Obsah
-
Unikátní inscenace z archivu České televize (premiéra v roce 1966) přináší drama lidských vztahů, které se vyhrocují v atmosféře venkovské pouťové letní noci. Hra, kterou spisovatel František Hrubín napsal na počátku šedesátých let pro Národní divadlo, má silnou básnivou působivost, která v režii Evy Sadkové je ještě umocněna vynikajícím hereckým obsazením.
Spisovatel Josef Struna tráví dovolenou na vesnici, kde prožil dětství. Strýc Alois odchází do důchodu, spolu s manželkou a starším synem se vrací z oslavy v továrně. Teta nemůže odpustit synovci, že se oslavy nezúčastil. Od začátku je jasné, že rodinu ovládá autoritativní sobecká matka, tvrdá a zlá žena. Manžel rezignoval, má své králíky a vzpomínky na moře. Syn Jenda je pracovitý, trpí samotou. Matka mu různými intrikami rozbila před léty známost a on neměl dost sil se vzepřít. Mladší Mirek je poznamenaný výchovou, shromažďování majetku je i jeho životním cílem. Tonička, bývalá Jendova láska, čeká s Mirkem dítě... (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
gudaulin
Dnes už je tato televizní hra cenné víc pro své obsazení, když většina tehdejších hereckých es už není mezi námi nebo je v hereckém důchodu, ale tehdy šlo o jeden z dramatických vrcholů divadelní tvorby té doby. Jeden den ze života rodinného klanu, jemuž vévodí dominantní Marie Vášová, dává nahlédnout pod pokličku vzájemných rozporů členů nepříliš funkční rodiny, kde se kupí nenávisti, závist a zatrpklost. Václav Voska hraje sebestředného lietrárního autora, klterý je v tvůrčí krizi, a Vladimír Šmeral zase poněkud slabošského manžela, který přenechal rozhodování na své cílevědomější partnerce. Celkový dojem: 75 %.(27.10.2010)
-
LiVentura
Mistr Voska před dobrými dvaačtyřiceti léty v nejlepší formě, "český Ventura" nám však již svým skvostným hlasem a herectvím dělat radost dnes nemůže.....(19.10.2008)
-
Aky
Špičkové televizní drama z mnoha úhlů prosvětlující vztahy mezi členy navenek fungující, ale vnitřně rozvrácené široké rodiny, které kraluje, ale také jí nejvíc ubližuje, matka -slepice. V podtextu prosvítá skepse až posměch ve vztahu k socialistickým ideálům, což bylo zřejmě to, proč šla inscenace přímou cestou do trezoru.(30.10.2010)
-
Marthos
Televizní záznam Hrubínovy stejnojmenné divadelní hry před námi otevírá bohatou paletu lidských charakterů, jež zmítány v nejednoduchých paralelách vlastních životů marně hledají východisko z tohoto bludného kruhu. Pozvolna stárnoucí spisovatel, na něhož dopadají první příznaky vyhaslé inspirace konfrontuje svůj vztah s o několik mladší manželkou, atraktivní a nespoutanou lékařkou. Panorama venkovské pouti, během které dochází k osudovým zvratům v hrdinově příbuzenstvu, postupně odhaluje až patologickou deformaci jednotlivých členů tohoto obskurního společenství, vrcholící v závěrečnou inventarizaci vlastního svědomí. Typově přesně zvolený herecký soubor, perfektně odstíněný "mastroianniovsky" rozpolceným Voskou, naivním snílkovstvím Šmerala, materialistickou poživačností Vášové, socialistickým selstvím Valy nebo emancipovaným ženstvím Štěpánkové dotváří působivost celého příběhu a svým způsobem nastavuje nelichotivé zrcadlo nejen minulosti, ale i budoucnosti. Jeden bez druhého nedokáží být a přesto si navzájem tolik ubližují, právě tak, jako lidstvo samo a v tom lze vlastně nacházet silnou nadčasovost Hrubínova textu, který i po letech vzbuzuje řadu naléhavých otázek. Zda si z nich dokážeme vzít to dobré ukáže až čas, zatím tomu však nasvědčuje jen velmi málo.(19.9.2010)
-
vypravěč
Citlivá televizní adaptace skvělé divadelní hry Františka Hrubína, výtečně obsazená (tím, že vyzdvihuji ukotvení v krizi mastroianniovského, přesněji anselmiovského Václava Vosky, ztělesněnou naivitu „jezeďáckého selství“ Jana Valy a vítězící vyrovnanost nestárnoucí parvenu Jany Štěpánkové, jen vybírám to, co pro mne zůstává i po letech nejživější). Uzavřenost scény do venkovského stavení, z jehož zahrady je vidět „odvěké“ ruské kolo (a současně falešné slunce), které si rok co rok o pouti pouští v noci opilý kolotočář „jen tak, bez muziky a bez lidí“, odpovídá zdánlivě stabilním vztahům mezi postavami, těsněji či vzdáleněji připnutými k jedné rodině. Nehybnost je ovšem skutečně jen zdánlivá: soustavně ji totiž protrhávají hříchy, sny a viny minulosti (které ovšem nejsou ani úplně zlé ani úplně dobré), což potvrzuje i (opět jen zdánlivě) závěrečný konflikt. Bolest se nechýlí ke konci a ponese ji i nenarozené dítě.(8.4.2009)
-
Bohemák
Moc dobře zahraná i napsaná nepohoda. Je to hrozné, když rodinu řídí semetrika...(21.9.2010)
-
Lish84
Protože jsem si dopředu o ději moc nepřečetl, tak se přiznám, že mi chvíli trvalo, než jsem přesně rozklíčoval, jaké příbuzenské vztahy mezi postavami vlastně panují. Což mi bohužel zabránilo si některé scény "užít". Tedy: film rozhodně není kdovíjak nepochopitelný, jen mi přijde, že tvůrci pohled nezasvěceného diváka lehce podcenili. Každopádně: mezi kým panuje náklonnost nebo naopak nelibost je jasné hned. A nelibost jasně převažuje: s postupující stopáží nabývají hádky na intenzitě, staré křivdy vystupují na povrch a zjišťujeme, že snad žádná z postav se necítí být šťastná. Je znát, že všechny postavy tvůrci vykreslují záměrně vesměs nesympaticky. Jde o bezesporu silný příběh, ale musím říct, že na to, jaké věci se na obrazovce odehrály, mě zas až tolik nezasáhl.(19.10.2008)
-
=Číča=
působivé herecké výkony. ta matka mě děsila :o)(19.10.2008)