• SeanLSD
    *****

    Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac.(4.1.2012)

  • tomtomtoma
    *****

    Alain Resnais snad pokaždé dokáže svým dílem příjemně překvapit a potěšit. Nedělá své filmy standardním způsobem, ale snaží se o jiné cesty. Ukazuje jiné možnosti při sdělování svých myšlenek a mě jeho tvorba uspokojuje svou tvůrčí originalitou a jedinečností. Jeho nejvýraznější silou je samotná působnost díla jako celku na diváka. Se svým prolínáním různých druhů obrazů je zvýrazňovaná samotná podstata jeho idejí. Není rozhodující jediná forma, ale různorodá sada rozdílných částí, které dohromady poskládají jednotlivé kousky mozaiky do souborného a jednotného celku k velkolepému vyjádření myšlenky. Je vůbec možné nalézt jedno štěstí? Umíme přijímat lásku? Umíme dávat radost a pocit jedinečnosti? Umíme přijmout svobodu, pokud nás svírá strach z možnosti přijmout něco námi doposud nepoznaného? Musíme stále získávat převahu nad ostatními, abychom nebyli sami těmi, kdo jsou v područí? Umíme otevřít svou mysl novým vznešenějším myšlenkám, nebo se spokojíme pouze s tím, co máme a důvěrně známe? Dokážeme žít, nebo jen přežívat? Dokážeme bez pokrytectví přijímat rozdílné osobnosti? V prvním rozehraném příběhu je stěžejní postavou podivínský hrabě Michel Forbek (dobrý Ruggero Raimondi) s neobyčejnou možností osobnostního posunu. Jeho protipólem je jeho přízemní otec Zoltán (zajímavý Samson Fainsilber), nedůvěřivá a ustrašená Livia Cerasquier (dobrá Fanny Ardant) a její oddaný manžel Raoul Vandamme (André Dussollier). Ve druhém rozehraném příběhu je stěžejní postavou mladá, ambiciózní a hledající Élisabeth Rousseau (zajímavá Sabine Azéma), která je nesmlouvavým způsobem konfrontována s realitou názorových rozdílů, postojů a chování. Další výrazné postavy jsou uznávaný šiřitel svobody tvůrčích myšlenek Walter Guarini (dobrý Vittorio Gassman), lehkomyslná a vášnivá Nora Winkle (dobrá Geraldine Chaplin), hravý a šaškovský Robert Dufresne (Pierre Arditi), nadšený i rozčarovaný organizátor sympózia Georges Leroux (Robert Manuel) a mladá učitelka Claudine Obertin (Martine Kelly). A vše je prošpikováno fantaskní imaginací dětské hry s hrdinou (Jean-Claude Corbel) bez bázně a hany. Žít a nechat žít! Rozvíjet své možnosti a myšlenky. Milovat a být milován. Jak rozmanitý je život a všechny jeho možnosti. Jak nesnadné je uchopit všechny krásy života za ten správný konec. Naděje snad přetrvává.(27.12.2015)

  • štíple
    ****

    Při sledování některých starších filmů se nudím. Ale v poslední době se mi daří vybírat filmy, které jsou stále aktuální. ŽIVOT JE ROMÁN je jedním z nich. Za jiných okolností bych mě možná "divadelní" začátek odradil, ale protože mám čas a mám ráda francouzský film a protože mě zaujala současná dějová linie filmu (učitelé a vychovatelé na semináři o rozvíjení dětské fantazie a kreativity), vydržela jsem. Geraldine Chaplin byla výborná a některé její repliky jako bych říkala já sama. Manipulace, která se obrátila proti ní samotné, seminář, na který všichni přijeli, aby vzývali pokrok, štěstí a lásku a který se klasicky zvrtnul a samozřejmě vztahy jednotlivých protagonistů, jejich očekávání, nedostatek odvahy uskutečnit to, po čem toužíme, obava z odmítnutí, volba jednodušší cesty... V 2. dějové linii, která začínala v r. 1914 a pokračovala po skončení 1. světové války, byla skvělá Fanny Ardant, moje favoritka již z dob studií, kdy jsem ji viděla ve filmu Žena od vedle (jeden z filmů, na které nikdy nezapomenu). I tato část filmu je o vzývání štěstí a lásky a samozřejmě o manipulaci. Výborné je vykreslení vztahu mezi synem (manipulátorem, který pod zástěrkou hledání štěstí a lásky pro vybrané přátele zabije manžela své bývalé snoubenky, kterou stále miluje) a otcem, který samozřejmě celou maškarádu velmi dobře chápe (a zaplatí za to). Doporučuji všem příznivcům režisérů Nouvelle vague.(8.12.2010)

  • Joski
    ****

    Bizarný snímok postavený na otvorenej predstavivosti. Len pre náročného diváka...75%(10.4.2011)

  • garmon
    ***

    Nejmíň autenticky působí rovina dětské hry - to je fakt kašírka. Hysterická Sabine ještě nenabrala síly, takže se celkem dá... Hysterická Geraldine je za zenitem a působí mile vyžile. Je to celé skvěle vymyšlené, ale belhá se to za předešlými Resnaisy tou teorematičností. Nicméně je to chronologicky poslední koukatelný film od něj, který jsem měl možnost (a chuť) vidět - kam se ztratil Pan Režisér???!!!.(22.5.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace