Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1905 a Vídeň žije ruchem maškarních bálů. Elegantní a ženami obletovaný malíř Paul Heideck nakreslí v průběhu bálového veselí akt ženy - jen s rukávníkem a v masce. Skicu následující den nedopatřením otisknou noviny. Protože lze rukávník poměrně snadno identifikovat, pojme jeden muž podezření, že je na obrázku žena jeho bratra (paradoxně je to však jeho vlastní žena, která měla rukávník od své švagrové půjčený) a posílá ho, aby tuto informaci u Heidecka ověřil. Heideck může přísahat, že se o dotyčnou nejedná, nechce však přiznat, jak se jmenuje žena, kterou maloval. V nouzi si vymyslí jméno. Dívka s takovým jménem však shodou okolností ve Vídni doopravdy žije. (Jirka_Šč)

(více)

Recenze (4)

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

"Proč bych se nejelegantnějšímu muži ve Vídni měla líbit zrovna já? ... Proč zrovna já? ... Proč NE (!!!) zrovna já?" ■ Pokud se o dívku začne na bále zajímat muž a věnuje se jí celý večer, může to mít důvody různé. Například ten, že je malíř, nakreslil skicu ženy v masce a s rukávníkem (pouze s rukávníkem), následně musel odpovídat, jak se jmenuje dotyčná, v nouzi si vymyslel jméno, ale ona shodou okolností existuje a zrovna stojí před ním. Tak by se jí měl před těmi několika lidmi, kterým vymyšlené jméno řekl, alespoň věnovat. Zajímavý film. Takový "jiný", než staré české nebo slovenské filmy. Není to komedie (přestože zábavné momenty obsahuje), není to vyloženě romance. Tak něco na pomezí romantiky, dramatu a poetičnosti. Ze všech postav mě nejvíc zaujala Paula Wessely (shodou okolností byla Maškaráda její první film). Přirozenější, než všechny ostatní postavy ve filmu. Modernější. Spontánní. Většina jejího projevu by působila naprosto přirozeně a sympaticky i dnes. Na druhou stranu má okamžiky, kdy působí (na mě) "staře". Na tomto filmu si uvědomuji, jak se s generacemi mění řeč těla a tón hovoru. Znám ve Vídni sedmdesáti, osmdesátileté paní, které dodnes používají podobný tón mluvy, řeč těla. Dosud jsem si myslel, že to je styl starých lidí, ale po shlédnutí tohoto docela milého dílka začínám chápat, že se jedná o tón mluvy, který se používal běžně ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Zajímavé. ■ Studio MGM natočilo v roce 1935 remake pod názvem Escapade. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

No jo, Němčouři chtěli vždycky všechno pro sebe; tady se zpívá Die Welt ist mein, ale už o něco později Der morgige Tag ist mein. Prostě si dělali nárok na místo i čas. Sám film není až tak pokleslý. V mnohém jednoznačně překonává české komedie té doby, ať už tohle je komedie nebo není. I Paula Wessely a  Anton Walbrook (až na svou neschopnost vybavit si nějaké dívčí jméno) tu působí velmi dobrým dojmem. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (2)

  • Film byl velmi úspěšný. Po pěti týdnech od premiéry byl prodán 100 000 lístek. Fronty před pokladnami se tvořily ještě 71 dní po premiéře. (ČSFD)

Reklama

Reklama