Let číslo 93
-
United 93
-
Vol 93
(Francie) -
Let číslo 93
Drama / Historický
Velká Británie / USA / Francie, 2006, 111 min
Režie:
Paul GreengrassHudba:
John PowellObsah
-
V roce 2006 měly premiéru dva snímky mapující pohnuté události 11. září 2001 v diametrálně odlišných uměleckých přístupech. Zatímco (kdysi neúprosný kritik a interpret dějin USA 20. století) Oliver Stone vsadil ve svém World Trade Center (2006) na cukrkandlový obraz hrdinství několika vybraných Američanů, reprezentujících v hollywoodském pars pro toto celý národ, původem Brit Paul Greengrass natočil mrazivou real-time rekonstrukci daných událostí.
Let číslo 93 je esencí Greengrassova filmového stylu formálně ukotveného v „dokumentární" ruční kameře, která permanentně narušuje osobní prostor hrdinů dramatu a svou neustálou blízkostí konfrontuje chaos okamžiku s pozdějším titánským vnímáním celé události. Druhým prvkem, jenž Greengrassův film přibližuje klasickému dokumentu, je selektivní střih, jenž z několika paralelních dějových pásem (události na palubě letu číslo 93, řídící střediska, armádní velitelství) extrahuje klíčové okamžiky a funguje tak na podobné bázi jako televizní zpravodajství mapující „živě" komplexní událost s několika paralelními ději a desítkami protagonistů.
Oproti normativním reportážním záběrům zachycujícím ve valné většině cíle Al-Kajdy (Světové obchodní centrum, Pentagon) se Greengrass zaměřuje především na události na palubě letadla United Airlines letícího z Newarku do San Francisca a na boj 33 pasažérů a sedmi členů posádky se čtyřmi únosci vedenými Libanoncem Ziadem Jarrahem. Hraná rekonstrukce událostí je postavena na dostupných záznamech z mobilních telefonů a tísňových volání, které měli tvůrci filmu k dispozici a které byly postupně volně zpřístupněny v médiích (mp3 přepis posledního hovoru CeeCee Lylesové je například volně k přehrání na Wikipedii).
Greengrass ve svém filmu záměrně vytváří kontrast mezi reportážní první polovinou, postavenou na repetitivních analýzách řídících středisek reprezentujících snahu o správný běh „velkých" dějin, a druhou polovinou filmu, dodržující důsledně aristotelskou jednotu místa, času a prostoru, v níž několik hrdinů zoufale bojuje o své životy tvořící „malé dějiny". V závěru se pak za modliteb ke Kristu i Mohammedovi oba typy dějin propojují v mrazivém danse macabre. - Jan Jílek (Letní filmová škola) -
!!!POZOR VŠEM!!! NEŽ TENTO FILM OHODNOTÍTE, UJISTĚTE SE, ŽE JSTE NEVIDĚLI FILM FLIGHT 93, KTERÝ MĚL ROVNĚŽ PREMIÉRU V ROCE 2006 A JE ÚPLNĚ O TOMTÉŽ!!!
11. září 2001. Čtyři letadla plná pasažérů rolují ranvejí a nikdo netuší, že se jedná o jejich poslední let a zároveň pár okamžiků života několika tisíců lidí. Během několika hodin jsou letadla unesena islámskými extrémisty z teroristické skupiny Al-Kajdá, jež pod vedením Usamy Bin Ládina přísahala smrt Americe a všem jejím přisluhovačům (spojencům). Tři z unesených letadel zasáhla svůj cíl. Let United 93 však ne - a toto je jeho příběh. (monolog)
Komentáře uživatelů k filmu (919)
-
POMO
Aj keby UNITED 93 nebol podľa skutočných udalostí, prekračuje isté hranice média zvaného "film". Takto sa stáva jedným z najdôležitejších mediálnych počinov začiatku nového storočia.(17.9.2006)
-
kleopatra
Hraný dokument, nevnímáme-li tu slovo hraný jako předstíraný a dokument jako suchopárný shluk dat. Let chápu jako rekonstrukci, jako poselství. Když jsem tehdy viděla padat dvojčata, myslela jsem na lidi v nich, Greengrass na lidi myslel taky, i když nám neukázal, jak před odletem snídají s rodinkou a poplácávají se při odchodu po zádech. Naopak ona anonymita poskytla větší autentičnost a dopad, nekompromisní úder do srdcí a myslí bez laciného vydírání, v čemž shledávám největší hodnotu filmu. Tohle těžko něco překoná.(1.10.2006)
-
KevSpa
Pokud jste viděli Greengrassův snímek Bloody Sunday, víte přesně co očekávat. I přesto však režisér překoná všechny vaše představy. Strhující film.(2.8.2006)
-
Cival
Neuvěřitelné. Mistrovský kus bez chyb a nedostatků. Důstojný jako pocta zesnulým "hrdinům", zároveň dokonale fungující i bez vnímání dané události. Greengrass potvrdil svou velikost a já dlouho hledal nejen slova, ale i svůj dech a klidnou tepovou frekvenci.(25.5.2006)
-
Houdini
Oscar 2 nominace: Režie, Střih(23.1.2007)
-
Lima
Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly. Zezačátku Greengrass geniálně vrací divákovi náhledem do dění v letových střediscích šok 11.září i se všemi zmatky ("Kam letí ty stíhačky?") a strnulým úžasem (garantuji vám, že ačkoliv jste viděli náraz druhého letadla do jednoho z Dvojčat aspoň stokrát, v Greengrassově podání vás z vizuálně provařeného záběru opět pořádně zamrazí). Posledních 40 minut se pak, počínaje únosem letadla, děje neskutečná emocionální jízda, při jejímž konci jsem měl, ve scéně kdy se pasažéři dobývají do pilotní kabiny, tep asi 220 a sbíral spadlou čelist z podlahy. A to i navzdory vědomí, jak to celé dopadne. Úžasné! A pokud se obávaté nějakého patosu, se záběry plnými hvězd a modročervených pruhů, obáváte se zbytečně. Na to je Greengrass až příliš velký formát. PS: Vzhledem k neuvěřitelné odvaze, kterou někteří cestující projevili a kterou film tak působivě zachycuje, se domnívám, že lepší filmový epitaf si jejich pozůstalí ani přát nemohli.(4.6.2006)
-
Galadriel
Všichni ví, co se bude dít a jak to dopadne ale i tak je to nářez, který vás přitluče do křesla od první minuty do té úplně poslední.(12.9.2007)
-
Gemini
Deset let "poté" jsem zhlédl film natočený s pětiletým odstupem od událostí, které bez jakékoliv diskuze jednou provždy změnily svět (bližší rozbor je možný u piva). Předem mi byl znám styl, jakým je film natočen, a že jde o v podstatě dokumentární rekonstrukci. Absolutně jsem ale nebyl připraven na to, jak živě bude celá věc působit, a jakým způsobem mi bude běhat mráz po zádech. Myslím, že Greengrass posunul hranici filmového umění zase o kus dál, a ta intenzita zážitku nepramení z toho, že se jedná zrovna o "nedotknutelné" a "ctihodné" jedenácté září, a že bych se cítil spravedlivě pohoršen zlem, které se tehdy stalo. Prostě jsem nikde jinde necítil, že by lidské úsilí zachránit si holý život - a to na obou stranách! (byť únosci chtěli přežít jen dost dlouho na to, aby mohli slavně vstoupit na nebesa ke svým pannám) - působilo tak přesvědčivě. Stačí "jenom" budovat od začátku věrně atmosféru chaosu, který nastal, a toho úžasu/neuvěření/překvapení z toho, že by najednou mohlo dojít k tolika únosům letadel, a hlavně proč se to děje. Že někoho mohlo napadnout něco tak neskutečného jako vzít takhle obrovský stroj a napálit to s ním do takhle obrovské/důležité budovy. A znova. A znova. A skoro. Zatmívačkové popisky byly podle mě naprosto zbytečné - všechno, co potřebujete, vidíte předtím. Nechme politiku a konspirace stranou (tak jako Greengrass), TOHLE je režijní genialita a film par excellence. Jinak bych si přece nemohl myslet, že se to těm cestujícím přece jen povede... 100%(16.9.2011)
-
Tosim
Greengrass do toho jde vlastně pořád stejně a pořád stejně dobře mu to vychází. Vyhnout se hodnocení a jen popisovat je totiž ten nejlepší způsob, jak strhnout na svou stranu, odvést kvalitní řemeslo a přitom nechat i nějakou tu myšlenku mezi řádky, která nemusí být nutně řvána nahlas.(5.9.2006)
-
Isherwood
Šlo to natočit dvěma způsoby. Buď jako hyperpatetickou hrůzu vidící za každým Arabem teroristu a v každém Američanu patriota ochotného zemřít pro vlast; a nebo takhle. Paul Greengrass se nezaobírá žádnými motivy, které vedly teroristy k činu, ale zachycuje je pouze jako lidi, kteří jdou sveřepě za svým cílem a na cestující naopak nahlíží jako na skupinu lidí, kteří v extrémní situaci dokázali provést jediný radikálně-zoufalý čin vzdoru. To vše v real-timeovém provedení, které se z dispečinku posléze přenese na palubu letadla a přes ruční kameru zachycuje bezprostřední dění, nezaobírá se vytvářením psychologie, vztahů či rychlých vazeb. Právě díky tomu pak působí celý film mnohem uvěřitelněji, syrověji a závěrečných 10 minut se navěky zapíše do dějin filmu! Pro toho, kdo umí soucítit s obyčejným lidským osudem je tento film maximální možnou oslavou civilního hrdinství. Kdo hledá teorie, politiku a společenskou kritiku, nech si počká na WTC Olivera Stonea(13.6.2006)
-
Tom Hardy
Nikdy v životě jsem nezažil po projekci takové ticho. Kdyby to celé nebylo tak smutné a zdrcující, lidé by tleskali. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem po skončení nějakého filmu lapal po dechu a neuvědomil si, že pláču. Byl jsem tam s nimi. Cítil všechen ten strach a bezmoc. A odevzdaně sledovat blížící se zemi. Jeden z nejdůležitějších a nejpůsobivějších filmových pomníků.(16.7.2006)
-
Matty
V tom letadle bylo 44 lidí. 40 obyčejných civilistů jako vy nebo já, kterým šlo jenom o to, dostat se z Newarku do San Franciska, a 4 teroristé, kterým šlo jenom o jedno. Zemřeli všichni. Tohle ví skoro každý, ale teprve dnes, pět let po oné tragédii, to může každý vidět na vlastní oči, prožít na vlastní kůži. Bohudík ne doslovně. Viděl jsem Krvavou neděli, podobně pojatý Greengrasův film, a myslel jsem si, že vím, co mě čeká. Vlastně jsem na to byl jakýmsi zvráceným způsobem natěšený, tak natěšený, až mě to znepokojovalo, protože čím větší je očekávání, tím větší je obvykle následné zklamání. Jenže výsledek překonal i mé nejtroufalejší představy. Nedokážu to popsat slovy, ten pocit, když jsem po hodině a třičtvrtě vycházel z kina s nohami neschopnými pohybu, s hlavou jako po menším otřesu mozku. Nedokážu to dnes a pravděpodobně ani za týden. Prvních dvacet minut filmu je ještě jakž takž únosných, dozvíme se něco o bezpečnostních kontrolách před letem, o práci letových dispečerů, je to poklidný dokument. No a pak to přijde. Jedno pohřešované letadlo, druhé pohřešované letadlo, černý dým valící se z WTC, Boening narážející do WTC, a United 93 ve vzduchu, se čtyřmi podezřelými pasažéry a s brzy blednoucí vyhlídkou na poklidný pětihodinový let. Téměř v reálném čase sledujeme paralelně chaos panující v řídících střediscích a houstnoucí atmosféru na palubě „devadesáttrojky“. Posledních třicet minut pak kamera v podstatě neopouští prostor letadla, roztřeseně zaznamenává zoufalý pokus cestujících o zvrat zdánlivě nezvratitelného. Víte jak, to skončí, ale stejně si přejete, aby měli víc štěstí, víc času k provedení svého plánu a do poslední vteřiny ve vás hoří jiskřička naděje. Bohužel. Let číslo 93 není nudnou dokumentární rekonstrukcí se špatnými herci a nevzrušivým hlasem vypravěče, není ani pateticko-patriotickým dramatem se spoustou zpomalených záběrů podmalovaných dojemnou hudbou (to nás pravděpodobně čeká až u Stoneova World Trade Centra). Let číslo 93 nic nekonstatuje, nic neřeší, nehledá odpovědi, nic neidealizuje, neglorifikuje, neheroizuje, prostě jenom zaznamenává, jak to tehdy s největší pravděpodobností vypadalo. Ve filmu sice je krev a sprostá slova, ale jeho největší síla tkví v neustávajícím psychickém nátlaku, na diváka a později i na pasažéry. Žádný horor nepředstavuje psychický teror srovnatelný s Letem číslo 93. Pokud se nechcete cítit „divně“, ve smyslu nepříjemně, nechoďte na to, ale pokud chcete vidět nejlepší film za několik posledních let, tak do toho kina jděte. Ale popcorn nedoporučuji, zadrhl by se vám v krku. 95% Zajímavé komentáře: Le_Chuck, Nick Tow, kitano, Merggie, Cimr, DAF1, Potrublo(26.8.2006)
-
Djkoma
Více než film je to rekonstrukce jednoho dějově domyšleného, ale průběhem a svým koncem daného příběhu. Paul Greengrass dokazuje proč je nejrealističtější režisér posledních 10 let a ani v jedné sekundě neztrácí půdu pod nohama. Herecké výkony nejsou dokonalé a v tom je jejich síla. Úmyslně působí dokonale realisticky a nenajdete jednu postavu jednoho herce v hromadě vyděšených postav. Realita je pro některé autory cílem pro jiné prostředkem...(7.12.2006)
-
Renton
LFŠ .. Scénář: Paul Greengrass .. Únos - chaos - vzdor - náraz - tma - hrobové ticho - 9/11(29.7.2006)
-
Malarkey
Fantasticky živé zpracování jednoho velkého tabu. Při zapnutí mě míjel takový zvláštní nepříjemný pocit, který věstil, že toto nebude zas tak obyčejný film. Paul Greengrass, režisér který když už se do nějakého díla pustí, diváka zlomí na kolena jeho syrovostí, nefalšovanou odvahou a pocitem zármutku. Nikdy mě nedokázal film vtáhnout do děje jako tento. I přesto, že jsem věděl jak toto vše dopadne nemohl jsem od obrazovky odtrhnout oči a pouze sledoval sled událostí, které se na palubě letadla United 93 děli v posledních minutách, vteřinách, setinách. Čas jakoby neubíhal, to jen zem nad kterou tak blízko letí letadlo s určeným cílem ubíhala tak neokázale rychle, že by se nad tím vším zastavil samotný filosof s otázkou...je toto všechno vůbec pravda? Bohužel ano, ale režisér nám ji ukázal v tak reálné a přesvědčivé podobě, že pocta padlým 11. září 2001 je to opravdu nádherná, že jen málokdo si takové zaslouží.(20.1.2007)
-
Anthony
Greengrass je génius. Má dost originální rukopis a v jeho dokumentárním pojetí má výpověď neskutečnou sílu. Jestli se aspoň do oscarových nominací nedostane film a režie (ale třeba i střih), tak by akademici prokázali (opět) svou demenci. Závěrečné minuty se mnou opravdu zamávaly, myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi.(30.8.2006)
-
Adrian
Podobne, ako Gus Van Sant v Elephantovi skoro "paradokumentárnou-hranou rekonštrukciou" zachytil masaker na americkej strednej škole, tak aj Grengrass štýlom spracovania takpovediac "nezaujato - od vedľa" pristupuje k 9/11. Pod Greengrassovou taktovkou vás hľadáčik kamery spolu s ďalšími výrazovými prostriedkami pomaly, ale neodvratne nielenže vtiahne, ale priamo vcucne do diania na plátne. Bez príkras, pátosu a zjavne manipulatívneho vynucovania sĺz dojatia. V tomto ovzduší aj slová "I love you" tnú do živého. Nielen záverečná sedeminútovka predstavuje pre mňa jedny z najintenzívnejšich chvíľ stupňujúcej atmosféry napätia, hystérie, ale i rozhodnosti k činu, aké som mal možnosť doteraz vidieť.(1.6.2006)
-
Enšpígl
Abych mohl napsat tento komentář musel jsem si dát odstup, zklidnit rozbušené srdce a vysprchovat se od potu. Věděl jsem jen, že jdu na film inspirovaný skutečnou tragickou událostí z nedávné minulosti ,ale nebyl jsem připraven na to, že během 90minut prožiji zcela naplno snad všechny možné emoce, lítost, vztek, dojetí, nenávist, bezmoc,strach, obavu. Své srdce jsem slyšel už několikrát,ale ještě nikdy ne během filmu!!!Film je pojat dokumentárním způsobem, nehodnotí,neopěvuje,nezatracuje, prostě " jen" je. Toto je skutečná filmová pocta všem pasežerům tohoto letu. Panu Paulu Greengrassovi se podařilo to, že ve vyprodaném multikně po skončení filmu bylo takové ticho,že" ten pověstný" špendlík by skutečně byl slyšet. A já se kouknul svým emocím na dno . Můj tep v závěru filmu byl jistě rychlejší než jízda porsche.Pro mě nejsilnější žitvotní filmový zážitek v životě.(27.8.2006)
-
Marigold
Řečeno koncentrovaně: Paul Greengrass a jediná logická reakce na donedávna tabuizované téma – zachovat si odstup, nesoudit, nehodnotit a předkládat pokud možno ověřená fakta. Je-li filmař silný v kramflecích a disponuje-li skvěle zvládnutými zbraněmi jako je ruční kamera a civilně hrající ansámbl bez hvězd, pak výsledek nemůže být jiný než naprosto sugestivní, mrazivý, strhující. Přesně takový je i United 93. Nijak diváka nešetří redukcemi, vtahuje ho všemi technickými prostředky do středu dění, prezentuje události s mrazivou autenticitou a vypravěčským odstupem. Jenže samo podání je doslova požírající a zaujetí dějem, neodbytný pocit nevykonstruovanosti, absence klasických dějových schémat, to všechno vytváří podhoubí pro silný až otřesný divácký zážitek. Na jeho konci není moralizování, neotřesitelné ujištění, že dobro lze vymezit od zla, že hranice je pevná a její překročení bude potrestáno. Na konci je zjištění, že oběti i vrazi jsou stále a jen lidmi. Nejmrazivějším momentem celého filmu tak pro mě byla modlitba těsně před neodvratnou katastrofou. Na palubě Greengrassova letu 93 se v té chvíli zhmotnila veškerá bizarnost a absurdita současného světa. Hodnota takového snímku milionkrát přesahuje prefabrikovaná poselství o skutečných hrdinech, protože divákovi nabízí intenzivní prožitek bez našeptávání. Je jen na vás, jak jej vyhodnotíte.(28.8.2006)
-
AngelAngie
Ten závěr .. tleskám!(31.5.2008)
