Starý dům uprostřed Madridu

Osudné udalosti ako smrť matky nasledovanej smrťou otca, sex otca s inou ženou, príchod tety ako novej matky a sledovanie babičky, ktorá zabúda na to, čo prežila vo svojom živote a túži zomrieť, by mohli byť zobrazené úplne inak. V Cría cuervos však spôsob splynutia minulosti/prítomnosti/budúcnosti, zvláštne vyrozprávanie sledu udalostí a dlhé scény bez slov, ktoré majú za úlohu umocniť Vaše pocity, dodávajú originálnosť. (21.03.2009)

Mám rád, keď mi film ponúkne myšlienku, ktorú som dlhšie nikde inde nevidel. V tomto prípade je to ovplyvňovanie detí chovaním ich rodičov a dopad na ich psychiku. To nie je nič nové, ale myšlienka, "detstvo bolo pre mňa peklo", je inovatívna. Hádky rodičov, choroba matky, jej smrť, nevera otca....a už iba čakáte, kedy môžete niekoho zabiť. Režisérové alegórie na španielsku históriu a súčasnosť ma nezaujímajú, pretože v tom nemám prehlad. A aby som nezabudol, 70ky a ich atmosféra je strašidelná....brrrrr...no a tá ústredná pieseň....uf. (06.12.2009)

Fascinující náhled do duše osamělé osmileté dívky, která po smrti matky a následně i otce žije v domě se svou pedantskou tetou, milovanou služkou a dvěma sestrami, vytváří obraz nejen o na první pohled obyčejné rodině, ale obsahuje i mnoho silných přesahů pro současný svět - zejména co se týče dětství a dospívání. Carlos Saura, klasik španělského filmu, zároveň pracuje s velkým počtem nejrůznějších podobenství, jejichž význam mohu leda s těží odhadnout (údajně by se mělo nejspíš jednat o metaforu dospívání ve Francově diktátorském režimu). Jednoznačně však filmu přidávají na síle. Saurův film je velmi zvláštní, nevím s čím bych ho srovnal. Jen vím, že to funguje. Hlavní hrdinka, neskonale půvabná Ana Torrent, podává výkon hodný profesního Oscara, podobně jako skvostná Geraldine Chaplin v roli její zemřelé maminky a posléze i jí samotné. Saura točí vcelku komorně, zároveň si nechává prostor pro jemný humor i obrazovou pestrost a naprosto úchvatně pracuje s retrospektivou. Starý dům uprostřed Madridu je neuvěřitelně upřímný, dojemný a pravdivý film, který vás emočně strhne a nechá vás přemýšlet... o čem? Na to si musí odpovědět každý sám. (02.02.2021)

Carlos Saura natocil nadherny film o rozklade hornostavovskej spanielskej rodiny, ktora obyva dom uprostred Madridu. Rezisersky je film genialny, kazda scena ja natocena s laskou a vidno, ze si reziser dal na nej zalezat. Film vznikol roku 1976, a to bol uz Francisco Franco y Bahamonde mrtvy, ale zbytky jeho rezimu prezivali v Spanielsku nadalej. Tu vsak o Francovi niet zmienky, ale aj tak si myslim, ze minimalne Saura bol este hodne ovplyvneny frankistickym rezimom a ten zanechal na nom stopy, a to sa odrazilo aj vo filme. Vkusnym sposobom sa prelina minulost /prazdna zahrada plna listia, prazdny bazen/, pritomnost, ale aj buducnost, vela veci ma svoj zmysel a symbolizuju nieco. Co konkretne, to tu nebudem rozpisovat, diviak si an to musi prist sam. Geraldine Chaplin /Co kdybychom zili spolecne s Richardom/ bola skvela, zvysni herci mi nic nehovorili. Ale mam rad cinema espagna, a Saura si ma tymto filmom nepochybne ziskal. 100 % (24.09.2016)

Ač jsou obě ústřední melodie i Ana Torrent skvělé a některé scény fantasticky natočené (např. když spolu dívky tancují), nemůžu říct, že by se mnou toto depresivní ,,bergmanovské" (taky vám to občas připomínalo Šepoty a výkřiky?) drama nějak znatelně otřáslo. Prosím, nekamenujte mě (vážně se toho bojím, když tu vidím tolik absolutních hodnocení), ale mně to přišlo jako v podstatě obyčejné, ničím se nevymykající vyprávění. Tři sestry osiří a stará se o ně přísná teta.. A to je vše. Sem tam nějaká metafora, ale v podstatě tam nic víc není. Některé scény byly až zbytečně kruté, nemám rád, když umělec chce vzbudit v divákovi lítost tím, že je na své postavy obzvlášť krutý.. (SPOILER! smrt matky, otec souložící s jinou posléze také umírá, smrt morčete, babička chce umřít, dívka chce zabít svoji tetu - v téhle rodině se prostě nic nedaří!). A poslední výtka - vstupy dospělé Any mě rušily, protože byly zbytečné. Buď jich mělo být víc a měly být více svázané s vyprávěním z dětství, nebo tam neměly být vůbec. Je mi líto, že nemůžu sdílet všeobecné nadšení. (27.11.2009)