Rychle a zběsile: Tokijská jízda

Rozhodně žádný tragický díl, jak sem zpočátku očekával. Justin Lin není špatným režisérem a dokázal myslím sérii Rychle a zběsile vtisknout dva velice slušné díly. Nejslabším dílem z mého pohledu je tudíž díl druhý. Dost se mi líbilo že se konečně přestává závodit na těch přiblblých rovinkách, kde to je o tom kdo dříve zmáčkne zázračný čudlík. Tokijský drift je přece jen o technice především a například závěrečná honička v serpentýnách je výborná. Bohužel film notně srazil hodně špatný hlavní hrdina. 50% (12.09.2009)

Nedoceněná jízda bez větších zádrhelů a nudných míst, kde ani předvídatelný příběh a neznámí herci herci vůbec nevadí. Scénář si bere některé detaily z originálu včetně překvapivého camea vy-víte-koho a i když k prvnímu dílu logicky nemůže dosáhnout, rád driftující odbočce trochu zvednu nízké hodnocení. (20.10.2006)

Let’s Dance pre chlapcov. Rovnako blbé, len spotené telá vystriedali nablýskaní tátoši. Oproti ušmudlanej dvojke je toto aspoň poriadne eye candy, bez výrazne trapneho momentu a s Lucasom Blackom, ktorý ač sa na Diesela nechytá (koniec rulez), tak charizmy má aj za ulízaného Walkera. Že sa Lin sústredil na auta a príbehovú omáčku pribežne docucával z prsta, filmu len prospelo. Decko velí zaokrúhliť nahor. 55%. (24.11.2006)

To je vtip? Nevím jestli byl horší příběh nebo tupý úsměv Lucase Blacka. Scénář musel dávat dohromady nějáký dement, kterému připadalo zábavné totálně zmrvit celou sérii. Bože i to cameo Vina Diesela (je z dabingem peklo) za moc nestálo. Akční scény nejsou špatné, ale vidět driftující Mustang je vrchol nevkusu. (15.10.2011)

Dříve než se pustím do samotného snímku bych trochu polemizoval s – nejen zdejší – kritikou tohoto snímku. Pokud vezmeme v potaz všechny díly série a budeme hodnocení jeho kvality stupňovat jen a pouze na základě samotných dílů, pak je nutné všímat se zejména přístupu k látce v každém filmu. Vážení, tohle je třetí díl série Rychle a zběsile, opravdu vidíte nějaký smysl v porovnávání příběhů, scénářů nebo podobných věcí? Já tedy ne! Tady totiž jde o úplně něco jiného. Mám pocit, že většina kritiků, ať jich zdejších „vyšších“ uživatel nebo recenzentů v odborných periodikách, se snaží tenhle snímek shodit jen na základě podivných úvah o neexistující psychologické rovině, plytkosti příběhu, či nesoustředěnosti na vývoj charakterů a vztahů mezí hrdiny. Sakra, lidi, vždyť tohle přeci není žádný „intoušký“ film pro pseudointelektuály, ale jeho naprostý protipól. Není pak hloupé vytýkat naprosto zbytečné věci, o které v tomhle nejde? Vždyť Rychle a zběsile: Tokijská jízda je adresována „obyčejným“ diváků, kteří se chtějí jen zabavit, těm které nezajímá vybroušená psychologická rovina a ani úchvatná pointa, tady jde jen o jedno: Zabavit diváka a nabídnout mu jednoduchou zábavu! A to se tomuto snímku rozhodně povedlo. Hrdinové hláškují, jednotlivé postavy se „stírají“, jsou tam pěkná auta – rychlá a řádně upravená -, svalnatí chlapi, pěkné holky a hlavně rychlá jízda plná adrenalinu, to ostatní zde jde do pozadí, příběh se odehrává někde „mimo“, je nepodstatný, ale přesto si s ním Justin Lin velmi dobře poradil. Je třeba vyzdvihnout jisté věci, třeba že věci, jejichž funkčnost není až tak nutná, jsou zde dobře odvedenou prací, herci hrají, hudba v záběru sedí a děj je dynamický, rychle ubíhá a nenudí. Rozhodně nechci psát, že je Justin Lin skvělý režisér, lhal bych, ale jako klipař, který si někde nakrade pár nápadů pracuje velmi dobře. To právě díky němu je Tokijská jízda tak povedeným filmem. Skvělá je tu jak vizuální stránka, tedy nádherné město, cool hrátky s obrazem, skvěle nasnímané záběry závodů, tak i „přidané“ okecávací pasáže. (28.07.2006)