Obsluhoval jsem anglického krále

Nie každý asi čakal to, čo dostal. Ja napríklad, som čakal ľahšiu drámu s komediálnym nádychom, ktorými je Menzel taký známy. Čo som však nečakal, je to, že sa budem nudiť. Príbeh je osviežujúco a originálne prerozprávaný, pár sviežich okamihov a ženské prsia to však nezachráni. Človek sa aspoň dočkal v celku skromného a príjemného konca. Potešila však najmä prítomnosť slovenských hercov, ktorý, keď už nie doma, sa presadia úspešne aspoň takto. 60%. (12.02.2007)

Že Jiří Menzel v současné formě na Hrabalův originál nestačí, to bych pochopil a akceptoval. To, že ze strhujícího přerodu prázdné nádoby jménem Dítě, která jako nomen omen naivně proplouvá bouřemi dějin, v poustevnického filozofa ezopovského ražení uhnětl jakousi pofidérní zkazku o švejkovsky nablblém pijákovi plzeňského bych snad také zkousl. Kdyby však byl "Obsluhoval jsem anglického krále" film poetický, vtipný, soudržný. Jenže on není. Soudržný vyprávějící subjekt Hrabalova románu nahradil mizerný Barnev a marně zachraňující Kaiser, z divokého chrlení barvitých historek zbylo torzovité a křečovité pásmo groteskních výjevů, která Menzel seká bez zájmu, nápadu a poetiky. Film běží po většinu času na volnoběh a z letargie mě probral jen Martin Huba, Milan Lasica, několik pěkných momentů Oldřicha Kaisera a vyvedený úvod. Z výborných historek knižních vznikla filmová drť, která bez ladu a skladu kombinuje provplánovost, melancholii a politickou korektnost. Předlohu pozměňuje decentně, jen málokdy ale ku prospěchu věci. Z filmové verze bych měl asi jako člověk neznalý knihy pocit zmatečné prázdnoty, jako člověk, který předlohu obdivuje mám téměř bolení na duši. Bohužel, Menzel už jenom dosluhuje, pryč jsou léta 80. Škoda, že jeho důchod postihl zrovna jeden z nejlepších textů Bohumila Hrabala. (12.01.2007)

Kdo jiný by měl filmově ztvárnit lépe film „Obsluhoval jsem anglického krále“, než Jiří Menzl, jeho předešlá úspěšná tvorba hrabalovských titulů, a také přátelství k tvůrci příběhu, je k tomu přímo předurčovala. Hrabal byl vždy velmi žádaný. Jeho knihy, svého času, byli oblíbeným tématem v totalitním čase české literatury, a kdo neviděl Slavnosti sněženek, Skřivánci na niti či Oscarové Ostře sledované vlaky, byl považován za kulturního neznaboha. Oscarový režisér Československého filmu, Jiří Menzel se pokusil natočit stěžejní dílo Bohumila Hrabala, vyprávěné retrospektivní vzpomínky chudého pikolíka, který na sklonku svého času, hledá v paměti utkvělé příhody, které prožil v třicátých letech. Film má méně dobrých momentů ve srovnání z předešlé tvorby Jiřího Menzla, ale taky dost únavných scén, které tam být nemuseli. Film ke konci už ztrácí kouzlo, umělecká gradace tam není. Filmu by více prospělo méně okázalosti, ale více filmařské poezie v hrabalovském duchu, která byla v dřívějších filmech toliko prezentována a divákem žádaná. (05.11.2007)

Tenhle Menzeluv film se rozhodne nemuze rovnat jeho drivejsim adaptacim Hrabala, proste uz to nema takovou atmosferu. Coz ovsem neznamena, ze by tu byla spatna atmosfera. Celej film je hezky vyvazenej a dobre se stridaj vtipne sceny s tema vaznejsima, ktere jsou hlavne v druhe polovine, kdyz prijdou nemci. Nejvetsi problem filmu je podle me to, ze je celej odvypravenej starym Janem Ditetem, tim, ze tu je prevazne jeho komentar tak prichazi spousta skvelejch hercu o moznost se projevit a i kdyz se tu sesla skutecne vyborna sestava, je to trochu skoda. Za coz ale taky trochu muze pribeh, kterej je v podstate tvorenej epizodama z Ditetovo zivota. Nicmene sceny se starym Ditetem jsou takovy prijemny a klidny a skvele zahrany Kaiserem. Zato Ivan Barnev je dost divnej, celej film ma stejnej vyraz, jakoby absolutne netusil, co ze to zrovna hraje a krom toho je jeho vyraz takovej uchylnej. Nicmene, ackoliv mi v traileru vadil, za chvilku jsem si na nej ve filmu zvyk a nakonec mi prisel docela fajn. Jen ten jeho dabing se vubec nepoved. K tomu si pripoctete peknou hudbu, super kameru s par hezky zvladnutejma trikovejma zaberama, spoustu skvelejch napadu a slusnou rezii - Menzel na to furt ma. Mozna, kdyby se na scenari podilel sam Hrabal, byl by vysledek jeste lepsi, ale i tak jsem byl spokojenej a rozhodne film muzu zaradit mezi jeden z nejlepsich soucasnejch ceskejch. (22.02.2007)

Mně se to všechno dost dobře nezdá. Tak nízké hodnocení tak dobrému filmu řekl bych dost škodí. Sice jsem zde měl dlouhou dobu pětihvězdičkovou dardu, kterou né a né setřást až jsem se jednou (pár měsíců, potom co jsem film viděl) rozhodl pro rezolutní čtyřhvězdičkový zákrok. A taky napořád. Pan Menzel sice natočil hezký film, jen je trochu zvláštní tím jak je zmatený. Není špatný, to určitě né, jen mám takový pocit, že se například Postřižinám nedá rovnat co se kvalitou textu, hlavně textu týče. Sice je to expert přes Hrabala, ale čeho je moc, toho je příliš. A i samotný Jiří Menzel to věděl a čekal dlouhou, předlouhou dobu než se odhodlal něco takového jako je právě tento film natočit. Sice jsem knihu nečetl, zatím, pouze viděl film, ale i tak jsem spokojen. Závěrečnou scénou s Kaiserem mi to všechno trochu spadlo do stojatých vod, ale bez ní by to prostě nemohlo být ono a jinak by se to vyřešit ani nedalo. Tak si tento film pamatuju ne jako ten, který se opravdu povedl, ale ten, který zaznamenal jako jeden z mála větších úspěch ve světě než tady a to je pro pána autora veliká škoda. Ale co naplat, jedinou roli hodnou zapamatování je nejspíš vrchní Martin Huba. Ten se mi tam jediný opravdu hodil. Samotný Jan Dítě v podání Ivana Barneva je sice hezký nápad, ale experimentů v tomto filmu je opravdu požehnaně. (17.01.2007)