poster

Pururambo - prales, kde se zastavil čas

  • Česko

    Kamera na cestách: Pururambo - prales, kde se zastavil čas

  • Slovensko

    Pururambo

Dokumentární / Dobrodružný

Slovensko, 2005, 54 min

Režie:

Pavol Barabáš

Kamera:

Pavol Barabáš

Hrají:

Maroš Kramár (vyp.)

Střih:

Matej Beneš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • HenryS.
    ****

    Čtvrtá hvězda je čistě za atmosféru při sledování - spolu s dalšíma asi 8 lidma na konci února večer na Žiarskej chate v Roháčích, po a před pekelnými zimními tatranskými výšlapy. Bezkonkurenční informační hodnotu dost sráží ty rádoby dojemné a přemýšlivé kecy.(28.2.2011)

  • curunir
    *****

    ,,NOVÁ GUINEA JE NAJVäČŠÍM TROPICKÝM OSTROVOM SVETA. BOH JU VRAJ STVORIL AŽ V POSLEDNÝ DEŇ, KEĎ SA UŽ VEĽMI PONÁHĽAL. Z NARÝCHLO ZMIEŠANÉHO MATÉRIÁLU VZNIKLA POD UNAVENÝMI RUKAMI NEPREHĽADNÁ ZMES HôR, ÚDOLÍ, JAZIER A BAŽÍN, KTORÁ NIE JE VHODNÁ PRE ŽIVOT ČLOVEKA..." __A predsa tu žijú ľudia. Pavol Barabáš sa zo svojimi dvomi kolegami vypravil do nepreskúmanej džungle, aby priniesol jedinečný pohľad na život kmeňa Kompajov, ktorý jednoduchým a primitívnym spôsobom života žijú už od svojich počiatkov. Nepoznajú koleso ani kov - a na čo by im to vlastne tu na konci sveta bolo? Dokument je spracovaní veľmi príťažlivým spôsobom, dozvedáme sa každodennom živote domorodcov, taktiež aj o tamojších zemepisných danostiach. Osobne by som v pralese žiť nechcel a ani nevedel, rovnako tak ako domorodci v našej civilizácii, rozhodne je však Pururambo skvelou exkurziou do sveta, ktorý by inak ostal úplne skrytý.(27.2.2008)

  • pevico
    *****

    Archeologové se snaží přijít na to, jak jsme žili v době kamenné a ta přitom ještě neskončila... Kéž zůstane zbytek národů neobjeven! Nemůžeme jim přeci vnucovat naší kulturu, naší víru, když sami nic nemáme a v nic skutečně nevěříme !!! Jsou šťastní přesto (nebo právě proto?), že ani netuší, že jsou součástí "nějaké" Indonésie.(1.4.2011)

  • genetique
    *****

    Krásne dobrodružstvo, prekrásny dokument a vôbec prvý, ktorý ma dokázal rozplakať. Jedinečná výprava do najdrsnejších zákutí našej planéty prináša pasívnym dobrodruhom ako som ja to najslastnejšie uspokojenie. 95%.(24.12.2009)

  • lillien
    ****

    Borec z toho dokumentu má naprostou pravdu..vysíláme průzkumné sondy do vesmíru, archeologové se pižlají s oprašováním každého úlomku kdejaké blbé kosti a přímo před nosem v naší přítomnosti nám on-line probíhá na Nové Guinei doba kamenná, přičemž život, zvyky a myšlení těchto lidí máme zmapované minimálně. Na druhou stranu je to dobře. Es kommt der tag, kdy se jim do stromových chýší tak dlouho budou cpát misionáři s DVD o umučení Krista, až jim nakonec tu pohádku taky našroubujou do hlavy, přinutí je vnímat jejich nahotu jako hřích a naženou je do zděného baráku s křížem vytleskávat aleluja. Díky za každý den, kdy ještě nepronikla podělaná civilizace do posledního nedotknutelného muzea přirozenosti. Život lidí za kanibalskou zónou na Papui nám může místy připadat šíleně zvrácený, ale co je vlastně větší zvrácenost..lít do sebe hektolitry chemicky obarvených a uměle vytuněných sraček a dohnat své chuťové buňky k absolutní otupělosti, nebo sníst čerstvého tlustého syrového červa?:) Většina života lidí v kmenech této džungle se ostatně točí kolem jídla. S ničím jiným kromě jídla a ochrany svých teritorií proti vetřelcům si vůbec nelámou hlavu. Kdo z nás má míň stresů, kdo z nás je vlastně šťastnější? my, s našimi notebooky, 12hodinovou pracovní dobou, civilizačníma chorobama, strachem ze stárnutí a věčně pod masírkou kultu těla, pod tlakem medií, zmanipulováni umělým strachem našich vládních zlodějských komand, nebo oni, jejichž jedinou vymožeností je nůž ze stehení kosti kasuára a kteří prostě jen ze dne na den žijí..(21.3.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace