Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(více)Recenze (37)
10 dospělých lidí + jedna nezletilá dívka je za 2.světové války po zákazu nočního vycházení zavřeno do sklepa a musí se vybrat, kdo z nich bude popraven jako preventivní vystraha za vraždu nacistického vojáka, aby zbytek mohl dál v klidu jít. Nejednoznačný úkol s morálním dilematem. Nebudou ve výsledku vrahové všichni?? Mám taky rád podobné konverzačky z jedné místnosti, kde se postupně odkrývají pravé charaktery jednotlivých postav. Zde navíc mělo prostředí skrýše sklepa v pivnici děsivou atmosférou, umocněnou ještě jedinou formou návštěvy zvenku v podobě slizkého zlomeného Němce, který byl dříve potlačován a nyní je na výsluní coby kolaborant a ostatní lidé ho většinou dobře znají a důvěřují mu. A celé to je takové studeně. A závěr je do poslední vteřiny jedno velké překvapení, které by mě nenapadlo a nebudu ho tedy prozrazovat. ()
Limity tohto filmu do značnej miery určovala už samotná predloha. Výborný námet poskytoval jednak dramatické a tiež aj herecké možnosti pri rozvíjaní komornej drámy. Tie herecké sa vďaka viacerým výborným hercom na čele s Jozefom Kronerom aj naplnili. Ale u samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita. Niekedy som mal pocit, že som v škole, na hodine slovenčiny, kde práve preberáme rozvinuté vety. Ale celkovo film, za ktorý sa nemusíme hanbiť. ()
Obecně mám rád filmy odehrávající se na jednom místě v jednu chvíli, a ještě raději, pokud je to v hospodě či pivnici. Ne všechny jsou povedené, ale třeba Pasiáns nebo Konec velké epochy se mi líbily hodně. Úvod tohoto filmu mi trochu připomněl koronavirové nesmyslné předpisy, kdy rovněž platily omezení pohybu v nočních hodinách, a pobavila mne představa, že by takto honila policie lidi bez roušek po desáté v noci. Ale to jen tak bokem. Pokud jde o technickou stránku věci, líbilo se mi zde nasvícení, s tím si skutečně tvůrci hodně vyhráli, herecké výkony všech jsou excelentní, každému jsem jeho roli věřil), v textu občas zazní i jemný, nenásilný vtip, což odlehčovalo mírně celou situaci a nedělalo z toho prvoplánové drama. Postavy jsou poněkud excentricky přehnané, ale tady je to schválně, aby vynikly jednotlivé polohy a názory tohoto panoptika postojů a změn postojů, a také nejen oba odlišné konce dobra a zla, ale i ten šedivý prostor mezi nimi. Líbí se mi práce s dávkováním informací, samozřejmě (pro ty, kdo mě znají) křesťanské motivy účelně sem vložené a mysticky vše ozvláštňující. Jen se musím podívat na nějaký film s panem Chudíkem, kde nehraje takového prosťáčka jako zde nebo ve Spolužiakovi. ()
Vynikajicí konverzační ždímačka, kde deset různých charakterů čelí hamletovské otázce, kterou jim však pokládá jejich kat. Jednou za čas za nimi přijde ďábel v podobě německého kolaboranta, aby jim vyložil jejich situaci a posunul je blíže k Loži vyvrhelovu. Spása, kterou jim totiž nabízí, znamená ztrátu lidské důstojnosti. Napětí roste a drama vrcholí. Nenapadnutelná moudra versus všetvářná lidskost, kdy je pud sebezáchovy schopen přehlušit prakticky vše. Všichni herci výborní, ale Jozef Kroner doslova výjimečný. Kde bychom stáli my tváří v tvář takové situaci? ()
Filmová výzva Virtuální RETRO KINO uživatele Willy Kufalt. Člověk a jeho pud sebezáchovy ve vleku zešílevších dějin, tváří v tvář zlu, proti kterému je bezmocný. Zachovat si hlavu nebo tvář? A proč ne obojí? Měli losovat, tedy nechat to na náhodě (věřící by řekli na Pánu Bohu). Jednoduché a bez následných výčitek, protože odpovědnost by měl osud či Bůh a hlavně (!) ten německý major, který rozhodl o popravě civilistů. Takže vylosovaného by náckové popravili, devět lidí by přežilo. Ti z „rukojemníků“, kteří měli svědomí, si pak mohli sami před sebou zachovat tvář. Jak? No přece tím, že by se přidali k odboji! Už žádné pasivní čekání na konec války, ale aktivní odpor proti zlu. Čili vykoupení. Místo aby vedli žabomyší hádky, naplano žvanili o potřebě zachovat si lidskou důstojnost a doufali, že se situace „nějak“ vyřeší sama. Což se pohříchu i vyřešila. Nejvíc mi vadilo, že to pro mě nebyli lidé z masa a kostí, ale jen divadelní postavy (byť některé i výborně zahrané), v příhodných chvílích deklamující hluboká moudra. Jak napsal Rozjimatel: „Postavy sa chovajú dosť neprirodzene, zaujímajú čudné pózy a prednášajú patetické prejavy. Priam ukážkovým príkladom je postava Samuela Adamčíka, ktorý raz za čas vyjde z tieňa a strojene prednesie nejakú vznešenú múdrosť.“ Ani ne tak psychologický film se živými postavami, jako spíš úmorné předčítání z Bible a Etického kodexu lidství. Viz nascendi: „U samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita.“ Pětihvězdičkové poselství, bohužel ve výsledku jen za tři. ()
Reklama