Peníze těch druhých

Uřvaná psychedelická hudba ruší svými ataky líně ubíhající drama o zlotřilých vysoce postavených bankovních úřednících. Množství logických lapsů dělá z kriticky míněného snímku nechtěnou komedii. I kdybych nad ostatními mávla rukou, archivářovo jednání by se mohlo rovnou zapsat do učebnic psychiatrie. Herecky solidní, režijně nezajímavý film vychází z mimořádně zajímavého námětu, který mohl sloužit jako varovně zdvižený prst dávno před kardinálním průšvihem amerických bankovních derivátů. (26.12.2020)

Film sa škriabe na hranici surrealizmu a robí to veľmi zámerne. Príbeh začína prepustením popredného zamestnanca banky po tom, čo sa zistilo, že nejaké investičné peniaze boli spreneverené. Zamestnanec banky sa počas strastiplných (surrealistických alebo možno futuristických) pracovných pohovorov stále snaží dokázať svoju nevinu a výrazne mu pomáha manželka. 7/10 (07.12.2021)

Tak nekompromisní kritiku politické manipulace v kapitalistické spoločnosti aby jeden pohledal. Christian de Chalonge sáhl po předloze, jejíž volbu bych spíše tipoval na Costa-Gavrase. Ale výsledkem není žádný thriller costa-gavrasovského ražení, zato ale stejně tak sugestivní psychologické drama z prostředí bankovního domu. Přiznám se, že jsem od de Chalonga po dvou nepříliš pozitivních zkušenostech ve znamení nepříjemně podivných filmových zážitků už nic skvělého neočekával. Ale tentokrát je režisérův film nejen umělecky osobitý, ale i hodně napínavý (i díky osobité výstavbě příběhu s retrospektivním odhalováním historie případu v první polovině) a de Chalonge mi jako režisér do třetice konečně sedl. Nasmínání dialogů v poloprázdných interiérech nejednou připomíná navzdory barevnému vizuálu černobílou kameru, ty dlouhé chodby a velké místnosti v úředních budovách vytvářejí místy až kafkovskou atmosféru, skvěle vrcholící v soudním procesu (jenž je zde velmi netradičně zabíraný z otevřených chodeb do síně plných davu a v pozadí doprovázený psychedelickou hudbou). Rozehraný herecký duel mezi Trintigantem (v roli obětě systému) a Serraultem (coby chamtivým manipulativním bankéřem) má v sobě tak silné grády, že dokáže směle překrýt i menší herecké slabiny Catherine Deneuve, která mi zde po boku pánů připadala jako pouhá okrasa a snesla by ve výsledku možná ještě méně prostoru. Ba co víc, tento film je skvělý natolik, že mi výjimečně nevadil ani tradičně prkenný Claude Brasseur. Sílou výpovědě a filmařskými kvality jsou dle mého názoru Peníze těch druhých srovnatelné s tuzemským Obžalovaným (1964), byť každý z těchto dvou filmů podává výpověď o politicky odlišném systému. 85% (05.12.2020)

Peníze těch druhých jsou dokladem toho, že se jako živočišný druh vyvíjíme pomalu a v zásadě řešíme tytéž problémy, jako řešili staří Římané nebo Řekové. To znamená, naše chamtivost a malost se k lepšímu rozhodně nemění. Schopnost bankovních manažerů nacházet skulinky v systému k ožebračování drobných střadatelů bezpochyby není vynálezem 21. století nebo české cesty privatizace národního hospodářství. Mechanismy společenského systému založeného na hromadění majetku fungují univerzálně. Jen v té západní společnosti se musí víc ohlížet na veřejné mínění. Jeden z nejvýraznějších francouzských herců 2. poloviny 20. století Jean-Louis Trintignant prakticky nesleze z obrazu a je spolehlivou oporou filmu. Stejně tak je radost dívat se na jeho protihráče Serraulta v roli bankéře, který za žádnou cenu nechce prohrát. Považuju za zajímavé, že Serrault je vnímám především jako komik, ačkoliv jeho nejednoznačné či vyloženě záporné role v dramatech mi přijdou mnohem zásadnější. Filmu se v některých pasážích nedá upřít působivost a atmosféra - za všechny bych vybral scény z personální agentury, která svým psychologickým nátlakem dokáže uchazeče o práci zahnat do kouta a připravit o důstojnost. Bohužel, silná místa jsou vyvažována scénami, ze kterých cítím naivitu a ztrátu smyslu pro realitu. Například když si skupina nejvyšších manažerů neví rady se zaměstnancem, který se zamkl v archívu, a celou noc se mu osobně snaží jeho počínání rozmluvit. Catherine Deneuve sice na rozdíl od řady profesionálních modelek zkoušejících štěstí na poli kinematografie není herecky toporná, nemám ale pocit, že by filmu posloužila víc než jako půvabná dekorace. Celkový dojem: 65 %. (27.03.2016)

Film, kde samotny Jean Louis Trintignant hral hovno -teda pardon, mne to zase uslo, samozrejme som chcel napisat ze sa nedostatocne vlozil do roly a nepresvedcil ma hereckym vykonom. Kulisy plane, dialogy hnusne, po chvili sa nedali pocuvat ..... jak tak pozeram, reziser DeChalonge doteraz nic poriadne nenatocil . 20 % (18.06.2019)