• Radek99
    *****

    Opět ten svěrákovsky krásný ,,hezký český film"... Nejlepší český žijící scénárista Zdeněk Svěrák servíruje zase jedno ze svých dělových podání, opět ono prolnutí tragického s komickým, nádherné vychytávky a hraní si s jazykem a situační komikou, jak je u Svěráka zvykem (například geniální dialog Tkalouna s manželkou v pozadí s televizní telenovelou, která jejich rozhovoru dodává zcela nový rozměr), geniální pozorovací talent, tohle je odpozorované ze skutečného života (existenciální krize stáří, role Daniely Kolářové i její mnohaletý stereotypní manželský vztah i sexuální nezájem, stará nemohoucí žena zřejmě s Alzheimerovou chorobou, stupňující se provokování dětí během hodiny ve škole, různé lidské figurky atd.), práce s postupně odhalovanými motivy (otisky na zdi, čárky na bříšku neznámé, doučování němčiny...), různé slovní bonmoty, nádherně podaná moudra (Ovšem aby bylo vítání, musí být napřed loučení.) no a hlavně svěrákovské hlášky (Hele, nezacláněj tady a jdi si lisovat; Pracuju u lisu, proto mi kluci říkaj Úlisný...ve skutečnosti se ale jmenuju Šourek...) i bravurně zvládnuté scenáristické řemeslo (scéna postupného odhalování identity inženýra Landy v rozhovoru při jízdě autem je jednou z nejlépe napsaných za poslední dekádu v českém filmu). Výborná režisérská práce jeho syna, tohle je kvalitně odvedené řemeslo. Nádherná kamera pana Smutného, poetické pak mohou být i zdánlivě fádní momenty - například vlnění se vyprazdňujícího se horkovzdušného balonu, o ženských stehnech rýsujících se proti světlu pod látkou sukní nemluvě... Skvělé herecké obsazení a skvělé herecké výkony, nádherná a pravdivá Daniela Kolářová i stále samorostle svůj Zdeněk Svěrák (roli si napsal skutečně na tělo), skvěle hrající Jiří Macháček i Jan Budař (oba konečně excelují mimo svou zaběhlou typovou škatulku), po dlouhé době opět Pavel Landovský (vtipná aluze na Škvoreckého Černé barony, navíc nádherný paradox, kdy chartista a extrovert hraje mlčenlivého lampasáka), a mnozí další, a tentokrát pouze v miniroli Janův oblíbenec Ondřej Vetchý, mihl se i tradiční režisér Renč. Co ovšem u tohoto filmu docela selhalo, je hudba - silně patetická a sterilní hudba Ondřeje Soukupa se k filmu místy vůbec nehodila a vrcholem byl autorský písňový vstup Jaroslava Uhlíře. Severní vítr či Není nutno tedy tentokrát nereinkarnoval, tandemský tým Svěráků tady byl k jeho hudbě hodně nekritický... Product placement dnes již v českém filmu představuje nepsaný standard a tady ani mnoho nerušil. Díkybohu. Jen nepochopitelný kiks představuje scéna, kdy Tkaloun alias Zdeněk Svěrák spadne po srážce autem z kola. Buď to byl odkaz k poetice Bláznivé střely anebo vtip, který jsem já minimálně s půlkou kina nepochopili... Každopádně neuvěřitelných 1 254 282 diváků (zdroj Unie filmových distributorů) zhlédnuvších tenhle film jen v kinech svědčí o výjimečném postavení tandemu otce a syna v kontextu české kinematografie...(je to druhý nejnavštěvovanější český film od roku 1989, přičemž první je v žebříčku návštěvnosti, jak jinak, opět jejich společný film - oskarový Kolja...)(11.3.2007)

  • charlosina
    ***

    Z Vratných lahví mám rozpolcené pocity. Na jednu stranu dojemné scény (např. když si Svěrák uvědomí, že pro pedagogickou činnost už nemá dost sil a prohlásí: "Když já už to nedělám rád..."), na druhou stranu scény přehnané (např. přelétnutí Svěráka-kurýra přes plot mi dalo zabrat). Navíc jsem na tom byla v kině, kde se všichni smáli při scénách, u kterých mi smích přišel absolutně nevhodný, a naopak. Ale v tom to možná vězí: Ono to totiž vypadá, že Vratné lahve jsou určeny určité věkové kategorii. A do ní já zatím nespadám.(14.1.2008)

  • Marigold
    ****

    „Vratné láhve“ přinášejí milou a vřelou člověčinu na téma věčně neposedné mužské srdce, kterému už jaksi zbytek těla nestačí sekundovat. Nabízejí zábavný, výtečně napsaný a poutavě podaný sled historek, z nichž jen málo působí za vlasy přitaženě. Staří v podání Zdeňka Svěráka dýchá moudrostí a radostnou dětinskostí více než zapšklostí či povzneseným moralizováním. Především díky němu po delší době běží na plátnech kin český film s hlavou, patou a poezií. „Vratné láhve“ nepatří na vrchol synovsko-otcovské manufaktury, přesto jim ze srdce děkuji za hřejivý pocit, který jsem si z kina odnášel.(17.3.2007)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - Snímek získal Cenu poroty a Speciální cenu za scénář na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. (imro)

  • - Miliontá návštěvnice filmu vyhrála let balonem, tedy možnost zopakovat si jednu z nejkrásnějších scén filmu. Zdeněk Svěrák ji tam údajně napsal, protože toužil po vzdušném výletu. Při natáčení se ale všechno odehrálo jen v koši zavěšeném na velkém jeřábu. (imro)

  • - V scéne, kedy Daniela Kolářová prehliada televízny program, zaškrtne si fixovkou film Kolja - odkaz na Svěrákuv film. (Feanaro)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace