Čas, který zbývá
-
Temps qui reste, Le
-
Čas, ktorý zostáva
-
Time to Leave
Drama
Francie, 2005, 90 min
Režie:
François OzonObsah
-
Francois Ozon, tvůrce filmů jako 8 žen, Bazén, nebo 5x2, nás nepřestává fascinovat. Po filmu o rozpadajícím se manželství, které bylo divákovi servírováno ve zpětném sledu událostí (5x2), nám francouzský režisér představuje své zatím životní mistrovské dílo. Film o smyslu života – ČAS, KTERÝ NÁM ZBÝVÁ. Život – „Nikdy neucítíš jeho chuť, dokud si neuvědomíš jeho pomíjivost.“ Příběh mladého atraktivního módního fotografa, který si na první pohled vychutnává život plnými doušky a jehož kariéra stoupá strmě vzhůru.... Pak přijde den, kdy při práci v ateliéru ztratí vědomí. Diagnóza zní ... rakovina v posledním stádiu. Uvědomujíc si svůj brzký konec, musí Romain začít přehodnocovat hodnoty svého života. „To, čeho se v životě nejvíc bojíme, nemusí být tím nejhorším v našem životě.“ (oficiální text distributora)
Francois Ozon, tvůrce filmů jako 8 žen, Bazén, nebo 5x2, nás nepřestává fascinovat. Po filmu o rozpadajícím se manželství, které bylo divákovi servírováno ve zpětném sledu událostí (5x2), nám francouzský režisér představuje své zatím životní mistrovské dílo. Film o smyslu života – ČAS, KTERÝ NÁM ZBÝVÁ. Život – „Nikdy neucítíš jeho chuť, dokud si neuvědomíš jeho pomíjivost.“ Příběh mladého atraktivního módního fotografa, který si na první pohled vychutnává život plnými doušky a jehož kariéra stoupá strmě vzhůru.... Pak přijde den, kdy při práci v ateliéru ztratí vědomí. Diagnóza zní ... rakovina v posledním stádiu. Uvědomujíc si svůj brzký konec, musí Romain začít přehodnocovat hodnoty svého života. „To, čeho se v životě nejvíc bojíme, nemusí být tím nejhorším v našem životě.“ Komentáře uživatelů k filmu (43)
-
gouryella
Nějak mi ušel smysl a význam tohoto filmu, který mi přišel až příliš fádní a samoúčelný..... Jedním slovem nudný.(28.1.2007)
-
Faye
Přečetla jsem si pečlivě všechny komentáře a s výjimkou Mmanuala, jehož text jsem vůbec nepochopila (je to na mě buď příliš chytré nebo se mi slovenský jazyk začíná vzdalovat), souhlasím s většinou výtek „snaha šokovat“ a „stokrát omleté téma“ i když, které není. Přesto jsem spokojená. To co na počátku vypadá pouze jako beznadějná rána osudu Ozon změnil (i když trochu krkolomně) na smíření s úsměvem na rtech, na zvláštní poklidnou atmosféru a optimismus. Potěšila mě i Jeanne Moreau ( dlouho jsem ji nikde neviděla a trochu mě zaskočilo jak zestárla) a právě okamžiky, kdy je na plátně se svým vnukem jsou to nejlepší z celého filmu. 3,5*(20.7.2006)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $117,686║Tržby Celosvetovo $2,893,462║(8.4.2010)
-
Lynn
Sice se ve scénáři objevuje neopodstatněná snaha šokovat (v době vyspělé reprodukční medicíny není potřeba žádat milého hosta v restauraci o oplození a ne každý gay musí zákonitě navštěvovat oplzlé kluby a brát drogy), ale film samotný má tak příjemně melancholickou náladu, že lze slabší scénář odpustit. Málokdy se totiž vidí natolik pocitově vyvážený film, že v divákovi zanechá opravdu silný dojem, takový s jakým jsem z kina odcházela já. Navíc zalidněný neznámými (až na Jeanne Moreau), a přitom skvělými herci.(13.5.2006)
-
sportovec
Pokus zachytit metrosexuála naší doby v jeho standardní životní situaci a vzápětí konfrontovat stálost a odolnost těchto hodnot v mezní situaci vcelku přesně odráží rozporuplnost a slabost moderního "kasínového" individualismu. Nejpodivnějším rysem umírajícího mladého muže vedle narcistní reakce, s níž reaguje na zdrcující lékařovu diagnózu, je vztah k rodině a k sestře, jehož rozpolcenost smrtelná nemoc ještě posiluje namísto toho, co by působila jako podnět k stmelení a semknutí, jak by se dalo nejspíše čekat. Nemocný všechny - včetně svého posledního milence - miluje, ale tváří v tvář existenciální situaci ztrácí dospělost; bojuje o ni; a konečně ji značně rozporuplným způsobem nachází. Přeryvy a diskontinuity, jimiž mužova sebereflexe prochází, se jen nakrátko zmírňují během návštěvy u babičky. Smíření v závěru filmu (nádherná kamera labužnicky vychutnávající hasnoucí paletu barevných odstínů při západu slunce) jakoby dotvrzovalo možný výchozí umělcův záměr: zobrazit neurčitost a rozervanost lidské existence naší doby, která v mnoha ohledech přerůstá stavy, jež znala Máchova a Nerudova doba.(30.5.2010)
-
Mahalik
Zatímco já bych se snažil změnit svůj osud, uskutečnit věci, které jsem se bál udělat, Romain se utápí v depresích. A to mě děsí, protože nesnáším, když se postava duševně bičuje, opouští přátele, hádá se, setkává (fantastická Jeanne Moreau) a celkově svůj život opouští předčasně. Nakonec se i on obrátil naruby, ale co naplat, když je Ozonova zpověď mladého homosexuála tak...chladná. Necítí bolest, a to pardón, ale jak se mám k někomu přivázat, když nemůžu rozpoznat, zda-li byla postava jen prostým- do sebe zahleděným pošukem nebo chlápkem, který vzdával, ač nechtěl? Co se týče Melvila Poupauda, nemám nejměnších výtek, leč i přesto film nezachránil.(23.6.2009)
-
Slarque
Silné psychologické drama, které dává zapomenout na to, jak s podobnou výchozí situací pracuje většina filmů. Tam by dotyčný vyzkoušel všechny myslitelné možnosti léčby, okamžitě by se začal usmiřovat s okolím a uspořádal by si své osobní i pracovní záležitosti. Ve skutečnosti je člověk tvor poněkud komplikovanější a chvíli mu trvá, než takovou informaci přijme. Jen těch homoerotických scén tam bylo zbytečně moc (70%).(14.7.2006)
-
Richie666
Dost podobné Ozonovu předešlému 5x2, akorát se jedná nikoli o pár ale o jedince a nevypráví se od konce. 70%(1.6.2009)
-
Sofia
Stokrát omleté téma o tom, že se mladý člověk dozví, že je smrtelně nemocný a zbývají mu 3 měsíce života...navíc hlavní hrdina sám sebe nemá rád, takže si trpí potichoučku po svém a nikomu se nesvěří...a navíc je to homosexuál, takže jsou k vidění takové věci, o kterých se kovbojům ve Zkrocené hoře může leda tak zdát...není to špatný film, ale přijde mi, že Ozon nepřinesl vůbec nic nového, osobně je mi bližší tématicky příbuzný Můj život beze mne.(28.3.2006)
-
bouncer
Emocionálně silný film, který je však až neskutečně reálný a syrový. Přesně tak, jak jsem u Ozona zvyklý. Přiznám se, že jsem se z počátku nudil a unikal mi smysl některých scén, ale nakonec se z toho vyklubal silný filmový zážitek o smrti, smyslu života a taky o rodině.(21.12.2007)
-
Davson
Fracois Ozon je zaručeně zručný režisér - umí pracovat s kamerou, hudbou i herci na velmi kvalitní úrovni, což už ukázal ve svých dřívějších filmech. Bohužel to je asi tak všechno pozitivního. Ozonův film je jen pozlátko, které nejde do hloubky, klouže po povrchu a zůstává pouze u očividně nenaplněné snahy a oduševnělé filmové dílo. Je trestuhodné, jak film s takovou tématikou ve mně nedokázal vyvolat sebemenší náznak emocí a mou hlavou jen tak prošuměl a vypařil se.(9.6.2006)
-
Dale
Príklad toho, že len silná téma na kvalitný film nestačí. V tomto prípade to režisérovi Ozonovi "zvrzal" scenárista Ozon. Silných momentov, ktoré by ste pri takomto druhu filmu čakali more, je tu ako šafránu a často si kladiete otázku, či to je všetko myslene vážne, lebo to miestami inklinuje k telenovelovému žánru, alebo či sa jedná o nejakú pseudokomédiu... Škoda nevyužitého potenciálu, ktorý bol posilnený aj kvalitným hereckým obsadením.(16.3.2009)
-
Stanislaus
Film jsem zhlédl a jsem na rozpacích. Opravdu jsem se velmi těšil až uvidím tento (podle řečí) silný snímek. Avšak nevím jestli je chyba na mé straně, ale já jsem z tohoto snímku necítil nic tak silného či působivého, jak jsem prapůvodně čekal. Samozřejmě námět je už na první pohled chytlavý, ale nějak zvlášť zde není zachycen. Myslel jsem, že to bude úvahové, ale já jsem si teda moc nezauvažoval. Herecké obsazení je vesměs dobré, obzvláště Jeanne Moreau. Hudba se ke scénám skvěle hodila a občas tam byly takové jenom ty kamerové momenty, které se do filmů tohoto typu hodí. Jen říkám, že je škoda toho množství nevyužitého potenciálu a taky mě trochu nakrkl ten nečekaný konec, ale možná po čase tomu přijdu na chuť. 65%.(24.4.2010)
-
Fanucci
Tento film mohl působit strašně dojemně a smutně...ale nepůsobil. Spíš chladně a odměřeně, protože s hlavní postavou a jejím údělem jsem se nestotožnil. Divák nebyl svědkem proměny hl. postavy, protože ta se o své nemoci dozví hned na začátku filmu. Divák tedy neměl možnost si charakterové rysy hl. postavy osahat a tím pádem chování v některých situací si nemůže přesně vyložit. Není totiž jasné zda koná pod tíhou okolností, nebo byl takový vždy. Navíc některé scény jako trojka se sterilním chlapem a jeho manželkou + např. scény v gay baru mi ve filmu neseděly. Ozon tím sice šokuje, ale NAPROSTO lacině a hlavně zbytečně, protože se odklání od psychologie postavy a tím kazí celý film. Snímek na mne místy působil stejně špatně jako Invaze barbarů, ale naštěstí jen občas. Taková sračka jako Invaze barbarů to není - omluvte můj slovník.(9.6.2006)
-
vanadium
Ozonovi na chuť asi nikdy nepřijdu. Neumí točit filmy tak, aby se mě jakkoliv dotkly.(14.5.2010)
-
anniehall
Úplně čisté čtyři hvězdy to nejsou, ale hodně se jim to blíží. Líbilo se mi to pro neotřelost, se kterou režisér tohle stokrát viděné téma, jímž je odchod fatálně nemocného člověka ze života, natočil. Pár velmi dobře natočených a sugestivních scén (u babičky, v klubu, poslední setkání se Sashou), nádherný a citlivý konec, skvělá kamera a herecké výkony. Nebýt pár hluchých míst ve scénáři a několika málo zbytečných scén, byl by to skvost. Takhle jen necelé čtyři hvězdičky...(16.4.2009)
-
Snorlax
Ozon couvl od svého oblíbeného tématu, ženy v mezní situaci. Tak alespoň hlavní hrdinku nahradil homosexuálním mladíkem. Syžet je poněkud omšelý, ale způsob vyprávění a především odzbrojující tvrdá upřímnost mnohých dialogů jsou tak zajímavé, že nenechávají diváka chladným.(6.5.2012)
-
Plangi
Víceméně chápu postoj hlavní postavy k jeho situaci…Dle strohého začátku jsem se mohl jen domnívat, že než byl konfrontován s informací o svém rakovinou vyměřeném čase, byl vlastně jen protřelým nanicovatým floutkem, co si doma vydržuje mladýho, sjíždí se koksem a za největší zábavu považuje rýpání do sestry. Škoda, že Ozon tuto část „před“ nechal netknutou, člověku by se pak dařilo lépe se s Romainovým jednáním ztotožnit. Ten asi sám neví, jak s tímto naložit, aniž si to sám přizná. Zprvu rozdává kopance, ale svým způsobem na jakýsi akt smíření se svými blízkými a hlavně sám se sebou dojde. Sice cestou, kterou asi málokdo čeká, která leckoho znudí, ale mě působící slzy a úsměv dojetím zároveň. Pět nedávám, jelikož se stopáž přifukovala trochu nepadnoucími momenty a Ozon místy až moc okatě šponoval film do příliš odměřené polohy, podobně jako tomu bylo u tématicky podobného filmu Mi vida sin mí režisérky Isabel Coixet. 80%(14.6.2010)
-
5150
To s jakým citem a originalitou dokázal Francois Ozon zachytit nejtěžší životní období mladého muže (neznámý Melvil Poupaud), bylo pro mne velice milým překvapením. S tak krásným pocitem po skončení projekce, jsem z kinosálu už dlouho neodcházel. Líbilo se moc.(15.5.2006)
-
mortak
Věčné téma a Ozon ho zvládl na jedničku. Ale nemohu dát víc hvězdiček, protože jde jen o cvičení, o skicu. Stejně tak si malíř udržuje formu a cvičí si ruku studiemi, stejně tak spisovatel neustále vytváří v hlavě nové a nové příběhy, stejně tak si hudebník hraje s notami. Není tu nic nezapomenutelného, nic, pro co by se divák chtěl k fimu vrátit.(28.10.2010)
