Bublina

Člověk by ani neřekl, že Steven Soderbergh, tvůrce úspěšného Hollywoodského trháku, Dannyho parťáci, natočil tento amatérský, téměř experimentální, nezávislý snímek, obsazený samými neherci. Příběh je docela prázdný a plochý, emoce téměř žádné, postavy spíše ke všemu přistupují jakoby netečně a bez zájmu. Neherci jsou však sympatičtí a "hrají" docela obstojně, takže i díky nim se z Bubliny stává příjemný a osobitý snímek, který díky krátké stopáži stojí za zhlédnutí. Jedná se možná o ten nejobyčejnější divácký zážitek, který Vás nemusí ničím zaujmout. Zobrazuje skupinu lidí, jejich práci a všední stereotypy. Ale oproti komerčním, nablýskaným, "hvězdným" filmům je Bublina nenáročnou "odbočkou" do jiných řad. (29.10.2012)

Bubble je silný film s nádherne minimálnym scenárom od Colemana Hougha. Soderbergh nasmeroval svojich hercov k dokonalosti, vďaka čomu sú na nerozoznanie od ich úloh. A aj keď sa príbeh pre svoj konflikt uchyľuje k senzáci, film je veľavravný vo svojom stvárnení mlčania, depresie, represie, popretia a trápenia stredozápadnej bielej robotníckej triedy. 6/10 (16.05.2021)

Od tohto filmu (vážne neviem prečo) som čakal viac. Zaujímavý priestor fabriky na bábiky poskytuje toľko vizuálnych aj významových možností, že mám pocit nenaplnenosti, ale na druhej strane je film vo vyjadrovaní celkom presný, všetko sedí a som si takmer istý, že Soderbergh dosiahol to, čo chcel, so všetkými tými nehercami, ostrou kovovou gitarovou muzikou, v nude a studených farbách utopené americké malomesto, fast foody, všetko. na rozdiel od ostatných režisérových filmov vybočuje okrem distribučnej zvláštnosti a iných špecifík aj samotným názvom, s ktorými sa pri dielach minulých veľmi netrápil a boli popisne jasné a trefné, kdežto tu sa človek musí aj zamyslieť, čo je tou stevenovou "bublinou". (06.12.2006)

Strohost, nezúčastněnost, s níž neúnavný pokušitel trpělivosti mainstreamového diváka, Steven Soderbergh, sleduje tragédii na jednom americkém maloměstě, je skoro neuvěřitelná. Tvůrce, který ve svých filmech skáče ze žánru do žánru a od formy k formě se tu obešel bez profesionálních herců, bez speciálních efektů, kamerových filtrů i umělých dekorací. V reálném prostředí, s neherci a na digitální kameru natočil něco, co bychom možná mohli nazvat nezávislý film“, všem škatulkám se to však vzpírá. Příběh tří zaměstnanců malé továrničky na plastikové panenky (gumové hlavičky jako jeden z možných klíčů k jen na první pohled něžnému názvu) začíná jako melodrama, skoro jako romantická komedie. Jakoby mimochodem během jednoho dvou dialogů a několika jízd autem přechází v sociálně psychologické drama a v závěru se stočí v detektivku. A všechno mimochodem. Mezi řečí. Jediným čitelným předělem mezi jednotlivými rovinami je asi jenom rytmická kytarovka, s níž do příběhu bez jakýchkoli okolků vplujeme, abychom z něj po studené sprše na konci zase odešli. Ve strohé kameře, která se za celý film pohne snad dvakrát se toho jakoby neděje moc, ve skutečnosti se toho ráz naráz však děje tolik, že vám nezbývá, než nechat klesnout bradu. Pár pohledů, pár vět, pár kroků a vy máte najednou dojem, že takhle nějak se to může stát. Že největší peklo bude nejspíš tam, kde byste ho vůbec nečekali. (11.09.2006)

Autentické, civilní, realistické. To jsou jen přívlastky, které z Bubliny vyloženě čouhají, aniž by přitom vysvětlovali, proč Soderbergh zvolil právě takovouhle formu, a kam s jejím experimentováním míří. Pokud bych měl s nějakým režisérem sednout k pivu a nechat si od něj vysvetlit smysl jeho počínání, Soderbergha s Bublinou bych asi ocenil ze všech nejvíc. (28.07.2006)