La Vie est un roman
Life Is a Bed of Roses
Režie:
Alain ResnaisKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe-GérardHrají:
Vittorio Gassman, Geraldine Chaplin, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Caroline Sihol, Sabine Azéma, Samson Fainsilber, André Dussollier, Véronique Silver (více)Obsahy(1)
Film se skládá ze tří příběhů. První vypráví o utopickém zámku z 20. století, který nechal postavit hrabě Forbeck, druhý je o současných profesorech, kteří na zámku žijí, a třetí pojednává o wagnerovském fantazijním světě králů a draků. Režisér Alain Resnais vzdává v tomto povznášejícím filmu o štěstí a síle představivosti poctu třem vlivným francouzským filmařům: Georgesovi Mélièsovi, Marcelu L'Herbierovi a Ericu Rohmerovi. Snímek je rozdělen do tří paralelních příběhů. Úvodní část se odehrává kolem první dekády 20. století v Ardenách, kde hrabě Forbeck odhaluje návrhy svého architekta na výstavbu utopického města. Tento příběh se odráží ve vyprávění ze současnosti, v němž Forbeckův zámek obývá skupina profesorů, kteří pod vedením gurua jménem Guarini hledají nový způsob vzdělávání za využití představivosti. Třetí část vykresluje wagnerovský fantazijní svět králů a draků, který je výplodem představivosti dětí některých z profesorů na škole. Díky vynalézavosti a skvělé filmařské zručnosti se Resnaisovi daří utkat z těchto tří vláken poutavou a zábavnou směsici dramatu, satiry, komedie, fantazie a hudby. (Cinemax)
(více)Recenze (12)
Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu. ()
Ťažké a vážne filmy z prelomu piatej a šiestej dekády vymenil neskôr Resnais za hravé, komediálne a niekedy aj muzikálne kúsky. Čo ale rozhodne neznamená, aspoň v prípade Život je román, že ide o dielo jednoduchšie uchopiteľné, menej filozofické a nebodaj menej intelektuálne než trebárs Marienbad či Hirošima. Práve naopak, vyžaduje si od diváka plnú koncentráciu a aj tak nie je možné všetko vstrebať na jeden krát. Avšak ide o film tak hravý a plný života, že je možné si ho užiť aj prostredníctvom čistého zmyslového vnímania. Ak sa necháte podmaniť jeho romantickou líniou, cynicky vás prekvapí a ak tou fantazijnou, tak tá zase neposkytuje dostatočný priestor na plnohodnotné prerozprávanie imaginárneho príbehu. Každopádne deťom netreba do ich fantázie príliš zasahovať a keď sa to tak vezme, najlepšie je tým vnútorným dieťaťom niekedy aj zostať navždy. Záleží ale od okolností. ()
Dávám slabé čtyři hvězdy, ačkoliv je to spíše na silné tři, protože atmosféru snu umí Resnais velmi obstojně. Ona to vlastně celé je takové dětská hra nejenom dětí, ale i nedospělých dospělých. Jen mi vadilo, že je to zbytečně dlouhé (některé motivy a myšlenky se zbytečně opakují) a to zapojení písniček... jako jo, dětská fantazie, ano, beru, děti si rády zpívají... ale přece jen toho zpěvu v určité chvíli na mne bylo moc. Jinak film hodně klame tělem. Ačkoliv jsou nejčastěji skloňovanými slovy láska, štěstí a harmonie, film je o pravém opaku - o sobectví, hledání štěstí tam, kde není, a přitom člověk to štěstí nevidí tam, kde skutečně je, ani kdyby je měl pod nosem, a pak i o tom, že pokud bude někdo chtít všechny "harmonizovat", zbudou nám jen prázdné duše bez názoru, individuality, jedinečnosti. Ano, neshodnou se pak všichni, ale o tom to přece je. A v dnešní době, kdy zase musí všichni uznávat jen jeden názor, jinak jsou popotahováni a uráženi, jde o sdělení velmi aktuální. ()
Nejmíň autenticky působí rovina dětské hry - to je fakt kašírka. Hysterická Sabine ještě nenabrala síly, takže se celkem dá... Hysterická Geraldine je za zenitem a působí mile vyžile. Je to celé skvěle vymyšlené, ale belhá se to za předešlými Resnaisy tou teorematičností. Nicméně je to chronologicky poslední koukatelný film od něj, který jsem měl možnost (a chuť) vidět - kam se ztratil Pan Režisér???!!!. ()
Nemam rad tieto filmy, ktore si ziju samy o sebe, nehladaju cestu ku mne, ja si musim najst cestu k filmu. Mne sa ale nechcelo. Opat to ma 3 pribehy o utopickom zamku. mnoho 4 a 5 hviezdickarov je uplne mimo . 60 % ()
Alain Resnais snad pokaždé dokáže svým dílem příjemně překvapit a potěšit. Nedělá své filmy standardním způsobem, ale snaží se o jiné cesty. Ukazuje jiné možnosti při sdělování svých myšlenek a mě jeho tvorba uspokojuje svou tvůrčí originalitou a jedinečností. Jeho nejvýraznější silou je samotná působnost díla jako celku na diváka. Se svým prolínáním různých druhů obrazů je zvýrazňovaná samotná podstata jeho idejí. Není rozhodující jediná forma, ale různorodá sada rozdílných částí, které dohromady poskládají jednotlivé kousky mozaiky do souborného a jednotného celku k velkolepému vyjádření myšlenky. Je vůbec možné nalézt jedno štěstí? Umíme přijímat lásku? Umíme dávat radost a pocit jedinečnosti? Umíme přijmout svobodu, pokud nás svírá strach z možnosti přijmout něco námi doposud nepoznaného? Musíme stále získávat převahu nad ostatními, abychom nebyli sami těmi, kdo jsou v područí? Umíme otevřít svou mysl novým vznešenějším myšlenkám, nebo se spokojíme pouze s tím, co máme a důvěrně známe? Dokážeme žít, nebo jen přežívat? Dokážeme bez pokrytectví přijímat rozdílné osobnosti? V prvním rozehraném příběhu je stěžejní postavou podivínský hrabě Michel Forbek (dobrý Ruggero Raimondi) s neobyčejnou možností osobnostního posunu. Jeho protipólem je jeho přízemní otec Zoltán (zajímavý Samson Fainsilber), nedůvěřivá a ustrašená Livia Cerasquier (dobrá Fanny Ardant) a její oddaný manžel Raoul Vandamme (André Dussollier). Ve druhém rozehraném příběhu je stěžejní postavou mladá, ambiciózní a hledající Élisabeth Rousseau (zajímavá Sabine Azéma), která je nesmlouvavým způsobem konfrontována s realitou názorových rozdílů, postojů a chování. Další výrazné postavy jsou uznávaný šiřitel svobody tvůrčích myšlenek Walter Guarini (dobrý Vittorio Gassman), lehkomyslná a vášnivá Nora Winkle (dobrá Geraldine Chaplin), hravý a šaškovský Robert Dufresne (Pierre Arditi), nadšený i rozčarovaný organizátor sympózia Georges Leroux (Robert Manuel) a mladá učitelka Claudine Obertin (Martine Kelly). A vše je prošpikováno fantaskní imaginací dětské hry s hrdinou (Jean-Claude Corbel) bez bázně a hany. Žít a nechat žít! Rozvíjet své možnosti a myšlenky. Milovat a být milován. Jak rozmanitý je život a všechny jeho možnosti. Jak nesnadné je uchopit všechny krásy života za ten správný konec. Naděje snad přetrvává. ()
Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac. ()
"SVĚT JE ORCHESTR A LIDÉ JSOU HUDEBNÍCI." Na první pohled podivná kombinace tří nesourodých témat, učitelské konference, utopistického dýchánku a wágnerovské pohádky... Neboj diváku, nesourodou tato trojice motivů zůstane i po skončení snímku, střídání dějových poloh jest ale při sledování díla vítanou úlevou - nedostává se pocitu zahlcenosti jako u jiných Resnaisových filmů. Také vzít jednotlivé fragmenty, rozstříhat je a složit dle příslušnosti, vznikly by 3 smysl-dávající práce nevelkého rozsahu, bravo :) Ano, je tu ještě onen prvek muzikálový - co na to říct, je to přesně takový úlet, jako když si představíte, že někdo jako Alain Resnais zkouší muzikál :) Přesto všechno (nebo snad právě proto), pro mě osobně zatím nejzábavnější a nejpřístupnější dílo svébytného francouzského režiséra 65% ()
Bizarný snímok postavený na otvorenej predstavivosti. Len pre náročného diváka...75% ()
Při sledování některých starších filmů se nudím. Ale v poslední době se mi daří vybírat filmy, které jsou stále aktuální. ŽIVOT JE ROMÁN je jedním z nich. Za jiných okolností bych mě možná "divadelní" začátek odradil, ale protože mám čas a mám ráda francouzský film a protože mě zaujala současná dějová linie filmu (učitelé a vychovatelé na semináři o rozvíjení dětské fantazie a kreativity), vydržela jsem. Geraldine Chaplin byla výborná a některé její repliky jako bych říkala já sama. Manipulace, která se obrátila proti ní samotné, seminář, na který všichni přijeli, aby vzývali pokrok, štěstí a lásku a který se klasicky zvrtnul a samozřejmě vztahy jednotlivých protagonistů, jejich očekávání, nedostatek odvahy uskutečnit to, po čem toužíme, obava z odmítnutí, volba jednodušší cesty... V 2. dějové linii, která začínala v r. 1914 a pokračovala po skončení 1. světové války, byla skvělá Fanny Ardant, moje favoritka již z dob studií, kdy jsem ji viděla ve filmu Žena od vedle (jeden z filmů, na které nikdy nezapomenu). I tato část filmu je o vzývání štěstí a lásky a samozřejmě o manipulaci. Výborné je vykreslení vztahu mezi synem (manipulátorem, který pod zástěrkou hledání štěstí a lásky pro vybrané přátele zabije manžela své bývalé snoubenky, kterou stále miluje) a otcem, který samozřejmě celou maškarádu velmi dobře chápe (a zaplatí za to). Doporučuji všem příznivcům režisérů Nouvelle vague. ()
Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval.... ()
No to byla sračka. Film spojený ze tří příběhů, jenž každý je nudný, nezajímavý a otravný. Nejvíc v hlavě mi utkvěl utopický příběh díky tomu, že pan boháč má v baráku spoustu levné pracovní síly z Asie. ()