Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (830)
Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. ()
Že Jiří Menzel v současné formě na Hrabalův originál nestačí, to bych pochopil a akceptoval. To, že ze strhujícího přerodu prázdné nádoby jménem Dítě, která jako nomen omen naivně proplouvá bouřemi dějin, v poustevnického filozofa ezopovského ražení uhnětl jakousi pofidérní zkazku o švejkovsky nablblém pijákovi plzeňského bych snad také zkousl. Kdyby však byl "Obsluhoval jsem anglického krále" film poetický, vtipný, soudržný. Jenže on není. Soudržný vyprávějící subjekt Hrabalova románu nahradil mizerný Barnev a marně zachraňující Kaiser, z divokého chrlení barvitých historek zbylo torzovité a křečovité pásmo groteskních výjevů, která Menzel seká bez zájmu, nápadu a poetiky. Film běží po většinu času na volnoběh a z letargie mě probral jen Martin Huba, Milan Lasica, několik pěkných momentů Oldřicha Kaisera a vyvedený úvod. Z výborných historek knižních vznikla filmová drť, která bez ladu a skladu kombinuje provplánovost, melancholii a politickou korektnost. Předlohu pozměňuje decentně, jen málokdy ale ku prospěchu věci. Z filmové verze bych měl asi jako člověk neznalý knihy pocit zmatečné prázdnoty, jako člověk, který předlohu obdivuje mám téměř bolení na duši. Bohužel, Menzel už jenom dosluhuje, pryč jsou léta 80. Škoda, že jeho důchod postihl zrovna jeden z nejlepších textů Bohumila Hrabala. ()
U stánku mi museli úlisně podstrčit jiné DVD, protože jsme na něm nenašel pamětihodný průser dělající ostudu poprávu velebenému režisérovi, nýbrž velice dobrý, v kontextu české polistopadové kinematografie snad i výborný, film, jemuž z mně neznámého důvodu jedni nemůžou odpustit odchýlenost od předlohy (nečetl jsem) a druzí jsou nakvašení tím, jak je v něm určitá "politická a morální přizbpůsobivost" prezentována jako jako kladná vlastnost. Kladná minimálně v tom, že člověku přináší šanci žít dál i ve chvílích, kdy jsou hrdě vztyčené hlavy nemilosrdně stínány. ____________ I když se vám takový postoj k životu bytostně příčí, pořád tu zůstává prostor pro uznalé pokývání hlavou, jak důsledně a účině je mu přizpůsobené vyprávění i styl. Příjde mi proto jako projev naprostého nepochopení, když je pak Barnevovi jeho nenapodobitelná jednovýrazovost metána do obličeje jako kardinální nedostatek a pláče se nad "nedramatičností dramatických scén".____________Na kritické poznámky k výpravě a kaměře hledím, jako by k nám přicházely z jiné planety a rezolutně nesouhlasím s údajnou uslintaností nahých scén. Jediný aspekt filmu, kde bych jeho haničům přikývl, jsou velmi nepovedé - leč zcela nepodstatné - digitální efekty. ()
Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. ()
Vizuálně krásné, ale scénáristicky a režijně nezvládnuté. Navíc chybí nejlepší partie z Hrabalovy geniální knihy. Vždyť tento film chvílemi ztrácí příběh, u Hrabala tak napínavý dojímavý a vtipný životní příběh, a stává se pouhou eroticko - obžerskou ilustrací. Naopak velmi všem doporučuji přečíst si Hrabalovu novelu. Trailery: http://www.csfd.cz/film/221330-obsluhoval-jsem-anglickeho-krale/videa/# ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Před natočením filmu samotného předcházel letitý boj o filmová práva na dílo Bohumila Hrabala. Začalo to na konci 80. let, kdy film chtěl zrealizovat Karel Kachyňa. Po revoluci se práva dostala producentovi Jířímu Sirotkovi, který ale počítal na režii s Jířím Menzelem. V polovině 90. let se do sporu vložil Bohumil Hrabal, který prodáná práva prodal skupině lidí okolo Karla Kachyňi. Mezitím práva na film získala TV Nova od Jířího Sirotky. Ta nejdříve film nabídla Janovi Svěrákovi, nakonec se na poslední chvíli rozhodla pro Jiřího Menzela. (Zdroj: Rozmarná léta českého filmu) (Shakaar)
- Ve filmu padlo během natáčení přesně 3333 klapek. (Specs)
- Režisér Jiří Menzel v době vzniku filmu komentoval, že "moje nervozita byla větší než kdykoliv předtím. Je to ukrutně drahej film - šedesát milionů, za to postavíte barák pro hodně rodin. Když si na to vzpomenete před spaním, tak neusnete. Máte strach, aby penízeneletěly do větru. Největší úsilí bylo zachovat Hrabala a přitom neodhánět diváky 'uměním', což je ve výsledku strašně uzoučká stezička, na které se velmi špatně balancuje. Hrabalova knížka provokuje k tomu, aby se z filmu udělal postmoderní guláš - gejzír nápadů, schválností, režijních efektů, dohromady celkem nesmyslných, ze kterých by se Hrabal vytratil. Šlo o to se ukázit a pracovat s vědomím, že všechno, co se smí a má ukázat, je podmíněno tím, aby tomu divák rozuměl." (NIRO)
Reklama