Tragikomedie, jak si nelze dělat iluze,v jejímž středu stojí postava psycholožky Hany, která se snaží řešit nejrůznější životní situace svých klientů, mladých i starých, bohatých i chudých, i duchem, do jejichž spletitých osudů se zapojuje také její vlastní životní příběh. Ve výrazných epizodách, v útržkovitém zachycení jednotlivých emociálních příběhů lásky opětované i neopětované, žárlivé i posesivní, zvrácené i altruistické, - všech těch touhou po lásce řízených osudů, které na sebe narážejí a vzájemně se proplétají i s životním příběhem samotné psycholožky - všech, které trápí potíže spojené se zaměstnáním, kteří trpí pocitem strachu, že neobstojí, díky nejrůznějším tlakům, příliš velkou zodpovědností, konflikty s kolegy, nejistotou pracovního místa, depresemi z pocitu přetížení i jednotvárností a nudou. Autoři chtějí postihnout celý rejstřík současné problematiky tak, aby v jejich spletité kumulaci vynikla směšnost i hrůza žabomyší existence mnohých z nás. (oficiální text distributora)
Vivat Věra Chytilová! Po sedmnácti hubených letech opět film hodný její razance a kalibru. Mám takový dojem, že se v tom tržním hospodářství přece jen našla...
Chytilova chytla treti mizu. Jeji afektovana rozmachlost po dlouhe dobe opet nepostrada ten spravny glanc i pres protivny vykon D. Krause a "dogmaticky" tancici kameru.
Tento film je naprosto debilní, herci stojí za prd a Chytilová by se mělá stáhnout, odjakživa točí kraviny, to bude tím, že ona je tak sprostá a hloupá ženská