poster

Obsluhoval jsem anglického krále

  • Slovensko

    Obsluhoval som anglického krála

  • Německo

    Ich habe den englischen König bedient

  • Maďarsko

    Öfelsége pincére voltam

  • Velká Británie

    I Served The King Of England

Drama / Komedie / Romantický / Válečný

Česko / Slovensko / Německo / Maďarsko, 2006, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • B!shop
    *****

    Tenhle Menzeluv film se rozhodne nemuze rovnat jeho drivejsim adaptacim Hrabala, proste uz to nema takovou atmosferu. Coz ovsem neznamena, ze by tu byla spatna atmosfera. Celej film je hezky vyvazenej a dobre se stridaj vtipne sceny s tema vaznejsima, ktere jsou hlavne v druhe polovine, kdyz prijdou nemci. Nejvetsi problem filmu je podle me to, ze je celej odvypravenej starym Janem Ditetem, tim, ze tu je prevazne jeho komentar tak prichazi spousta skvelejch hercu o moznost se projevit a i kdyz se tu sesla skutecne vyborna sestava, je to trochu skoda. Za coz ale taky trochu muze pribeh, kterej je v podstate tvorenej epizodama z Ditetovo zivota. Nicmene sceny se starym Ditetem jsou takovy prijemny a klidny a skvele zahrany Kaiserem. Zato Ivan Barnev je dost divnej, celej film ma stejnej vyraz, jakoby absolutne netusil, co ze to zrovna hraje a krom toho je jeho vyraz takovej uchylnej. Nicmene, ackoliv mi v traileru vadil, za chvilku jsem si na nej ve filmu zvyk a nakonec mi prisel docela fajn. Jen ten jeho dabing se vubec nepoved. K tomu si pripoctete peknou hudbu, super kameru s par hezky zvladnutejma trikovejma zaberama, spoustu skvelejch napadu a slusnou rezii - Menzel na to furt ma. Mozna, kdyby se na scenari podilel sam Hrabal, byl by vysledek jeste lepsi, ale i tak jsem byl spokojenej a rozhodne film muzu zaradit mezi jeden z nejlepsich soucasnejch ceskejch.(22.2.2007)

  • Faidra
    **

    Neuvěřitelné se stalo skutkem a poprvé v životě ve mně Menzelova adaptace Hrabalovy předlohy zanechala hořkost, zklamání a rozčarování. Možná ne tak úplně zaslouženě, ale při vzpomínce na to, co dokázal Menzel natočit, mi tohle připadlo už jen jako výkřik do prázdna. Ne že by tu nebyly okamžiky hodné zapamatování, kdy je znát, co mohlo z tohohle snímku být (běh za vlakem, výstup pana Skřivánka a německého hosta) a herci, kteří dokázali vdechnout svým postavám život (zcela po zásluze oceněný Martin Huba, Milan Lasica a Oldřich Kaiser). Ale na přebití absence atmosféry a životnosti a naopak nadbytek záběrů výplodů kulinářského umění a odhalených těl, která ve mně zanechala podezření, že Menzel k stáru propadl voyeurství, to nestačilo. Bohužel.(30.4.2007)

  • Hakha
    *

    Reklama všude kde se podívám, cestou do školy, reklama v televizi, v časopisech, tak jsem se odhodlal a film Jiřího Menzela si pustil. Byl jsem překvapen, jež jsem prožil 2 hodiny nudného, nemastného a nezajímavého filmu u kterého jsem si říkal, že opět produkci nova šlo více o komerční úspěch, než o divácky atraktivní dílo. Možná většinu nepotěším, ale byl jsem přímo zhnusen zpracováním, výběrem hlavní postavy(Ivan Barnev) a obrovskou křečí Jiřího Menzela, a tak tuhle neskonale zbytečnou a uspávající jednohubku nemohu hodnotit jinak než 1 hvězdičkou... Film pro kina vypadá jak televizní inscenace, děj se nikam nesune, nezajímavá hudba, pro mě zklamání roku…(14.10.2007)

  • EdaS
    **

    Dvouhodinové slintání starého pána nad mladýma holkama. P.S. Po opětovném přečtení předlohy mám na film vzpomínky snad ještě horší - je to úplně o něčem jiném.(13.2.2007)

  • sportovec
    *****

    Myšlenkový i tematický svět životního, dlouhou dobu trezorového Hrabalova díla je krajně nesnadný. Dějová přerývanost Hrabalových textů, nenapodobitelnost jeho osobitých souvětí pro filmaře tyto nesnáze dále násobí. Tak jako Hašek našel v Ladovi osobitého výtvarného tlumočníka svých textů, setkal se ke svému štěstí i Hrabal s filmařským mágem Menzlem. Skutečnost, že o zfilmování díla probíhal dlouhodobý nesmyslný spor mezi Menzlem a Kachyňou, snad prospěla jedné, nikoliv nepodstatné věci: kvalitě scénáře, který si Menzel, podobně jako Kachyňa, v době scénáristického polistopadového tvůrčího úhoru musel také napsat sám. Kompozice, založená na dvou posunutých úsecích života hlavního hrdiny, číšníka, hoteliéra, milionáře a posléze vězně s výstižným jménem Jan Dítě, je posunuta svým myšlenkovým základem hluboko pod povrch zdánlivě ospale plynoucího děje, který jakoby neustále čekal na svou krizi i katarzi. Ty se ovšem dostavují i nedostavují. Změna prostředí, v nichž se pohybuje mladý Dítě, je současně osobitým poznáváním První republiky od konce dvacátých let směrem k Mnichovu, okupaci a posléze únorovému převratu. Úhel, pod nímž je vnímána, je krajně neobvyklý a evokuje svět mannovského HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA. Okouzlení světem bohatých je svádivé právě tak jako obtíže spojené s opravdu dětskou a dlouho až chlapecky působící postavou i vzhledem hlavního hrdiny. Postupně, protože je učenlivý a má své kontakty, krůček za krůčkem stoupá - v pracovních zařazeních i kvalitě hotelů, které ho zaměstnávají. Škola v hotelu PAŘÍŽ je zvlášť jedinečná a má skutečně světové parametry; spojuje-li se se schopností ukazovat účinně zuby, mění se ve zvlášť nadějný odrazový můstek k vyvrcholení životního snu - stát se hoteliérem prestižního stánku profesionální pohostinnosti. V druhé rovině zestárlý a zubožený opouští Dítě vězení zhruba na počátku šedesátých let a je postrkem poslán do stále nehostinného, zpustlého pohraničí těsně předchalupářské éry nesměle začínající zhruba od poloviny téhož desetiletí naděje a zklamání. Jako cestář se ocitá na okraji společnosti a má náhle nepřeberně času k bilancování své křivolaké, výmoly a balvany pokryté životní cesty. Kaskáda prvorepublikových obrazů se přerývaně lomí do vstupu dobových filmových sekvencí Mnichova a dalších následných událostí. Jemnost a něha Menzlovy filmové řeči odzbrojují přesností i jímavou lyričností svých postřehů i schopností vytvořit celistvý příběh se zřeteleným dějovým půdorysem. Herecký reřisér tak poskytuje velkou příležitost svým paralením kolegům, kteří ji také takřka dokonale využívají. Vedle dominujícího Kaisera (jeho role připomíná jinou jeho čerstvou roli v současné zajímavé televizní inscenaci ŽRALOK V HLAVĚ) se uplatňují další - Emília Vášáryová jako bordelmamá dokazuje, že jsou jen velcí a malí herci, ne však role; stejně upoutávají svou noblesností další slovenští velikáni Milan Lasica, Martin Huba a Marián Labuda; pověst, která ji předcházela, víc než vydatně potvrzuje rychle vyzrávající herectví Němky Julie Jentschové; svůj vrchol divákům předvádí i Rudolf Hrušínský III. Z některých scén až mrazí - srovnání genia loci prvorepublikového nevěstince pro nejbohatší klientelu s lebensbornem a následným lazaretem je působivé svou mrazivou gradací; elegancí přímo baletní vedle číšnických produkcí zapůsobí hostina pořádané něgušem Haillem Sellasiem I. v hotelu Paříž, od něhož Dítě vlastně nahodile dostává řád; o zrcadlové scéně ze závěru i Dítětově běhu za vlakem odvážejícím Židy do koncentračního tábora platí totéž. V tomto výčtu kvalit včetně kamery, která se doslova mazlí jak s drsnou pohraniční krajinou, tak detaily hotelových interiérů, hudbou, která je dalším rozměrem menzelovské poetiky, i cudně rafinovanou něžností erotických scén, vyvažovaných chovným zaujetím lebensbornu, by bylo možné pokračovat. Jisté je jedno: nepochopení, na které jeden z nejlepších polistopadových filmů naráží u podstatné části filmového publika i účastníků tohoto fóra, vypovídá velmi málo o kvalitě díla, ale mnoho o rázu naší doby. To však nemůže nic změnit na faktu, že Menzel v zenitu své tvůrčí dráhy vytvořil mistrovské dílo, které podle všeho završilo magickou řadu jeho pověstných hrabalovských adaptací (adaptací, které samy o sobě jsou stejně skvělým výtvorem jako jejich literární předlohy).(23.11.2008)

  • - Na začátku filmu na nádraží, kde Jan Dítě (Ivan Barnev) prodává párky, je v jednom okamžiku vidět souprava složená s vagonů Bt, které v té době jěště vůbec nejezdily. (Mr.Hudson)

  • - Když mladý Jan Dítě (Ivan Barnev) čepuje v restaurantu U Zlatého města Prahy pivo a poté se dívá přes půllitr, drží ho v levé ruce. V dalším záběru skrze půllitr, Jan Dítě drží půllitr v ruce pravé. (Reyak)

  • - Při scéně s obnaženými blondýnkami u bazénu se štábu naskytly nečekané komplikace. Modelky, které na scénu přišly, totiž měly vyholená pohlaví, což ovšem za druhé světové války, kdy se film odehrává, rozhodně nebylo obvyklé. Ochlupení jim tak muselo být zpětně vyretušováno v pražském studiu Universal Production Partners, které mimo jiné vytvářelo i zvláštní efekty pro film Parfém - Příběh vraha. (Divočák)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace