Grandhotel

„Tak trochu“ jiní Samotáři. David Ondříček (filmařsky) vyzrál, posunul se o parník dopředu a šest let po jeho „kultu“ brnká na mnohem vážnější (čti civilnější, intimnější, upřímnější) strunu. Hlavní postavou je Fleischman (amatérský meteorolog), který za celý svůj dosavadní život nepřekročil ceduli Liberec, přičemž celý snímek je jedna velká metafora. Přitom dotyčný (skutečně) žije mnohem víc (opravdověji) než valná většina (z) nás. Občas není na škodu zvolnit tempo (popř. se úplně zastavit) v tom našem každodenním shonu a nasávat vuni(ě) života. Mně se to díky D. Ondříčkovi a „jeho týmu černých koní“ (kdo viděl film o filmu, ví o čem mluvím) i s notným přispěním Jana P. Muchowa na dobu 100min povedlo. Úplně jsem (v těchto přicházejících mrazech) pookřál a člověk dostane opravdovou nefalšovanou chuť rozjet se do Liberce, do hotelu Ještěď, ubytovat se „nahoře ve věži“ a pozorovat „cvrkot těch dole“. Nejeden se tak neubrání myšlenkám (otázkám), kdo je větší blázen, jestli Fleischman nebo „ti dole“. Pokud bych měl jednou větou napsat, o čem, že tento snímek D. Ondříčka je, neváhal bych ani vteřinu. Grandhotel je intimní příběh o překonávání mantinelů uvnitř každého z nás. p.s. tenhle snímek je takový balzám na duši. A NE, nevyšlo mi to v testu, ale přišel jsem na to zcela sám. p.p.s po předloze od Jaroslava Rudiše bezpochyby sáhnu. Už pouze pro fakt, že si od ní slibuju, doplnění informací z Fleischmanovi minulosti (dětství, mládí)... tedy podstatné detaily, které ho (do)vedli k tomu, „proč je takový, jaký je“. (17.10.2011)

Troška poetiky, troška humoru, troška lásky, ale celkově nemastné-neslané. Všechno to má prostě jen "náběh." Příběh Fleischmana a Ilji na pořádnou lovestory, depresivní stavy Franze na pořádné psycho a tak dále. Snad jen Ještěd, kopce a mraky byly snímány bez chybičky. Klára Issová je sladká, o tom žádná, ale na nadprůmer to fakt nemá. Ale neurazí vás to. (27.11.2006)

Na film jsem dostal doporučení, ale moc mě to nenadchlo. Ze začátku mi to přišlo docela dobrý, ale tak po půl hodině si řikám, že se to pořád nějak nerozjelo a děj se nikam neposunul. Co jsem viděl filmy od Davida Ondříčka, tak ono to všechno bylo dějově dost o ničem. Ale zatimco třeba u Samotářů jsem se opravdu zasmál a u Šeptej to zase zachránila muzika a atmosféra, tak tady těch vtipnejch míst zase tak moc nebylo, atmosféra žádná a minimalistická hudba od Muchowa tentokrát taky nic moc. Celkově ten film neni úplnej průser, dá se na to koukat, ale zároveň taky nic, co bych musel vidět znovu. Slabý 3 hvězdy. (07.05.2014)

,,A kdybys večer jako někam chtěla, tak si vem pláštěnku. Bude pršet“..... Českej film o lidech, o vztazích, ale jinak! Vztahy jako počasí, čekající na ten správnej vítr, kterej rozežene tu spoustu mraků v duši. ALE CO KDYŽ TO POČASÍ OVLIVNUJEME SAMI? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět výbornýho J. DULAVU, M. TACLÍKA a nemocnou popelnici. 2.) Ještě jsem neviděl Ještěd (ani zprava, ani od Boleslavi, ani od Růžodolu...). 3.) Jsem Liberečák. 4.) Nevím, jakej se v Liberci připravuje elixír lásky. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (09.11.2010)

No tak nevim, od Ondříčka jsem čekal něco víc. Příběh sice nic moc a herci se taky dvakrát nepředvedli. Po technické stránce je to ale výborný. Kamera, nádherné scenérie a hlavně hudba se dosti povedly. No a u Ondříčka je to tak napůl. Některý scény jsou dost dobrý, ale u některejch jsem si zase nebyl jistej jestli tohleto jako fakt myslí vážně (většinou za to mohli dosti blbý dialogy). Suma sumárum je to další ze série současných českých filmů, který sice měl potenciál, ale nakonec to je pouze průměr. (30.04.2007)