poster

Obsluhoval jsem anglického krále

  • Slovensko

    Obsluhoval som anglického krála

  • Německo

    Ich habe den englischen König bedient

  • Maďarsko

    Öfelsége pincére voltam

  • Velká Británie

    I Served The King Of England

Drama / Komedie / Romantický / Válečný

Česko / Slovensko / Německo / Maďarsko, 2006, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radek99
    ****

    I když už to není vrcholný tvůrčí Menzelův počin a zcela jistě se tenhle snímek nezapíše mezi skvosty domácí kinematografie, stále ještě zůstává Menzelova adaptace jednoho ze stěžejních Hrabalových textů velice nadprůměrnou a v kontextu české kinematografie po roce 1989 dokonce jednou z nejlepších (teď ovšem nutno dodat bohužel). I přes věci vysloveně nepovedené (významový odklon od literárního textu - není tu patrný přerod člověka, nepopsané tabulky, tabula rasa {Dítě = nomen omen - jméno znamení}, na nějž svět a dějiny, jimiž jako loďka z kůry lehounce proplouvá, postupně zapisují vrstvy zkušeností a počitků, které postupně transformují jeho osobnost až do stadia filosofa života, moudrého muže solitéra, jenž vyrovnán s životem, rozumí a ví...; překvapivě se ovšem ve snímku objevují nepodařené a hodně laciné momenty, např. téměř všechny počítačové animace (zvláště pak letící známky a bankovky), což v Menzelových filmech dříve nebývalo, přesto se ale jedná o milý, osobitý snímek, který sice často balancuje na hranici poetiky kýče, ale nikdy do ní nesklouzne. Naštěstí... (i když ten závěrečný pivařský hold Bohumilu Hrabalovi vůbec do intencí filmu nezapadá a pro neznalé autobiografického kontextu se dá interpretovat jen jako laciná pijácká vášeň Čechů)(6.3.2007)

  • tron
    ****

    „Bol som odsúdený na pätnásť rokov, ale pretože bola amnestia, odsedel som si len štrnásť a trištvrte.“ Veľmi drahý, značne ambiciózny a našťastie poriadne príjemný a sladkobôľny menzelovsko-hrabalovský projekt s kvetnato príjemným hereckým obsadením (Fialová, Lasica, Labuda, Kaiser, Huba), poetickou atmosférou a životnými poučeniami, ktorých nikdy nie je málo. Vtipné, šikovné, vynaliezavé, hravé, presné v detailoch a voňajúce po nahých ženách. S Menzelom som sa cítil, akoby som to všetko zažil kedysi na vlastnej koži. Kino Považan 2007 (vo vestibule stretnutý "Barabášov Becko")(2.3.2007)

  • Djkoma
    **

    Jiří Menzel jezdil tak dlouho ostře sledovaným vlakem až se mu jeho talent začal dírou v kapse u kalhot vytrácet. Když poté zastavil ve stanici Hrabalova, napadlo ho, že Obsluhoval jsem anglického krále by mohl být dobrý film. Na stejném nástupišti ho napadlo natočit i ostatní snímky, které našli předlohu v Hrabalově díle. Rychle začal psát scénář, ale už se mu vytratilo příliš talentu, aby to byl skvělý kousek. Poté cestou do studia další trošku ze svého talentu a tak natočil snímek pochybné kvality, který je v půlce cesty ke kvalitě předchozích snímků. Je těžké popsat co je na něm přesně špatně, ale možná by stačilo skoro všechno. Oldřich Kaiser je dobrý herec a ve filmu mě příjemně překvapil. Na druhou stranu nemusím filmy, které jsou vyprávěné, a u kterých známe plus mínus konec. Hned se vytrácí překvapení nad závěrem a snímek nemá potřebný náboj. Sledování "epizod"o to,m kam zavedla chuť po penězích číšníka jménem Dítě je plné zvláštního pocitu. Chvílemi jsou scény poetické a krásné jako by je sám Hrabal natočil, ale jiné jsou vrcholem obyčejnosti a nudnosti. Pro mě bylo nejdůležitější si uvědomit, že Dítě vlastně není vůbec kladný hrdina a dá se říci slovy, majitele Hotelu Paříž, že je "špatným Čechem". Dítě svým stárnutím nejen, že mění své životní cíle, ale také se mění jeho povaha, která přechází ze sobectví a hamužnictví k obyčejnému stáří plné radosti z maličkostí a konce všech jeho tužeb okolo peněz. Dítě je povětšinou snímku přesto všechno trochu nepříjemnou postavou, která se tváří maximálně nevinně, ale opak je pravdou. Přes výborného Kaisera se dá říct, že OAK je průměrný český film, který zapadne a ztratí se stejně rychle jako pan Menzel zase nastoupí na svůj vlak a odjede do dalšího nádraží.(21.9.2007)

  • kiddo
    *

    Menzel udělal něco velice zvláštního: staromilsky zavrhl současnou tvorbu, zapomněl na nutnost coby režisér se vyvíjet a učit a pokusil se o návrat v čase; vrátil se nejenom k vizuálnímu a narativnímu stylu Postřižin, ale docestoval ještě dál; k dobám, kdy ani netušil, co to vlastně film je a jak vůbec funguje. „Obsluhoval jsem anglického krále“ připomíná počin amatéra, který nic neviděl, nic nenatočil a u kterého se cit pro budování příběhu neusídlil. Přitom co se týče způsobu adaptace, začalo se dobře: kniha je tvořena volným proudem myšlenek a asociací, historek, jež samy o sobě nemají nijak zvláštní obecnou závažnost, ale jako celek tvoří působivý obraz o době a především o svém hrdinovi. Menzel převzal formu drobných příběhů, ovšem nedal jim vnitřní náboj a pouze je mechanicky postavil za sebe, aniž by jedna událost vyplývala z druhé. Jednotlivé motivisticky odlišné sekvence nemají různý nádech, ať už tragický nebo skutečné komiky, a v důsledku toho nepoznáte rozdíl mezi zástupem árijských nahotinek a válečných mrzáků. A především: Hrabalův román vypráví o povrchnosti, ale není povrchní. Z celé knihy se do snímku dostaly jen ty opulentní hory žrádla a krásných slečen, ovšem aspoň nějaké okouzlení z toho, co vidíme, se nedostavuje a vše je ustrašeně krotké (sexuální scény svou neumělostí a puncem připouštění manželů po dvaceti letech působí jako špatný vtip). Menzel nemá absolutně žádnou důvěru v důvtip svého diváka a vychází mu všemožně vstříc: ať už zkreslením naivity hlavního hrdiny v pouhé eskapády a křenění se (kdo to napsal, že se nejedná o primitivní podívanou plnou prostoduchých vtípků?) či zavržením postupného vývoje Dítěte ve prospěch kontrastu začátku a konce příběhu. I technická stránka značí, že Menzel zůstal trčet někde v 70. letech: statičnost kamery a nevýrazný filtr jen umocňují špatně vedení herci, u příšerných digitálních triků si jejich pachatelé evidentně říkali, že se to nepozná, a bez přestání hrající hudba svým charakterem doprovodu němých filmů ruší, kde může. Přesto všechno tu a tam probleskne skomírající náznak, co mohlo z „Krále“ být a že Menzel kdysi býval režisér mezinárodní úrovně; scény, kdy se Dítě loučí s Lízou či běží za vlakem, aby podal Waldenovi chleba, mohly být při lepším zpracování skutečně hodny zapamatování. Takhle mi nezbylo nic jiného než se nutit nemyslet na to, jak silně podobné scény působily v Polanského Pianistovi.(23.2.2007)

  • Skejpr
    **

    Navzdory přítomnosti velké spousty záběrů, které jsou již, spíše než záběrem, samostatným uměleckým dílem, i několika scénám, které mají poměrně značnou udérnost a hloubku (ale většinou vyšumí do ztracena, např. Útěk za deportačním vagónem) působí nový Menzelův film až příliš sterilně, nevýrazně, mdle. Velmi nesympatický hlavní hrdina, navíc odporně nadabovaný, je zcela nepoužitelný, má-li se s ním divák ztotožnit, u tohoto druhu filmu je tento aspekt zcela zásadní a pokud film zklamal v něm, zklamal ve všem. (Marná) snaha o komické momenty, zachycující bohaté muže, užívající si se sličnými slečnami, zrychlené záběry, i zjevfení Hitlerovy hlavy.. to vše jsou naprosto trestuhodně nevyužíté scény, a v paměti vám po skončení filmu zůstane tak maximálně několik krásných žen, zajímavá hudba, skvělý Huba, Lasica, Kaiser a především božský Marián Labuda. A šíleně křivý nos Ivana Barneva.(15.1.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace