Hezké chvilky bez záruky

Patřím pravděpodobně přesně k těm chlapům, který nemohla Věra Chytilová vydýchat. Jsem totiž přesvědčenej o tom, že takovou animozitu k silnějšímu pohlaví lze získat pouze na základě: 1. Hromadného znásilnění, nebo za 2. V důsledku trvalého nezájmu o vlastní osobu. Coby prase, idiot, ješita, psychopat, protože chlap, jsem přesvědčenej, že to má co dělat spíš s tou druhou variantou, kdy tyhle negativní emoce vyvolal a upevnil fakt, že si o ni žádnej chlap desítky let nezatoužil opřít ani kolo. Nebylo jí to jedno. Hezké chvilky mluví jasnou řečí. (20.01.2019)

Chytilová si furt drží celkem solidní filmovou laťku. I přes to, že je to film již podstatně slabší, než její dřívější počiny, ve filmu mohli být obsazeny krapet lepší herci a semtam propracovanější dialogy, jedná se o příjěmně koukatelný snímek s dobrou chytilovskou kamerou, i celkem dobře zkomponovanou hudbou (i když mladýho Krasue jinak dvakrát nemusím a jako zpěváka nemůžu vůbec). 70% (05.01.2009)

Vzhledem k tomu, ze jsem se nedavno ozenil tak se mi na nektere useky nedivalo zrovna dobre. Doufam ze takhle nedopadaji po nejake dobe vsechny vztahy mezi lidmi. A jak strucne charakterizovat tenhle film?? Je az zoufale prumerny. Herecke vykony jsou jako na horske draze, pomerne mi nevyhovovala "rucni" kamera, scenar taky zadna slava. z hercu vystupovali z prumeru snad jen Kraus ml. a Jana Janěková .. (04.06.2007)

Pomohu si parafrázovaným přirovnáním z jednoho filmu: Posbírala v prádelně kousky hodně špinavého prádla, naházela je do automatické pračky a spustila. A teď se to tam všelijak převaluje jedno přes druhé, barvy se míhají, hlava se točí, na chvíli se to nezastaví, ale smysl to nemá! --- Před pár dny jsem se zde zabýval filmem Hra o jablko. Mám dojem, že tenkrát Chytilová propagovala právě to, s čím za třicet let chodili lidé do „její“ psychologické poradny. A říká o filmu: „Pátrám po tom, proč nejsme schopni nadhledu, proč jsme tak všichni sebestřední.“ --- Ve filmu defilují postavy, jejichž sobectví dosahuje nadprůměrných hodnot. Proč takoví lidé chodí raději k psychologovi než ke knězi? U psychologa nehrozí moralizování, neuloží pokání. Příchozí není hříšník, protože není jasné, jaké jednání je hříšné. Příchozí je pacient, a ten cítí bolest. Nejde o to ho napravit, protože není jasné, jaké jednání je správné. Psycholog má jen odstranit tu bolest. V ideálním případě dát všem nějakou pilulku, aby se začali chovat tak, jak si pacient přeje. Pak z ordinace odhopká a je sám se sebou spokojen. --- Proto, paní režisérko, proto jsme tak sebestřední, protože žádný střed vně nás samých nemáme. Každý má právo na svůj vlastní názor, na svůj vlastní střed. Někdy se to nazývá mravní relativismus. Vaše hrdinka sestra Šímová (Hra o jablko) byla v bourání „středu“ jedním z průkopníků. Cože, co to teď na stáří povídáte? „Svět možná, asi, zcela určitě spěje do záhuby.“ Ale stále nechápete, kde se to tu vzalo, viďte? (31.08.2010)

Porevoluční filmy Chytilové jsou vesměs bída, to jsem tu alespoň jednou psala. Od Hezkých chvilek bez záruky jsem proto raději už nic nečekala. Ale ony mě docela překvapily a více méně bavily. Neříkám, že je to suprový film, to vůbec ne, mám k němu dost výtek, ale bavily mě osudy některých postav, bavila mě Jana Krausová i Jana Janěková, vcelku příjemně mi to uteklo... Jsem ráda, že se s Chytilovou loučím na docela pozitivní vlně. (03.04.2012)