Inland Empire

Mám rád v podstatě všechny filmy Davida Lynche před Inland empire. Nikdy mi nevadila jeho snaha odkrývat lidské podvědomí a tím znepřehledňovat samotný děj. V jeho předchozích snímcích byla krom touhy experimentovat a natočit něco originálního ale i snaha vyjít s divákem. Ta v Inland empire naprosto chybí. Tři hodiny dlouhý snímek postrádá režisérův typický humor (pokud to tedy humor kdy byl:), vizuálně je až odpudivý (rozmazaná digitální kamera je na plátně příšerná), a nejoriginálnějším motivem jsou několik let staré příběhy rodiny králíků. Je sice jednoduché říci, že Lynch nenatáčí samoúčelné experimenty, ale že jeho dílo je výsledkem dlouholeté autorovy snahy pohrávat si s lidskou psychikou. Jenže Inland empire na mně vůbec nepůsobil jako film. Spíš jako slepenina zdlouhavých záběrů postrádající schopnost vtáhnout diváka do děje. Myslím, že celému projektu by slušelo spíš rozdělení na části a uvedení na internetu. Doporučit někomu, aby na to šel do kina bych se asi neodvážil. (08.07.2007)

Něco se dost škaredým způsobem nepovedlo. David Lynch natočil vynikající filmy (Mulholland Drive, Lost Highway, Blue Velvet ) a teďka natočil hotovou kravinu. Fuj, hnus, nikdy více se nenechám trápit Inland Empire tři hodiny v kuse. První hodina pominuli ty králíky je celkem dobře snesitelná. Točení filmu působí nevšedně a zajímavě. Divák se chytá. Poté Lynchovi přeskočí kolečko a jde to celé tam kam i královna musí pěšky. A to nepočítám tu amatérskou kameru. Která je opravdu místy hodně amatérská. Nevím pro koho tohle Lynch točil. Pochybuju že pro lidi. Rada pro ostatní co to ještě neviděli. Nedívejte se! (23.06.2009)

Extrém. Začať točiť film bez dokončeného scenáru, ktorý sa navyše každým dňom vyvíja úplne iným smerom, by dostalo do psychických problémov nejedného filmára, či šéfov produkčných spoločností a ani herci to určite nemali jednoduché. Psychicky bez ujmy som po skončení Lynchovho filmu ešte neskončil a takisto to nebolo ani po tomto. Dlho som sa odhodlával na najnovšiu lynchovskú trojhodinovku a myslím, že by sa nič nestalo, keby som s ňou ešte chvíľku počkal. Aspoň by som sa ušetril trojhodinového tápania v nezmyselných chodbách príbehových línií, ktoré aj tak väčšinou skončili slepou uličkou. Po prvej hodinke som si hovoril, že Lynch sa konečne trošku umiernil, pretože príbeh, ktorý som sledoval mal hlavu aj pätu, bol celkom zaujímavý a postupne rástol aj môj záujem o film. Keď tu zrazu prišiel akýsi sek a tým príbehom ďalej ani len nepohlo. Namiesto toho sa dostalo na rad staré známe roztrieštenie divákovho vnímania kompaktnosti celku. Aby toho nebolo málo, David v priebehu pár minút šupol divákovi do cesty ďalšie dve časové a príbehové roviny. Jeho myšlienkový pochod v tom momente mohol byť asi nasledovný: "Však nech sa trápia, ciciaci, veď v tomto filme som ja pánom filmových pravidiel". Takže v ďalšom priebehu by ani Boh nevedel, na ktorú stranu sa mám orientovať a ja osobne som bol z toho taký vykoľajený, že ani s kompasom v ruke by som momentálne nevedel povedať kde je sever. Miestami som mal taký pocit, že aj výraz hercov bol asi niečo také, že: "Čo do riti, to vlastne točíme?!" Jedno sa však musí uznať, a to, že Lynch nech točí akúkoľvek haluz, tak jeho filmy (okrem dementných krátkych filmov) ostávajú pre mňa pozerateľné. Nech je jeho film akokoľvek nezmyselný, nech nad ním akokoľvek krútim hlavou a preklínam ďalší rozorvaný príbeh, ktorý nakoniec skončí bez štipky súvislosti, tak od neho nedokážem odtrhnúť oči, pozerám ho vkuse a hltám každú minútu a každý dialóg. Lynchova réžia je totiž skvelá. Pútavá a má svoje čaro. 65%. (09.08.2009)

dlho dlho sme cakali, nemohli sme sa dockat a uz je to za nami. pocity? velmi zvlastne. cakal som a dufal som v nieco ultra temne, dostal som ale ovela viac, ako vladzem stravit. david lynch neskryval realitu a chlapsky priznal, ze nakrucal bez scenara, ze ani na konci nevedel, ako to bude v skutocnosti vyzerat. a hold je to citit. rozny mis-mas, ktory treba vidiet minimalne dvakrat, co je vsak smutne, ja sa na repete uz necitim. takze sklamanie? ani nie. je to presne take, ake my, fanusikovia davida lyncha chceme vidiet. musim to vsetko momentalne vstrebat. (25.08.2007)

David Lynch je jako mýtický had požírající v kruhu sama sebe. Tohoto pocitu se po zhlédnutí jeho zatím posledního filmu nemohu zbavit. Inland Empire je jako halucinace, jenže v kině a tříhodinová... Chápu, že jde o příměr a podobenství o nesrozumitelnosti tohoto světa, jenže místa, na která nás, diváky pouští, už tu byla (červený pokoj v Twin Peaks, chata v Lost Highway, noční podnik v Mulholland Drive...), stejně mystická, ale tak trochu se vytrácí ono přízračné tajemství (když už dopředu znám klíč - oblast iracionálna), záměna identit také (Lost Highway), fascinace Hollywoodem též (Mulholland Drive), v podstatě se vším již jsme se mohli setkat v předešlých Lynchově opusech. Zajímavý byl snad jen motiv králičího sitcomu a použití samplovaného smíchu v nekomických místech coby gradace faktu, že absurdno má svůj absurdně humorný rozměr (viz třeba Franz Kafka) a snad ještě motiv paralelních světů (reflektující postmoderně poznatky z kvantové fyziky). Možná by bylo na čase, aby David Lynch udělal ve své tvorbě nějaký další úkrok stranou, jako třeba v případě Příběhu Alvina Straighta. Nevím totiž, kam chce takhle dojít. K absolutnímu surrealismu? Či už tam dávno je?! (12.11.2007)