Příběhy slavných - Série 1 (2000) (série)
Režie:
Olga SommerováHrají:
Jiří Šlitr (a.z.), Jiří Suchý, Miroslav Horníček, Eva Pilarová, Lubomír Lipský st., Sylvie DaníčkováObsahy(1)
Přestože skládal jako samouk, zpívají jeho písničky profíci i celé generace fanoušků. Když jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým, nemohl tušit, jak výrazně tato dvojice poznamená vývoj malých divadelních scén, a především specifickou atmosféru divadla Semafor. Byl u celé řady významných projektů a uměleckých činů šedesátých let. Jen velmi málo se vědělo o jeho soukromí. Svědectví o životě a smrti Jiřího Šlitra, spoluzakladatele Semaforu, muzikanta, výtvarníka a člověka podávají mimo jiné J. Suchý, M. Horníček, E. Pilarová, L. Lipský, F. Havlík a J. Černý. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Já vím, že ti nejlepší vždycky odcházejí první. Ale proč, sakra?! ()
Tak na tenhle dokument Olgy Sommerové jsem se po letech opět rád podíval a nevadilo mi počkat si na něj v ČT Art po 24. hodině dnes v noci. Velká dáma českého dokumentu v něm předvedla, že dokument opravdu dělat umí a to osobitě. Skvěle si vybrala adekvátní píseň a učinila z ní nejen název filmu, ale i hlavní leitmotiv celého dokumentu. Přímé výpovědi hvězd, z kterých mnozí již nejsou mezi námi, dává dokumentu po letech ještě další rozměr a proto dávám plné hodnocení. ()
V našich končinách neběhá moc lidí, kteří umí bavit ostatní a přitom si klidně dělat legraci i zebe samotného. Jiří Šlitr takový byl a mne zaujala zejména scéna, ve které zpívá "Oči sněhem zaváté" a přesvědčuje přitom diváka, že to je stejně kvalitní interpretace, jako když to zpívá Karel Gott. Ty archívní záběry jsou stejně o třídu výš než celý tento dokument a tak jen musím smutnit nad tím, že Šlitr nedostal k pobytu mezi námi delší časový prostor. ()
O další obrovité osobnosti našich uměleckých dějin, která si pár měsíců před smrtí nazpívala svůj epitaf. Škoda Jiří, že už nejsi. ()
Olga Sommerová dokonale oživuje dosti neohebný formát televizního dokumentu nejen smysluplnou kompozicí, důvtipným leitmotivem či poučenou volbou pamětníků, ale především úspěšnou snahou několikanásobně přesáhnout téma dokumentu, které přitom není nikterak umenšeno. Vedle závěrečného nadčasového poselství otce Jitky Maxové toho dosahuje mimořádnou pozorností věnovanou všem zúčastněným. Jejich svědectví zde nezaznívají jako ilustrace vyprávěného příběhu nebo životopisu, ale jako důvěrná výpověď o „sobě samém“. Namísto slovníkové skladby plochých dat se tak divák konfrontuje s lidmi, které poznává, a současně se seznamuje i s tím, o kom všichni mluví. Tak i tento snímek živě a plně uvádí do světa, v život, a to se stejnou intenzitou jako režisérčiny velkorysejší celovečerní dokumenty. Obdivuhodně bdělé… ()
Reklama