Divoká krása

Příběh této rodiny, bakelitových králů, stojí za přečtení...očividně i za zfilmování, ale bohužel ne důsledné. Těžce disociální jedinci, kteří neví, co sami se sebou, ale ví, jak si navzájem z nudy ubližovat a to až za hranici normálnosti... "Putaaa!" Nebýt naprosto přesné a překrásné Julianne, která prostě BYLA Barbarou, byl by to rozhodně slabší celek. (19.10.2015)

Film o hledání pochopení a o předstírání, že se nám ho dostává. Hlavním hrdinou není smetánka šedesátých let ani exotické exteriéry či vyšinutá manželka a matka, ale lež a její podoby a také sobeckost hluboce zakořeněná v každém z rodičů - chtějí ubližovat jeden druhému a všechny jejich smrtelné údery vykrývá nevinný a křehký syn. Eddie Redmayne a Julianne Moore zvládli svoje role na jedničku, však také oba dle mého názoru kopou za nejvyšší současnou hereckou ligu. Do jejich výměn může málokdo vstoupit, ale když se mu podaří získat lístky do první řady, může mu být zprostředkován naprosto jedinečný zážitek z výjimečně hluboké a niterní hry. --- Opravdu nemůžu pochopit, že jsem na Savage Grace použila fotbalovou metaforu, zvláště když fotbal nesnáším a SG miluji, ale je to tak. Kdybych se chtěla vdát a mít děti, chtěla bych takto oddaného syna. A kdybych se k němu chovala tak, jako se chovala Barbara k Tonymu, zasloužila bych si také skončit jako ona. -"How does that feel?" -"I think you know." ♥♥♥ (07.05.2008)

Pozoruhodný film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. A to především díky neobyčejné herecké kreaci Julianne Moore - postava Barbary je v jejím podání tak odzbrojujícím způsobem okouzlující, šarmantní a obdařená kouzlem výrazné osobnosti, že si ji nelze nezamilovat. Eddie Redmayne, který nikdy nepatřil mezi mé herecké oblíbence, je vedle ní jen nevýrazný tichošlápek, jehož mdlé herectví se vedle strhujícího výkonu Julianne Moore krčí ušláple v koutě - ten zrzek mě nebaví, nevěřím mu a kazí mi dojem ze všech filmů, ve kterých se objeví. Životopisné filmy mě obecně moc neberou, ale tento považuji za hodný pozornosti, a to nejenom kvůli skandálnímu puncu jeho námětu - člověka odkojeného bezpočtem mnohem naturalističtějších filmů může v DIVOKÉ KRÁSE jen těžko něco vyvést z míry - osobně jsem v něm neshledal kontroverzního dočista nic. Na tento pozoruhodný příběh ze života jedné milionářské rodiny jsem tak v první řadě pohlížel jako na hereckou exhibici Julianne Moore, která zde naplno využila svůj mimořádný herecký potenciál. Současně je to film, u něhož jsem nejenže nenašel žádnou souvislost děje se samotným titulem filmu (co má být tou "divokou krásou"? citový a mravní vývoj jednoho komplikovaného mladíka? Bůh suď!), ale ani některé motivy, které mají být ve filmu přítomny dle textu České televize - přeléčování Antonyho pomocí prostitutek? Och bože, vždyť v celém filmu nic takového není! Ten, kdo to psal, ten film nemohl nikdy vidět, protože nejenže není v celém filmu jediná prostitutka, ale není ani pravda, že by Barbaře vadila Antonyho homosexuální orietance - v jedné scéně, v níž svého syna přistihne v důvěrné chvilce s jeho přítelem, projeví neobyčejnou velkorysost, a po celý film se chová jako neobyčejně liberální žena, kterou je na svou dobu po této stránce pozoruhodně prosta nějakých předsudků. Jiná věc je, k čemu nakonec mezi ní a synem v závěru dojde - vzhledem k tomu, že film po mém soudu docela selhává ve vysvětlení psychologických pohnutek hlavních postav, se jeví závěrečné šokující rozuzlení poměrně nepochopitelně - informace v závěrečných titulcích, že k tomu skutečně došlo, jsou zde spíše jen přidanou zajímavostí, která dostatečně nevysvětluje, proč k tomu nakonec došlo. Za mě 4 hvězdy - tento film mi zde přijde hodně podhodnocený. (28.04.2015)

Dva manželé si dlouhodobě nerozumějí a defacto si žijí každý svůj život. Mají syna Tonyho, o kterého se stará spíše matka, která si jeho láskou nahrazuje tu manželovu nevyjevenou. Tony v adolescentním věku začne chodit se španělskou vrstevnicí. Ta se zanedlouho stane milenkou jeho otce a začne s ním žít. Tonymu to moc nevadí, neboť zjistí, že je homosexuál a začne se oddávat nespoutanému životu se svým kamarádem - milencem. Neustále ale píše svému otci dopisy, aby se vrátil domů, protože cítí, jak jeho matka trpí. Ta si pozve homosexuálního kamaráda, aby jí poradil, co a jak dál. Zanedlouho se s ním vyspí. Jenže předtím se s ním vyspí i její syn. Následuje scéna, kdy si začnou v posteli užívat všichni tři. Zatím ještě s tím, že společný přítel je uprostřed. Přijde ale chvíle, kdy se konečně vyspí i matka se svým synem. Pěkné. Asi z nedostatku lásky. Vzhledem ke stylu, jakým to bylo natočeno, by se dalo říct dekadentní. Pro mě ale naprostá prasárna, která nemá omluvu. Ať mi pan režisér nevykládá, že chtěl umělecky ztvárnit atrofii citu a do popředí vysadit homosexuální problémy. Hnus. Vše prostě směřovalo k tomu, žesi matka nakonec zapíchá se svým synem. A já se ptám: Je to normální? Pan režisér musí být trochu mimo. Každopádně kamera i interiéry obrazově nad průměrem, Julianne Moore předvádí velmi dobrý výkon. Tři hvězdy tedy hlavně za formu. PS: Na dané téma je na netu nespočet videí. Ale kdybych se na to díval, byl bych prasák. Pan režisér není? PPS: Samozřejmě vím, o co v tomto příběhu šlo. Ale má někdo zapotřebí tady toto zfilmovávat? PPPS: Po dvou dnech od zhlédnutí dávám hvězdy dvě. (22.03.2010)

Snímek o životě uvnitř rodiny se silně patologickými vztahy vyplouvajícími na povrch pěkně pomalu, postupně... Veškeré pozlátko dokonalosti vystřídají emotivní scény citově bezradné matky a sobeckého otce, z jejichž konfliktního náboje nemůže synova osobnost dopadnout jinak, než takto tragicky. Homosexualitu tím nemíním, spíše gradaci protichůdných tendencí vnitřní dynamiky Tonyho psychiky po zavrženíhodném incestu s matkou, které ho dovedou až k její vraždě. Vše jakoby v poklidu, v rukavičkách, v naprosté iracionalitě. (03.10.2010)