomenout na válečnou realitu a prostě "nějak přežít" je vykreslena opravdu mistrně. Snímek přitom nevyznívá ryze pesimisticky, úplně nerezignuje na víru v alespoň jistou lidskou slušnost a odvahu. Herecké výkony ústřední trojice i protagonistů epizodních rolí jsou pak třešničkou na dortu. Zejména Jaroslav Mareš, po celou svoji kariéru většinou představitel různých šmejdů a vychcánků všeho druhu, zde dostal (a využil) příležitost předvést, že jeho herecký rejstřík je podstatně širší. ()
Nacisticky stísněná Praha a Protektorát plný ustrašených čecháčků a kolaborantů, přeci jde o to válku přežít a ne o to se nějak zasadit o její rychlejší konec. To je teprve strach, když nikomu nevěříte a po návratu do vlasti nevěříte svým očím, že válka jako by nikomu nevadila. Odboj je potlačen a zachrání ho jen odhodlanost některých soudruhů bojujících za každých okolností. Vše podbarví rychlost a schopnosti gestapa a všech nepřátel partyzánů. ()
Interpretace válečné vlny tehdejší filmové tvorby byla hodně zpolitizovaná. Fakt, že dostává prostor jen komunistický odboj řízený z Moskvy je trochu problém. A nekomunistický řízený z Londýna jako by u nás ani nebyl. Nicméně způsob vyprávění má sugestivní atmosféru i napětí. Obrazná tvář české společnosti v pochmurných časech protektorátu působí téměř autenticky. Nakonec i skutečnost, že se parašutisté pokaždé nesetkávali s otevřenou náručí u českého obyvatelstva po atentátu na Heydricha, je zřejmá. Takže, jako připomenutí statečných lidí našeho odboje docela dobrý. ()
Dráma je symbolický pomenovaná Skok do tmy, po reálnom zoskoku výsadku troch odbojových pracovníkov, ktorý boli nad územie Protektorátu prepravený z letiska Žitomír. Ich úlohou bolo obnoviť spretrhané spojenie s Moskvou po čistkách v Čechách po atentáte na Heydricha. Ale oni na jar v roku 1943 nachádzajú Prahu zmierenú z daným stavom, bez akéhokoľvek protestu a zo všade prítomným strachom z Gestapa. Keď zoberieme do úvahy, že výsadok tvorili len obyčajní ľudia niet divu, že ani výsledok ich snahy nebol ohromujúci. V podstate, svoju úlohu splnili. ()
Dobrý námět, slušné zpracování. 1) Konfrontace neokázalých hrdinů odbojářů s běžnými lidmi - lokály, žijícími v neustálém strachu, je výmluvná. V této souvislosti ani moc nevadí ideologická poplatnost díla době vzniku._____ 2) Atmosféru protektorátní Prahy se podařilo zachytit docela obstojně i díky reáliím, které se po dvaceti letech budování socialismu příliš nezměnily._____ 3) Výstižný koment: vypravěč****, fragre****. ()
Reklama