• SeanLSD
    *****

    Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac.(4.1.2012)

  • huzgi
    ****

    Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval....(24.11.2009)

  • štíple
    ****

    Při sledování některých starších filmů se nudím. Ale v poslední době se mi daří vybírat filmy, které jsou stále aktuální. ŽIVOT JE ROMÁN je jedním z nich. Za jiných okolností bych mě možná "divadelní" začátek odradil, ale protože mám čas a mám ráda francouzský film a protože mě zaujala současná dějová linie filmu (učitelé a vychovatelé na semináři o rozvíjení dětské fantazie a kreativity), vydržela jsem. Geraldine Chaplin byla výborná a některé její repliky jako bych říkala já sama. Manipulace, která se obrátila proti ní samotné, seminář, na který všichni přijeli, aby vzývali pokrok, štěstí a lásku a který se klasicky zvrtnul a samozřejmě vztahy jednotlivých protagonistů, jejich očekávání, nedostatek odvahy uskutečnit to, po čem toužíme, obava z odmítnutí, volba jednodušší cesty... V 2. dějové linii, která začínala v r. 1914 a pokračovala po skončení 1. světové války, byla skvělá Fanny Ardant, moje favoritka již z dob studií, kdy jsem ji viděla ve filmu Žena od vedle (jeden z filmů, na které nikdy nezapomenu). I tato část filmu je o vzývání štěstí a lásky a samozřejmě o manipulaci. Výborné je vykreslení vztahu mezi synem (manipulátorem, který pod zástěrkou hledání štěstí a lásky pro vybrané přátele zabije manžela své bývalé snoubenky, kterou stále miluje) a otcem, který samozřejmě celou maškarádu velmi dobře chápe (a zaplatí za to). Doporučuji všem příznivcům režisérů Nouvelle vague.(8.12.2010)

  • garmon
    ***

    Nejmíň autenticky působí rovina dětské hry - to je fakt kašírka. Hysterická Sabine ještě nenabrala síly, takže se celkem dá... Hysterická Geraldine je za zenitem a působí mile vyžile. Je to celé skvěle vymyšlené, ale belhá se to za předešlými Resnaisy tou teorematičností. Nicméně je to chronologicky poslední koukatelný film od něj, který jsem měl možnost (a chuť) vidět - kam se ztratil Pan Režisér???!!!.(22.5.2012)

  • sportovec
    *****

    Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu.(30.5.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace